dnes je 24.10.2024

Input:

č. 647/2005 Sb. NSS, Daňové řízení: vytýkací řízení ve vztahu k daňové kontrole

č. 647/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: vytýkací řízení ve vztahu k daňové kontrole
k § 16 odst. 2 písm. c), § 31 odst. 9 a § 43 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Vytýkací řízení (§ 43 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) předchází vyměření daně, a nelze je tedy zahájit poté, co správce daně daň již vyměřil. Prováděl-li správce daně daňovou kontrolu až po vyměření daně, nepostupoval v rozporu se zákonem, vyzval-li stěžovatele ke splnění povinnosti dle § 31 odst. 9 citovaného zákona výzvou vydanou dle ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) tohoto zákona, neboť výzva dle § 43 tohoto zákona uplatněna již být nemohla.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2004, čj. 5 Afs 31/2003-81)
Věc: Společnost s ručením omezeným G. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 5. 2002 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu - Jižní Město ze dne 9.1.2001 na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1996, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň ve výši 455 130 Kč. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze dne 18. 7. 2003 zamítl.
Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku Městského soudu v Praze brojil kasační stížností. Namítl mj., že správce daně I. stupně v rámci daňové kontroly vyzval (výzvou ze dne 13. 4. 2000) stěžovatele ke splnění povinnosti předložit požadované doklady a účetní záznamy, prokazující jeho účetní a hospodářské operace, přičemž oprávnění k vydání takové výzvy nevyplývá ani z § 16 odst. 2 písm. c) daňového řádu, ani z § 31 odst. 9 daňového řádu. Správce daně I. stupně byl oprávněn vyzvat stěžovatele k odstranění pochybností ve smyslu § 43 daňového řádu, přičemž k vydání této výzvy je oprávněn v jakémkoliv stadiu daňového řízení, tedy i v rámci daňové kontroly. Stěžovatel proto dovodil nulitu výzvy ze dne 13. 4. 2000 a tvrdil, že i „další řízení a odkazy na nulitní výzvu nemají právní účinek“.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že správce daně I. stupně byl oprávněn vyzvat stěžovatele v rámci daňové kontroly ke splnění jeho povinnosti [§ 16 odst. 2 písm. c) a § 31 odst. 9 daňového řádu], neboť po stěžovateli požadoval, aby předložil důkazní prostředky, jež dosud nebyly ze strany stěžovatele správnímu orgánu předloženy. Žalovaný nesouhlasil s názorem stěžovatele, že k vydání výzvy k předložení důkazů je v rámci daňové kontroly zmocněn správce daně pouze ustanovením § 43 daňového řádu. Vyzvat daňový subjekt dle ustanovení § 43 tohoto zákona je možno pouze v případě, kdy jsou naplněny podmínky pro zahájení vytýkacího řízení, jehož cílem je odstranit pochybnosti správce daně o údajích uvedených daňovým subjektem v podaném daňovém přiznání, tedy před vlastním vyměřením daně. V případě stěžovatele však tato situace nenastala, neboť se jednalo o ověřování správnosti daňové povinnosti na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1996, kterou správní orgán na podkladě stěžovatelova daňového přiznání již vyměřil.
Ze
Nahrávám...
Nahrávám...