č. 39/2003 Sb. NSS, Daňové řízení: dokazování
č. 39/2003 Sb. NSS
Daňové řízení: dokazování
k § 31 odst. 2 a 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
Rozhoduje-li správní orgán v neprospěch daňového subjektu, protože daňový subjekt neprokázal své tvrzení (z důvodů neunesení důkazního břemene podle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), pak takový závěr předpokládá, že správní orgán řádně a úplně provedl navržené důkazy. Důkaz, který daňový subjekt k prokázání svého tvrzení označil, není třeba provést tehdy, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nemohou být rozhodné skutečnosti prokázány. Správní orgán nemůže provedení důkazu odmítnout s tím, že od něho nelze očekávat potvrzení pravdivosti tvrzené skutečnosti (např. nevyslechnutí navržených svědků s poukazem na ekonomickou či personální propojenost s daňovým subjektem), neboť správní orgán nemůže předem hodnotit pravdivost a věrohodnost důkazů, aniž je vůbec provedl.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2003, čj. 22 Ca 421/2002-35)
Věc: Obchodní společnost O., s. r. o., proti Finančnímu ředitelství v Ostravě, o dodatečném vyměření daně z příjmů právnických osob.
Finanční úřad v Karviné doměřil žalobci dne 14. 6. 2001 dvěma dodatečnými platebními výměry daň z příjmů právnických osob za rok 1998 a za rok 1999. O odvoláních proti nim rozhodlo žalované Finanční ředitelství v Ostravě tak, že je zamítlo.
Žalobce obě rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě, v níž především oponoval závěru žalovaného, že neprokázal provedení služeb vyfakturovaných na základě dohody ze dne 3. 8. 1998 společností V K. V. Žalobce namítal, že na výzvu správce daně předložil listinné důkazy, a to zápisy z porad, ze kterých vyplývá podíl společnosti V. K. V. na obchodním vedení žalobce. Žalovaný dále měl k objasnění obchodních vztahů mezi společností V. K. V. a žalobcem vyslechnout svědky Ing. Petra Č., Ing. Annu V, Ing. Marii M., Jiřího L. a Jitku N. Žalovaný to však neučinil, čímž porušil § 31 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný dále porušil § 2 odst. 1 a 3 a § 31 odst. 1 až 4 téhož zákona, protože nemohl provedení těchto důkazních prostředků odmítnout jen z toho důvodu, že označené osoby jsou osobami ekonomicky a personálně spojenými. Pravdivost nebo věrohodnost výpovědí uvedených osob žalovaný nemohl hodnotit předem, aniž je vůbec vyslechl.
Ze spisu vyplynulo, že žalobce byl dne 11. 9. 2000 správcem daně vyzván, aby prokázal oprávněnost zahrnutí částek uvedených ve výzvě do nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů v roce 1998.Tyto částky byly vyfakturovány na základě dohody ze dne 3. 8.1998, kterou uzavřeli tehdejší společníci žalobce, Jiří L. a V K.V, a jež mimo jiné obsahovala ujednání o tom, že „za metodické vedení firmy a poradenskou činnost související s provozem žalobce náleží společnosti V K.V. měsíční odměna, jejíž výše bude závislá na množství vykonané práce a výkonu firmy s tím, že za služby již nahromaděné za období leden 1998 až květen 1998 byla dlužná částka 606 254 Kč snížena o 150 000 Kč na částku 456 250 Kč“.
Žalobce byl rovněž vyzván, aby doložil způsob výpočtu odměny, prokázal, v čem spočívalo metodické vedení firmy a jaká…
