č. 1441/2008 Sb. NSS, Daňové řízení: použití nesprávného tiskopisu pro daňové přiznání; překážka litispendence
č. 1441/2008 Sb. NSS
Daňové řízení: použití nesprávného tiskopisu pro daňové přiznání; překážka litispendence
k § 21 odst. 1, § 40 odst. 1 a 2, § 43 a § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 323/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
k § 22 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb. a č. 322/1993 Sb.
I. Podal-li daňový subjekt daňové přiznání, a to bez ohledu na jeho formu a obsah, není pochyb o tom, že učinil podání, kterým ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, bylo zahájeno řízení.
Mělo-li předložené daňové přiznání k dani z převodu nemovitostí vady spočívající v tom, že bylo použito nesprávného tiskopisu Ministerstva financí, bylo namístě postupovat podle § 43 uvedeného zákona.
II. Zaslal-li správce daně daňovému subjektu v roce 2002 výzvu dle § 40 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, k podání daňového přiznání, aniž by dostál své zákonné povinnosti a přihlédl k překážce litispendence, zahájil ex offo nové řízení ve věci, aniž by předchozí řízení zahájené v roce 1999 podáním, jehož vady nikterak neodstranil, řádně ukončil. Takovou výzvu nelze považovat za úkon, který by mohl mít účinky předvídané v § 47 odst. 2 uvedeného zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2007, čj. 5 Afs 155/2006-90)
Prejudikatura: srov. č. 819/2006 Sb. NSS.
Věc: Ing. Eduard C. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného.
Dne 9. 7. 1999 bylo žalobcem podáno přiznání k dani z převodu nemovitostí, ve kterém uplatnil osvobození od daně podle § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. Podle úředního záznamu ze dne 10. 6. 2002 správce daně telefonicky sdělil daňovému subjektu, že vklad není osvobozen od daně, a proto mu bude zaslána výzva k podání daňového přiznání. Tato výzva byla žalobci doručena dne 24. 6. 2002. Podáním doručeným správci daně dne 8. 8. 2002 žalobce sdělil, že daňové přiznání již podal, a proto podání daňového přiznání nového pokládá za bezpředmětné.
Platebním výměrem ze dne 28. 4. 2003 byla žalobci vyměřena daň z převodu nemovitostí.
Proti platebnímu výměru žalobce podal odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 12. 2003 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně. Rozsudkem ze dne 15. 3. 2006 bylo rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítl, krajský soud nesprávně právně posoudil problematiku formy podání daňového přiznání, tedy zda jej lze podat pouze na předepsaném, či na jakémkoli tiskopise Ministerstva financí. V návaznosti na vyřešení této otázky soud dospěl k závěru, že platební výměr byl vydán po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v § 22 zákona č. 357/1992 Sb. Dle názoru stěžovatele lze z § 21 odst. 2 d. ř., resp. § 40 odst. 2 d. ř., dovodit, že daňové řízení (vyměřovací řízení) je zahájeno pouze podáním daňového přiznání…
