č. 1084/2007 Sb. NSS, Správní trestání: stání na parkovišti po uplynutí předplacené doby

Krajský úřad Libereckého kraje rozhodnutím ze dne 30. 11. 2005 změnil rozhodnutí Magistrátu města Liberec ze dne 10. 5. 2005 tak, že žalobce uznal vinným ze spáchání dvou přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jichž se měl žalobce dopustit v Liberci ve dnech 7. 2. 2005 a 9. 3. 2005 tím, že parkoval na parkovišti označeném dopravní značkou IP 13c (parkoviště s parkovacím automatem) i po uplynutí doby, na kterou zaplatil parkovné; za tyto přestupky uložil žalobci pokutu ve výši 300 Kč. V odůvodnění odvolací orgán konstatoval, že žalobce byl povinen řídit se uvedenou dopravní značkou, z níž vyplývá, že řidič je povinen mít zaplacenou cenu za parkování po celou dobu stání a rovněž je povinen mít umístěn parkovací lístek na viditelném místě. Přestupkem podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích je proto nejen parkování bez zaplacení parkovacího poplatku, ale rovněž ponechání vozidla na místě po delší dobu, než na kterou je zaplaceno parkovné. Žalovaný se neztotožnil se žalobcovým závěrem, podle něhož nařízení Statutárního města Liberec č. 7/2003, jímž byla stanovena výše parkovného, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod; k vydání takového nařízení je město zmocněno § 23 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, s přihlédnutím k § 63 odst. 1 písm. e) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Je zcela na vůli řidiče, aby rozhodl, zda na uvedeném místě bude parkovat, či nikoli, a zda si bude hlídat dobu, po kterou parkuje.

Žalobce v žalobě namítal, že skutek, který je mu kladen za vinu, nelze kvalifikovat jako přestupek. Žalobce měl zato, že uposlechl dopravního značení a řádně zaplatil parkovací poplatek. Pokud zaplacenou dobu parkování z nějakého důvodu překročil, pak je vadou postupu správního orgánu, že se nezabýval tím, zda řidič zavinil překročení doby parkování, tedy zda vůbec bylo v jeho moci tomu zabránit. Uvedené nařízení je dle žalobce v rozporu s dobrými mravy, neboť zákonného zmocnění podle § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecního zřízení), je zneužito v rozporu s účelem zákona. Nepředvídatelnost dodržení času je dále upravena tak, aby riziko nesl vždy jen…