č. 3345/2016 Sb. NSS, Řízení před soudem: žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu
č. 3345/2016 Sb. NSS
Řízení před soudem: žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu
Energetika: fotovoltaická elektrárna; likvidační (rdousivé) účinky solárního odvodu; posečkání úhrady daně
k § 260 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákona č. 267/2014 Sb.
Zásahovou žalobou se lze domáhat vydání rozhodnutí ministra podle § 260 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, prostřednictvím kterého by mohl být solární odvod prominut, jen je-li zřejmé, že jiné dostupné prostředky (zejména posečkání s úhradou jiných daní) nebudou k ochraně před likvidačními účinky odvodu postačovat.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, čj. 1 Afs 171/2015-41)
Prejudikatura: č. 735/2006 Sb. NSS, č. 1107/2007 Sb. NSS, č. 2347/2011 Sb. NSS a č. 3000/2014 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 220/2012 Sb. a č. 62/2006 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 49/04).
Věc: Společnost s ručením omezeným Photon SPV 3 proti Ministerstvu financí o odvod z elektřiny ze slunečního záření, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně provozuje zařízení na výrobu elektřiny - fotovoltaickou elektrárnu, z příjmů je jí pravidelně srážen odvod z elektřiny ze slunečního záření (dále jen „solární odvod“) dle § 7a zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)*).
Žalobkyně (poplatník daně) je přesvědčena, že odvod nepřiměřeně omezuje její podnikání a působí jí vážné ekonomické komplikace ústící ve rdousící efekt. Obrátila se proto na žalovaného (s odkazem na nález pléna Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 17/11, č. 220/2012 Sb., a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2013, čj. 1 Afs 76/2013-57, č. 3000/2014 Sb. NSS) s podnětem směřujícím proti nečinnosti ministra financí podle § 38 odst. 1 písm. c) daňového řádu. Ten měl totiž podle jejího názoru provést plošné prominutí solárního odvodu postupem podle § 260 daňového řádu. Jiným způsobem se žalobkyně nemohla domoci odstranění důsledku ekonomické likvidace způsobené solárním odvodem.
Žalovaný podnět žalobkyně k odstranění nečinnosti ministra odmítl s tím, že tento procesní nástroj užít nelze. Generální opatření ministra není vydáváno v rámci konkrétního řízení a na jeho vydání nemá žalobkyně právní nárok.
Protože se žalobkyně nedomohla v daňovém řízení nápravy, podala žalobu u Městského soudu v Praze. V ní tvrdila, že ministr má povinnost vydat opatření (postupem podle § 260 daňového řádu), kterým by byl plošně eliminován rdousící efekt působící na provozovatele solárních elektráren. Opatření, které ke zmírnění likvidačních účinků solárního odvodu na provozovatele zvolilo Generální finanční ředitelství, není účinné. Podle názoru žalobkyně je na exekutivě, aby vymezila obsah pojmu „rdousivý účinek“, a to právě v generálním opatření ministra. Tím, že ministr rezignoval na svoji povinnost uloženou mu soudní mocí, zasáhl do práva žalobkyně bránit se likvidačním účinkům odvodu. Žalobkyně požadovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu vydat rozhodnutí podle § 260 daňového řádu o prominutí…
