dnes je 27.12.2024

Input:

Zvýhodnění věřitele

1.6.2020, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 18 minut

Zvýhodnění věřitele

Ing. Petr Píša

Právní úprava:

  • Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů – zejména:

    • § 12 až 14 – Základy trestní odpovědnosti

    • § 15 – Úmysl

    • § 39 – Stanovení druhu a výměry trestu

    • § 73 – Zákaz činnosti

    • § 138 – Hranice výše škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození životního prostředí a hodnoty věci

    • § 223 – Zvýhodnění věřitele

  • Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů – zejména:

    • § 7 – Trestné činy

    • § 8 – Trestní odpovědnost právnické osoby

    • § 9 – Pachatel, spolupachatel a účastník

    • § 11 – Účinná lítost

    • § 14 až 23, § 26 a § 26a – Tresty a ochranná opatření

  • Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů – zejména:

    • § 1 – Předmět úpravy

    • § 3 – Úpadek

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – zejména:

    • § 119 – Povinnost vést spolehlivé záznamy

    • § 123 a 127 – Zakladatelské právní jednání

    • § 159 – Péče řádného hospodáře

    • § 161 až 167 – Jednání za právnickou osobu

    • § 420 až 435 – Podnikatel

    • § 495 – Majetek a jmění osob

    • § 1721 až 1723 – Vznik závazků a jejich obsah

    • § 1968 až 1974 - Prodlení dlužníka

    • § 2048 až 2052 - Smluvní pokuta

  • Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů – zejména:

    • § 62 a 68 – Vydání prospěchu a ručení člena orgánu při úpadku obchodní korporace

    • § 194 až 199 – Jednání jednatelů společnosti s ručením omezeným

    • § 435 až 445 a § 456 – Jednání představenstva (správní rady) akciové společnosti

Úvod a historie trestného činu

Trestný čin "Zvýhodnění věřitele" náleží do skupiny trestných činů proti majetku a je jedním z hlavních tzv. úpadkových deliktů, tedy těch deliktů, které mají vazbu na úpadek ekonomických subjektů. Skutková podstata předmětného trestného činu velmi úzce navazuje na skutkovou podstatu trestného činu "Způsobení úpadku", jelikož v častých případech dochází ke spáchání obou trestných činů současně. Význam trestněprávního postihu za zvýhodnění věřitele spočívá v ochraně práv věřitelů dlužníka, který je ve stavu úpadku.

Předmětný trestný čin není odrazem vývoje posledních desetiletí naopak, jako součást trestního práva ho nalezneme již v polovině 19. století, konkrétně v zákoně č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, který nabyl účinnosti 1. 9. 1852. V tomto zákoně byl klasifikován jako přečin v § 485 s označením "Nadržování věřiteli". Lze vyjádřit obdiv nad tím, že znění tohoto ustanovení se nezměnilo po téměř 100 let! Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, který zrušil výše jmenovaný zákon a který byl účinný od 1. 8. 1950, již předmětný trestný čin neobsahoval, což samozřejmě souviselo se změnou politických a ekonomických poměrů na území tehdejšího Československa po roce 1948.

Do následujícího trestního zákona č. 140/1961 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1962 (dále také "trestní zákon"), byla trestnost zvýhodňování věřitelů navrácena až jeho novelou č. 557/1991 Sb., účinnou od 1. 1. 1992, a to do § 256a nazvaného "Zvýhodňování věřitele". Tímto také vznikla vazba na ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání a následně po 1. 1. 2008 na nový insolvenční zákon, jejichž předmětem byla a je úpadková (konkurzní) problematika. Bez zajímavosti není, že vymezení skutkové podstaty tohoto obnoveného trestného činu bylo de facto stejné jako jeho úprava z roku 1852 a nebylo měněno až do konce platnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. (tj. do 31. 12. 2009). Jediná změna přišla s jeho novelou č. 290/1993 Sb., účinnou od 1. 1. 1994, která ve snaze přísněji trestat zvýhodňování věřitelů v době transformace národního hospodářství zavedla novou vyšší trestní sankci za největší takto způsobené škody věřitelům.

Nový zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "TZ"), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2010, v současnosti upravuje předmětný trestný čin v § 223 pod označením "Zvýhodnění věřitele". Velkou měrou byl opět inspirován trestněprávní úpravou z roku 1852, resp. 1992, nicméně byla rozšířena skutková podstata. Vývoj zákonné úpravy předmětného trestného činu uvádí následující tabulka.

Tabulka 1:

Historické srovnání trestného činu "Zvýhodnění věřitele" s jemu předcházejícími trestnými činy

Období  1. 9. 1852 – 31. 7. 1950 1. 8. 1950 – 31. 12. 1991 1. 1. 1992 – 31. 12. 1993 1. 1. 1994 – 31. 12. 2009 od 1. 1. 2010
Označení  Nadržování věřiteli  –  Zvýhodňování věřitele   Zvýhodňování věřitele   Zvýhodnění věřitele 
Kvalifikace  Přečin  Není trestný čin  Trestný čin  Trestný čin  Zločin 
Trestní sankce  Tuhé vězení od 3 měsíců do 2 let  –  Odnětí svobody až na 1 rok / peněžitý trest  Odnětí svobody až na 1 rok / zákaz činnosti / peněžitý trest  Odnětí svobody až na 1 rok / zákaz činnosti (při způsobení škody nikoliv malé) 
Trestní sankce vyššího stupně  –  –  Odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky (při způsobení značné škody)  Odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky (při způsobení značné škody) / Odnětí svobody na 2 roky až 8 let (při způsobení škody velkého
rozsahu) 
Odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky (při způsobení značné
škody) / Odnětí svobody na 2 roky až 8 let (při způsobení škody velkého rozsahu nebo úpadku jinému) 

Potřeba trestnosti zvýhodnění věřitele vyplývá z následujícího. Ze závazku vzniká věřiteli právo na plnění (pohledávka) od dlužníka, který má povinnost toto věřitelovo právo splněním dluhu uspokojit. Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele. Závazky vznikají ze smluv, protiprávních činů nebo jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Je zřejmé, že se jedná o jedno ze základních práv věřitele. Jestliže dlužník na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas nesplní svůj dluh (závazek nezanikne), je věřitel chráněn zákonným právem např. na úrok z prodlení při prodlení se splácením peněžitého dluhu, smluvní pokutu (byla-li sjednána), odstoupení od smlouvy nebo náhradu škody. Navíc práva věřitelů byla od 1. 1. 2014 posílena, neboť členové orgánů obchodní korporace (i bývalí) musí za určitých podmínek vydat prospěch ze smlouvy o výkonu funkce nebo i jiný za období 2 let před právní mocí rozhodnutí o úpadku, pokud neučinili vše potřebné k jeho odvrácení a postupovali v rozporu s péčí řádného hospodáře (viz dále). Dále členové statutárních orgánů (i bývalí) za určitých podmínek ručí za splnění jejich povinností v případě úpadku obchodní korporace.

Jestliže dlužník přesto nadále neplní své povinnosti (uhradit dluh, úrok z prodlení, smluvní pokutu nebo třeba náhradu škody), protože se dostal do finančních a hospodářských problémů a tyto vyústily v jeho úpadek, je snahou prostřednictvím insolvenčního zákona zabezpečit věřiteli právo alespoň na co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení jeho pohledávky za dlužníkem v úpadku. Pakliže ale byla zmařena všechna výše uvedená majetková práva věřitele neboli věřitelem uplatněné sankce občanského a obchodního práva vůči dlužníku nebyly účinné a nebyl naplněn ani cíl insolvenčního zákona (tzn., aby došlo k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení věřitelů dlužníka v úpadku), zbývá již jen trestněprávní sankce, i když pochopitelně jenom za určitých podmínek. Tedy bylo-li úmyslným jednáním pachatele (dlužníka) dosaženo určité míry společenské škodlivosti ve vztahu k jeho věřitelům, pak z obecného hlediska nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (zejména nového občanského zákoníku).

Společenská škodlivost předmětného trestného činu je posuzována z hlediska jeho povahy a závažnosti, která je určena např. významem chráněného zájmu, který byl trestným činem dotčen (tj. ochrana práv věřitelů na plnění od dlužníků s významem pro celé národní hospodářství, resp. jejich práva alespoň na poměrné uspokojení pohledávek od dlužníka, který je v úpadku – viz dále), nebo následkem takového činu (tj. způsobená škoda). Úmyslným jednáním je takové jednání, kdy dlužník chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, nebo věděl, že může porušení nebo ohrožení způsobit, a způsobil-li toto, byl s tím srozuměn nebo smířen. Podle poslední judikatury Nejvyššího soudu ČR lze existenci úmyslného jednání zkoumat nejdříve k okamžiku, kdy dlužník měl k dispozici majetek k úhradě svých splatných závazků, resp. jejich části.

Podstata trestného činu

Podle ustanovení § 223 TZ naplní skutkovou podstatu trestného činu "Zvýhodnění věřitele" ten, kdo jako dlužník, který je v úpadku, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele zvýhodněním jiného věřitele. Jak již bylo uvedeno, vedle úmyslného jednání, které je pro uplatnění trestní odpovědnosti za protizákonné zvýhodnění věřitele nezbytné, musí být pachatelem na cizím majetku (tj. na majetku znevýhodněných věřitelů dlužníka v úpadku) způsobena škoda nikoli malá, tzn. alespoň ve výši 25 tis. Kč. Vyčíslení samotné škody však není tak zcela jednoduché, jak by se na první pohled možná mohlo zdát a jak bude dále popsáno.

Podstata předmětného trestného činu spočívá v tom, že jednomu věřiteli vznikla škoda tím, že dlužník v úpadku učinil plnění ve prospěch jiného věřitele, které neodpovídalo zásadě poměrného uspokojení. Zásada poměrného uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů z majetku tvořícího jeho majetkovou podstatu je obsažena v zákoně č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (IZ), a této zásady není jistě docíleno tím, že některému věřiteli bylo v posuzovaném období zaplaceno více nebo méně, než mu správně (podle zákona) náleželo.

Úhrada splatné pohledávky věřitele dlužníkem v úpadku nad rámec poměrného uspokojení znamená právě zvýhodnění tohoto věřitele na úkor ostatních věřitelů, kteří jsou tímto naopak znevýhodněni. Sice bylo použito majetku dlužníka k tomu, co po právu věřiteli náleží, ale protože dlužník v důsledku úpadku nebyl schopen uspokojit splatné pohledávky všech svých věřitelů plně (řádně), poškodil tím ostatní své věřitele. Ovšem podle soudní praxe se nemusí jednat jen o peněžní úhradu pohledávky, plnění neodpovídající poměrnému uspokojení může být i ve formě vzájemného započtení pohledávek mezi dlužníkem v úpadku a věřitelem nebo může vzniknout také zajištěním (zejména zástavním právem) dosud nezajištěné pohledávky věřitele.

Jak je z dosavadního textu patrné, je nezbytným předpokladem pro posouzení předmětného trestného činu úpadek dlužníka, resp. splnění materiálních podmínek úpadku tak, jak jsou vymezeny v ustanovení § 3 IZ. To také znamená, že pro příslušná posouzení zvýhodnění věřitelů musí být ve skutečnosti potvrzeny případné domněnky ohledně úpadku dlužníka ve formě insolvence (viz § 3 odst. 2 IZ) a nelze použít institutu hrozícího úpadku, neboť ten pouze důvodně předpokládá, že v budoucnu úpadek dlužníka ve formě insolvence nastane (zvýhodnění věřitelů může být posouzeno až tehdy, kdy se hrozící úpadek stane skutečným úpadkem). Nemuselo a nemusí také např. dojít ani k podání insolvenčního návrhu, ať samotným dlužníkem nebo některým z jeho věřitelů, nebo k rozhodnutí o úpadku insolvenčním soudem. Stejně tak nehraje roli důvod, pro který se dlužník do úpadku dostal (zda si úpadek přivodil sám nebo nastal v důsledku jeho druhotné platební neschopnosti). Rozhodující je, že dlužník byl v úpadku a poměrně neuspokojoval své věřitele, kteří vůči němu měli splatné pohledávky. O samotném úpadku je rozsáhle pojednáno v článku zabývajícím se trestným činem "Způsobení úpadku", nicméně uveďme zde alespoň ve stručnosti hlavní znaky úpadku podle insolvenčního zákona (tj. z právního hlediska).

Základní podmínkou úpadku je tzv. mnohost věřitelů neboli existence dvou a více věřitelů se splatnými pohledávkami za dlužníkem. Tato podmínka je nutná jak pro úpadek ve formě insolvence, tak pro úpadek ve formě předlužení. Insolvence nastává, má-li dlužník kromě vícera věřitelů i peněžité závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů a tyto není objektivně schopen plnit (z důvodu nedostatku finančních prostředků). K předlužení pak dochází, pokud má dlužník opět více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (i s případným přihlédnutím k pokračující správě nebo provozování podniku, resp. obchodního závodu dlužníka).

Je-li úpadek dlužníka zjištěn, je důležité, k jakému datu nastal, neboť od tohoto data se odvíjí další důležité skutečnosti pro posouzení zvýhodnění věřitelů. Tou nejvýznamnější je, že pokud dlužník k tomuto datu disponuje majetkem k poměrnému uspokojení splatných pohledávek jeho věřitelů, tak právě od tohoto okamžiku je zkoumáno jeho případné úmyslné jednání (jako jedna z podmínek trestněprávní sankce). Dále je toto datum důležité pro počátek vyčíslení plnění uskutečněných dlužníkem jeho věřitelům (nejčastěji tedy úhrad závazků dlužníka). Pokud po tomto okamžiku proběhlo insolvenční řízení ukončené rozvrhem, tj. uspokojením pohledávek věřitelů přihlášených do konkurzu z výtěžku prodeje majetkové podstaty dlužníka, potom se do úhrad závazků dlužníka započítávají i tyto částky obdržené věřiteli v rámci ukončovaného konkurzu. Další veličinou, která se prvotně zjišťuje k datu úpadku, je již několikrát zmíněné poměrné uspokojení pohledávek věřitelů. Jeho konstrukce vychází ze simulace konkurzu (nikoliv však doslova, neboť např. jsou uvažovány pouze splatné pohledávky věřitelů a nikoliv všechny, které se prohlášením konkurzu stávají splatnými, anebo nejsou do výpočtů zahrnovány pohledávky za majetkovou podstatou, které by vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo rozhodnutí o úpadku). Naopak je

Nahrávám...
Nahrávám...