Jednou z diskutovaných změn, které se staly součástí tzv. flexibilní novely (flexinovely) zákoníku práce, je i změna úpravy týkající se institutu zkušební doby. Zkušební doba slouží k tomu, aby si obě strany pracovního poměru mohly vyzkoušet, zda jim tento vztah ve všech ohledech a směrech vyhovuje, a na základě toho se mohly rozhodnout, zda mají zájem v něm dále pokračovat nebo zda přistoupí k jeho velmi snadnému rozvázání v průběhu této doby. Přestože má zkušební doba v pracovním právu poměrně dlouhou tradici, požadavky praxe ukazovaly, že je zde zájem na tom, aby došlo k úpravě některých parametrů zkušební doby a vyjasnění některých výkladových problémů.
CO ZŮSTANE V OBLASTI ZKUŠEBNÍ DOBY STEJNÉ?
Než se budeme zabývat jednotlivými změnami, které jsou součástí flexinovely zákoníku práce, je na místě uvést, co se u zkušební doby nemění. Předně je třeba zmínit, že zůstává zachována podstata institutu zkušební doby jako doby vzájemného testování obou stran, během které může být pracovní poměr kdykoliv jednostranně ukončen kteroukoliv ze stran, s výjimkou omezení vyplývajícího z ustanovení § 66 odst. 1 ZP, které nedovoluje zrušit zaměstnavateli pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, a pochopitelně s výjimkou zrušení pracovního poměru z diskriminačních pohnutek či jako odvetného opatření podle zákona o ochraně oznamovatelů.
Zkušební doba zůstane i nadále nepovinným vedlejším smluvním ujednáním, které však v případě, že je sjednáváno, musí být zachyceno písemně. Nejčastěji je zkušební doba dohodnuta přímo v pracovní smlouvě, ale může být sjednána například i v dohodě sjednávané v souvislosti se jmenováním na vedoucí pracovní místo nebo i jako zcela samostatná dohoda mimo výše uvedené dokumenty.
I nadále bude platit omezení, že zkušební doba nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru na dobu určitou. V této souvislosti je z praktického hlediska vhodné uvést, že uvedenou polovinu je potřebné počítat v kalendářních dnech. Tento postup pak nepřímo vyplývá z toho, že polovina je počítána z doby trvání pracovního poměru (který je jednoznačně ohraničen právě kalendářními dny), a nikoliv z poloviny směn (pracovních dní) daného zaměstnance v rámci sjednané doby určité. Dále pak například i z toho, že v případě, že by pracovní poměr zaměstnance vznikl 13. května a byl sjednán na dobu určitou do 18. července, tak jinak než v kalendářních dnech nejde vyčíslit a stanovit přípustnou délku zkušební doby, která nesmí být delší, než je polovina doby trvání pracovního poměru na dobu určitou.
Ačkoliv to zákoník práce výslovně nezmiňuje, není v praxi sporu ani o tom, že sjednanou délku zkušební doby lze dohodou zaměstnavatele a zaměstnance rovněž kdykoliv v průběhu jejího trvání zkrátit, případně ujednání o zkušební době, sjednané před vznikem pracovního poměru, ještě před vznikem pracovního poměru zrušit. Vyplývá to ze smluvní volnosti stran, dále ze skutečnosti, že sjednání zkušební doby není povinné, a především z toho, že zkušební doba je svou podstatou pro obě strany značně prekérní, protože z ní plyne riziko možnosti zrušení pracovního poměru ze dne na den, což přináší zaměstnavateli i zaměstnanci určitou mírou nejistoty v daném pracovním poměru.
Konečně zůstává stejné i to, že zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den vzniku pracovního poměru. Právní úprava zákoníku práce před účinností flexinovely sice pracovala s tím, že zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den nástupu do práce nebo v den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Nicméně vzhledem ke znění ustanovení § 36 ZP, které tyto dny označuje za den vzniku pracovního poměru je zřejmé, že i přes jiné vyjádření nejzazšího možného sjednání zkušební doby, jde o zachování stávajícího stavu.
ZMĚNY TÝKAJÍCÍ SE DÉLKY ZKUŠEBNÍ DOBY
Viditelně nejvýraznější změnou týkající se zkušební doby je prodloužení její maximální délky na 4 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru, případně na 8 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru vedoucího zaměstnance. Důvod této změny spočívá v umožnění důkladnějšího prověření jak nově přijatého zaměstnance a jeho začlenění dle původních očekávání zaměstnavatele, tak osvojení a vyzkoušení si požadované pracovní činnosti zaměstnancem v podmínkách a prostředí daného zaměstnavatele.
Samozřejmě není povinností smluvních stran pracovního poměru, aby si zkušební dobu sjednávaly v celém maximálním rozsahu. I nadále platí, že si zaměstnavatel se zaměstnancem mohou sjednat zkušební dobu i v libovolně kratším rozsahu. Je tak ponecháváno na smluvní volnosti stran, aby si samy zvolily odpovídající délku zkušební doby. Pokud má tedy zaměstnavatel za to, že mu postačovaly dosavadní maximálně přípustné délky zkušební doby (3 měsíce, resp. 6 měsíců u vedoucích zaměstnanců), může v tomto směru postupovat i nadále stejně.
ZMĚNY TÝKAJÍCÍ SE SMLUVNÍHO PRODLOUŽENÍ ZKUŠEBNÍ DOBY
Druhou nejvýznamnější změnou, kterou přináší flexinovela zákoníku práce v oblasti zkušební doby, je možnost dodatečného prodloužení zkušební doby na základě písemné dohody zaměstnavatele a zaměstnance. Před účinností flexinovely zákoníku práce přitom nebylo možné zkušební dobu prodloužit, a to dokonce ani v případě, že by to navrhoval dotyčný zaměstnanec. Možnost prodloužení zkušební doby je však omezená tím, že kromě požadavku na písemnou dohodu smluvních stran musí ke sjednání prodloužení zkušební doby dojít během jejího trvání a musí přitom být dodržena maximální přípustná délka zkušební doby.
Z nového znění právní úpravy zkušební doby plyne, že zkušební doba může být prodlužována případně i opakovaně, pokud budou dodrženy výše uvedené podmínky pro její prodloužení. Zaměstnavatel i zaměstnanec si však vždy musí dát pozor na to, aby k případnému sjednání prodloužení zkušební doby došlo vždy za trvání již sjednané zkušební doby. Nepřipouští se dodatečné sjednání zkušební doby poté, co již původně sjednaná zkušební doba uplynula, a to ani v případě, že smluvní strany doposud nevyčerpaly celý rozsah maximální přípustné délky zkušební doby. Dojde-li tedy například k tomu, že si zaměstnavatel se zaměstnancem při pracovním poměru na dobu neurčitou sjednají zkušební dobu v rozsahu 1 měsíce, ale ani v poslední den takto sjednané zkušební doby její prodloužení nesjednají (i kdyby to třeba bylo v důsledku náhlé zdravotní indispozice zaměstnavatele), tak dodatečné prodloužení zkušební doby nelze sjednat ani o jediný den později po skončení původní délky zkušební doby, a to přesto, že si zaměstnavatel se zaměstnancem mohli při uzavírání pracovního poměru sjednat zkušební dobu v rozsahu až 4 měsíců od vzniku pracovního poměru, a to ani v případě, že by chtěli nově zkušební dobu prodloužit třeba jen o jediný týden.
Naopak však lze uvést, že z důvodové zprávy k flexinovele vyplývá, že je možné dodatečným prodloužením zkušební doby reagovat i na podstatné změny okolností, pokud se na tom zaměstnanec se zaměstnavatelem shodnou. Takovou změnou okolností může být například to, že…
