2023.12.12
Výdaje na reklamní a propagační služby v daňových nákladech - judikát
Ing. Jiří Šperl
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Afs 148/2020 - 39 ze dne 28. července 2022, publikovaného na www.nssoud.cz
Výdaje na reklamní a propagační služby jsou rovněž jedním z častých předmětů sporů. V tomto případě se jednalo o situaci, kdy odvolací orgán na základě odvolání přijetí části propagačních služeb akceptoval, ale jako daňové výdaje uznal pouze část deklarovaných výdajů ve výši ceny obvyklé podle § 23 odst. 7 ZDP. Vzhledem k tomu, že byla doměřena i DPH, byla žaloba podána souhrnně za obě daně. Dále se budeme zabývat pouze problematikou daně z příjmů.
Vymezení věci
Dodatečnými platebními výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen "správce daně") byla žalobci na základě výsledků daňové kontroly doměřena daň z příjmů fyzických osob a stanoveno penále z doměřené daně za zdaňovací období let 2010 a 2011. Správce daně neuznal žalobci výdaje na propagační služby v celkové výši 1 500 000 Kč jako daňově uznatelné pro účely základu daně. K odvoláním žalobce žalovaný tyto dodatečné platební výměry změnil tak, že výši daně i penále snížil. Žalovaný žalobci uznal část výdajů vynaložených na propagační služby, jejichž plnění se prokázalo, ovšem v souladu s § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů pouze ve výši ceny obvyklé. Doměřena současně byla i daň z přidané hodnoty.
Proti rozhodnutím žalovaného ve věci daně z přidané hodnoty i daně z příjmů fyzických osob se žalobce bránil souhrnnou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Ten ji jako zcela nedůvodnou zamítl, neboť žalobce předložil jen obecné námitky k nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí žalovaného. Především nespecifikoval, které konkrétní důkazy daňové orgány neprovedly a které posoudily špatně. Dle krajského soudu ze správního spisu vyplynulo, že byly provedeny všechny i žalobcem navržené důkazy a každý byl důkladně posouzen, přičemž závěry daňových orgánů jsou logické a jejich rozhodnutí přezkoumatelná.
Kasační stížnost
Stěžovatel předně považuje napadený rozsudek krajského soudu za nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky v předcházejícím řízení. Obecně namítá, že krajský soud se důsledně nezabýval právní otázkou věci, především nesprávně posoudil rozhodnutí správce daně, které bylo zjevně vydáno v rozporu s daňovými předpisy. Též zcela evidentně nesprávně hodnotil veškeré důkazy, neboť jinak by musel dojít k závěru, že stěžovatel žádnou ze svých povinností v daňovém řízení neporušil.
Stěžovatel dále považuje napadený rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný, neboť jeho odůvodnění neodpovídá zákonným požadavkům. Krajský soud především nehodnotil jednotlivé důkazy v souladu s hmotným právem, nezaujal k nim žádné stanovisko, pouze mechanicky přepsal skutečnosti uvedené v nesprávných rozhodnutích daňových orgánů.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Kasační stížnost není důvodná.
Z odůvodnění rozsudku
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, kterou shledal nedůvodnou. V nyní projednávaném případě stěžovatel blíže nespecifikoval, v čem nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje. Pouze obecně konstatoval, že odůvodnění napadeného rozsudku neodpovídá zákonným hlediskům, což rozvinul toliko tím, že krajský soud řádně nehodnotil jednotlivé důkazy a jen mechanicky přepsal skutečnosti uvedené v nesprávných rozhodnutích správních orgánů. Nejvyšší správní soud se však s tímto tvrzením stěžovatele neztotožnil.
Krajský soud ve svém rozsudku řádně a srozumitelně vyložil důvody svého rozhodnutí a z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se při rozhodování řídil a jak se vypořádal se žalobní…
