Vozidlo ve vlastnictví a spoluvlastnictví právnické osoby

8.4.1

Vozidlo ve vlastnictví a spoluvlastnictví právnické osoby

Ing. Christian Žmolík, Ing. Pavla Strakošová

 NahoruVozidlo ve vlastnictví a spoluvlastnictví PO

Pokud je vozidlo vlastnictvím anebo podílovým spoluvlastnictvím právnické osoby, je vždy součástí obchodního majetku této osoby.

V případě, že je daňový subjekt tzv. ekonomickým vlastníkem vozidla, může daňově uplatňovat veškeré provozní náklady. Provede-li na vozidle technické zhodnocení, není jeho výše daňově uznatelným nákladem, ale bude součástí vstupní ceny vozidla v roce přechodu vlastnictví, příp. v prvním roce daňového odpisování. Daňové odpisy nemůže v tomto přechodném období (tj. po dobu do přechodu vlastnictví) uplatňovat.

Při zjišťování základu daně z příjmů se podle ustanovení § 21h ZDP a § 23 odst. 10 ZDP vychází z výsledku hospodaření anebo rozdílu mezi příjmy a výdaji, tzn. z řádně vedeného účetnictví daňového subjektu. Tato ustanovení mají důležitý význam zejména v těch případech, kdy ZDP neupravuje přímo [např. § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP] ani nepřímo [např. § 24 odst. 2 písm. p) ZDP], zda příslušný výdaj lze či nelze považovat za daňově uznatelný. Pak lze za daňový výdaj (náklad) uznat i výdaj, který ve smyslu účetních předpisů je oprávněně zahrnut do výsledku hospodaření účetní jednotky.

 NahoruVýdaje na údržbu vozidla

Pojem údržba není daňovými předpisy vymezen. Pro účely účetnictví je údržba charakterizována jako zpomalování fyzického opotřebení, předcházení poruchám a odstraňování drobných závad.

Z technického hlediska pak lze u vozidel za údržbu považovat práce, které mají být, podle návodu k obsluze, servisní knížky apod., provedeny ve výrobcem stanovených časových anebo kilometrových intervalech. Jde o výměnu či doplňování různých provozních hmot (např. brzdové kapaliny, olejů, chladicí kapaliny, náplně ostřikovače), výměnu žárovek, pryžových dílů, filtrů, zapalovacích svíček, brzdového obložení, tlumičů, drobné opravy laku, nátěru spodku vozidla, nástřiku dutin, mytí a čištění vozidla, seřizování motoru, světel apod.

Všechny takovéto a jim podobné práce jsou včetně výdajů vynaložených na materiál či náhradní díly u vozidel zahrnutých v majetku právnické osoby a jde-li o vozidla uvedená do užívání, daňově uznatelným výdajem. Tyto výdaje a jejich výši je však daňový subjekt povinen, ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 ZDP, prokázat hodnověrným dokladem, tj. dokladem o provedení příslušných prací právnickou anebo fyzickou osobou, která je příslušné činnosti oprávněna vykonávat (autoservis apod.), anebo vlastními pracovníky a dokladem o zakoupení příslušného materiálu.

 NahoruPodílové spoluvlastnictví

V případě, kdy je vozidlo podílovým spoluvlastnictvím několika subjektů, mohou jednotliví podíloví spoluvlastníci uplatnit do svých daňových výdajů (nákladů) poměrnou část uvedených výdajů odpovídající použití vozidla (podle ujetých kilometrů) jednotlivými spoluvlastníky.

 NahoruVýdaje na opravy

Správné zatřídění prací do kategorie oprav je důležité zejména z důvodu rozlišení, zda jde o opravu anebo o technické zhodnocení, a z důvodu, že daňově uznatelné rezervy na opravy lze tvořit pouze na opravy, nikoliv na údržbu. Provedení tohoto rozlišení bývá někdy složité. Také u oprav se vychází z ustanovení účetních předpisů, podle kterých se za opravu považují práce, kterými se odstraňuje částečné fyzické opotřebení (nikoliv morální zastarání) nebo poškození za účelem uvedení do předchozího stavu (tj. v zásadě nikoliv lepšího) anebo stavu provozuschopného.

Z technického hlediska je tak opravou např. výměna motoru za motor stejného typu, výměna autobaterie, výměna jednotlivých dílů karoserie, výměna kol vč. pneumatik apod. Za opravu ale nelze považovat tzv. opravu výměnným způsobem celého vozidla, která probíhá tak, že se firmě, která opravy provádí, předá vozidlo k opravě a tato firma obratem předá zájemci jiné (např. již opravené) vozidlo. V tomto případě totiž nejde o totéž vozidlo, které bylo k opravě předáno, ale o vozidlo jiné (s jiným číslem karoserie, motoru apod. a jde-li o silniční vozidlo, také s jinou SPZ).

Z hlediska ZDP se u oprav vozidla ve vlastnictví anebo spoluvlastnictví právnické osoby postupuje stejně jako u jeho údržby.

 NahoruTechnické zhodnocení

Z definice technického zhodnocení uvedené v ustanovení § 33 ZDP je zřejmé, že u vozidel jsou technickým zhodnocením práce, jejichž výsledkem je vozidlo jiných technických parametrů anebo jiného účelu použití, rozšíření vybavenosti anebo použitelnosti. Jde tak např. o úpravu motoru na tzv. alternativní pohon stlačeným anebo zkapalněným plynem (LPG, LNG, CNG), výměnu benzinového motoru za motor naftový, výměnu motoru za motor vyššího obsahu, přestavbu karoserie z valníkové na skříňovou, vybavení vozidla klimatizací, chladicím zařízením, airbagy, systémem ABS, palubním počítačem, autoalarmem, závěsným zařízením apod.

Rozhodující pro vznik technického zhodnocení je to, jaké výše dosáhne za zdaňovací období celková částka za různé práce uvedeného charakteru provedené na příslušném vozidle. Pokud v souhrnu za zdaňovací období tato částka převýší 80.000 Kč, jde o technické zhodnocení vozidla. Pokud tuto částku nepřevýší, nemusí je daňový subjekt považovat za technické zhodnocení a může je uplatnit v plné výši jako daňově uznatelný výdaj (náklad).

V případě podílového spoluvlastnictví se částky případně vynaložené jednotlivými spoluvlastníky na práce charakteru technického zhodnocení, provedené na konkrétním vozidle za zdaňovací období, sčítají.

Samostatné pořízení, např. autoalarmu, závěsného zařízení, autorádia apod., tak zpravidla technickým zhodnocením nebude (leda že by daňový subjekt k uvedeným pracím sám přistupoval jako k technickému zhodnocení).

Za technické zhodnocení nelze považovat práce charakteru údržby či oprav (viz výše), bez ohledu na výši částky na ně vynaložené. Technickým zhodnocením není ani pořízení potahů na sedadla, sportovního volantu, sněhových řetězů, kol z lehkých slitin, zimních pneumatik apod.

Technické zhodnocení není podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. p) ZDP daňově uznatelným výdajem. Do základu daně z příjmů ho lze zahrnout postupně (formou odpisů) ve zdaňovacích obdobích počínaje zdaňovacím obdobím, ve kterém bylo provedeno (dokončeno), a to v zásadě:

• jako součást vstupní ceny vozidla, pokud bylo technické zhodnocení provedeno po zaevidování vozidla, nejpozději však v prvním roce odpisování vozidla (§ 29 odst. 1 ZDP), anebo

• formou zvýšení vstupní (zůstatkové) ceny ve zdaňovacím období, kdy bylo uvedeno do užívání (§ 29 odst. 3 ZDP).

Technické zhodnocení – účetně

Podle účetních předpisů se technickým zhodnocením rozumí zásahy do majetku uvedeného do užívání, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů, nebo rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku, včetně nástaveb, přístaveb a stavebních úprav, pokud vynaložené náklady dosáhnou ocenění určeného účetní jednotkou pro vykazování jednotlivého majetku, v případě vozidel se jedná o rozvahovou položku "B.II.2 Hmotné movité věci a jejich soubory". Náklady vynaloženými na technické zhodnocení se rozumí souhrn nákladů na dokončené zásahy do jednotlivého dlouhodobého majetku za účetní období.

Z porovnání účetní a daňové definice technického zhodnocení je zřejmé, že definičně se nerozcházejí, avšak může dojít k odlišení v limitech (ceně), od které jsou zásahy do vozidla již technickým zhodnocením.

Sčítání všech zhodnocení provedených na jednom majetku za jedno účetní období se uplatní v účetnictví stejně jako v daních.

Pokud si například účetní jednotka stanoví limit pro samostatné hmotné movité věci a jejich soubory 20.000 Kč nebo třeba 2.000 Kč, platí tento limit i pro technické zhodnocení, tedy veškeré "zásahy" do vozidla nad 20.000 Kč nebo nad 2.000 Kč, které nejsou opravou nebo údržbou, zvyšují pořizovací cenu.

 NahoruDaňové odpisy

Splňuje-li vozidlo u vlastníka podmínky hmotného majetku uvedené v § 26 odst. 2 ZDP, tzn., je-li vstupní cena vozidla zjištěná podle § 29 ZDP vyšší než 80.000 Kč (provoznětechnická funkce vozidla je jistě delší než 1 rok), může vlastník – daňový subjekt, uplatňovat jako daňové výdaje odpisy stanovené podle zásad uvedených v § 26 až 33 ZDP.

Daňové odpisování lze zahájit po splnění všech zákonných náležitostí pro zaevidování vozidla do majetku. Veškerá vozidla (osobní, nákladní, přípojná) jsou od roku 2008 podle přílohy č. 1 k ZDP zahrnuta do odpisové skupiny 2. To znamená, že v souladu s ustanovením § 30 ZDP je minimální doba odpisování u vozidel 5 let. Daňově odpisovat lze buď rovnoměrně (§ 31 ZDP) nebo zrychleně (§ 32 ZDP).

Na nová vozidla pořízená od 1. 1. 2020, lze uplatnit mimořádné odpisy. Doba odpisování mimořádnými odpisy pro majetek zařazený do 2. odpisové skupiny jsou stanovena na 24 měsíců. Přičemž za prvních 12 měsíců se uplatní odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců se uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny hmotného majetku. Mimořádné odpisy může uplatnit pouze ten poplatník, který je prvním odpisovatelem vozidla, což s odkazem na § 31 odst. 6 ZDP znamená, že se jedná o poplatníka, který si jako první pořídil nový hmotný movitý majetek, který dosud nebyl užíván k určenému účelu a u předchozího vlastníka byl zbožím. Odpisování hmotného majetku se musí zahájit počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Pozor tak na situace, kdy prodejci některá vozidla od výrobce musí nakoupit a zařadit do svého majetku, a tudíž takovéto vozidlo neevidují jako zboží. Tuto skutečnost lze poznat tak, že vozidlo již má standardní (plechovou) registrační značku a v technickém průkazu vozidla je prodejce uveden jako první majitel vozidla. A  i když je potom toto vozidlo prodané jako nové, je kupující již druhým odpisovatelem a u daného vozidla tak nemůže uplatnit mimořádné odpisy.

Jde-li o vozidlo ve spoluvlastnictví, posuzuje se vstupní cena vozidla podle součtu hodnot spoluvlastnických podílů jednotlivých spoluvlastníků. Každý ze spoluvlastníků může daňově uplatnit uvedené odpisy v poměrné výši odpovídající poměru jejich spoluvlastnického podílu na vozidle. Jejich poměrná výše se stanoví z celkové vstupní ceny vozidla, nikoliv z výše spoluvlastnického podílu.

 NahoruÚčetní odpisy

Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. v) ZDP jsou daňově uznatelným výdajem účetní odpisy vozidla v případě, kdy vstupní cena vozidla bude nižší než hranice stanovená pro kategorii hmotného majetku podle § 26 odst. 2 ZDP. K tomu nejčastěji dochází v případě koupě vozidla po finančním leasingu, kdy je vozidlo zařazeno v účetnictví jako drobný hmotný majetek.

V případě spoluvlastnictví vozidla může spoluvlastník daňově uplatnit účetní odpisy pouze v poměrné výši odpovídající jeho spoluvlastnického podílu na vozidle.

 NahoruVýdaje na technické prohlídky vozidla a měření emisí škodlivin

Důležitou povinností provozovatele vozidla zapsaného v technickém průkazu je, podle ustanovení § 39 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, přistavit na svůj náklad silniční vozidlo k pravidelné technické prohlídce a silniční motorové vozidlo také k pravidelnému měření emisí, a to v příslušných lhůtách uvedených v § 40 zákona č. 56/2001 Sb. Není-li v technickém průkazu vozidla provozovatel zapsán, je provozovatelem vozidla jeho vlastník, příp. držitel.

Vzhledem k uvedené zákonné povinnosti je v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. p) ZDP dokladem prokázaná částka vynaložená na uvedené činnosti, daňově uznatelným výdajem (nákladem) daňového subjektu, pokud je tento subjekt zapsán v technickém průkazu vozidla jako provozovatel (vlastník, držitel).

Je-li vozidlo podílovým spoluvlastnictvím více daňových subjektů, jsou částky za měření emisí a technické prohlídky vozidla daňovým výdajem toho spoluvlastníka, který je v technickém průkazu zapsán jako provozovatel (držitel) vozidla.

 NahoruVýdaje na školení řidičů

Podle ustanovení § 103 odst. 2 ZP [s přihlédnutím k ustanovením § 106 odst. 4 písm. a) ZP a § 367 ZP] a podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je zaměstnavatel povinen zajistit na své náklady školení a přezkoušení řidičů z předpisů o silničním provozu a dalších souvisejících předpisů. Toto školení by měl zaměstnavatel ve vlastním zájmu zajistit pro všechny osoby, u nichž je řízení vozidla předmětem pracovního vztahu, osoby, které řídí tzv. referentská vozidla a které řídí na pracovní cestě vozidla, která zaměstnavatel zaměstnanci neposkytl (viz § 157 ZP).

Způsob zdokonalování odborné způsobilosti řidičů stanoví zákon č. 247/2000 Sb. Podle § 48 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb. hradí náklady na školení a přezkoušení řidičů žadatel, tj. v uvedených případech zaměstnavatel.

Vzhledem k tomu, že jde podle uvedeného zákonného předpisu o povinnost zaměstnavatele, jsou také, v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. p) ZDP, s tím související prokazatelně vynaložené výdaje výdaji (náklady) daňově uznatelnými.

 NahoruVýdaje na zdravotní prohlídky řidičů

Povinnost podrobovat se pravidelným lékařským prohlídkám je…