2015.1213.2
Uplatňování DPH při poskytování služeb v rámci EU a třetích zemí od 1. 1. 2015
Ing. Martina Matějková
Pro aplikaci správného postupu při uplatňování DPH u poskytnutých, popř. přijatých služeb, je důležité přesně stanovit, o jakou konkrétní službu se jedná. Dále je klíčové správné stanovení místa plnění, a tím určení státu, podle jehož právních předpisů se bude při zdanění (případně při osvobození od DPH či při uplatňování dalších práv a povinností) výhradně postupovat. V souladu s tuzemským zákonem o DPH se postupuje pouze v těch případech, kdy se místo plnění nachází právě v České republice.
Stanovení místa plnění
Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby je vymezeno v ustanovení § 9 ZDPH. Podle tohoto zákonného ustanovení se při stanovení místa plnění postupuje až tehdy, pokud není možné aplikovat některé ze speciálních ustanovení (výjimek) vymezených v ustanovení § 10 až § 10i zákona o DPH. Jinak řečeno, při stanovení místa plnění u služby je nutné nejprve ověřit, zda se na službu vztahuje některé ze speciálních ustanovení vymezených v § 10 až § 10i zákona o DPH. Pouze v případě, kdy nelze podle těchto ustanovení místo plnění stanovit, se pro stanovení místa plnění použije základní pravidlo vymezené v § 9 zákona o DPH.
Speciální ustanovení – odchylky od základního pravidla
Služby vztahující se k nemovité věci (§ 10 zákona o DPH)
Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci je místo, kde se nemovitá věc nachází, a to bez ohledu na skutečnost, kdo je příjemcem služby (zda osoba povinná k dani, nepovinná k dani, pocházející z tuzemska či ze zahraničí). Do skupiny služeb vztahujících se k nemovité věci spadají například služby lešenářské, stavební, demoliční, malířské, dekorační, montážní, služby projektantů, zeměměřičů, topografů, vyměřovačů, geologické a seizmické průzkumy, zemědělské a lesnické práce apod. Zákon o DPH v ustanovení § 10 explicitně vymezuje, že do této skupiny patří služby znalce, odhadce a služby realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci (nájem) a dále služby při přípravě a koordinaci stavebních prací (služby architekta, stavebního dozoru). Důležité je, aby služba, u které se místo plnění stanoví v souladu s § 10 zákona o DPH, vždy vykazovala dostatečně přímý vztah s danou nemovitostí.
Příklad
Tuzemský plátce uskuteční službu vztahující se k nemovité věci, která se nachází v tuzemsku. Plnění vždy zatíží tuzemskou DPH, bez ohledu na skutečnost, komu byla služba poskytnuta (s výjimkou plnění podle § 92e zákona o DPH).
Příklad
Tuzemský plátce A poskytuje subdodavatelsky tuzemskému plátci B službu – vypracování projektové dokumentace, která se vztahuje k nemovité věci, která se nachází v Rusku. Projekt je určen výhradně pro výstavbu této nemovité věci. Projektové práce jsou provedeny v tuzemsku. Místo plnění se nachází v Rusku. Při uplatnění DPH je třeba vycházet z právních předpisů platných v této zemi.
Příklad
Tuzemský plátce uskutečňuje malířské práce pro slovenského občana na nemovité věci, která se nachází na Slovensku. Místo plnění se nachází na Slovensku, a proto při uplatnění DPH je třeba vycházet z právních předpisů platných v tomto členském státě. Tuzemský plátce by se měl informovat u slovenského správce daně, zda mu nevznikla na Slovensku registrační povinnost z důvodu poskytnutí předmětné služby.
Jelikož nový občanský zákoník zavedl nový institut práva stavby, byl s účinností od 1. 1. 2014 rozšířen § 10 zákona o DPH o nový odstavec, který stanoví, že místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby je místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby. Právo stavby je podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o DPH vybranou nemovitou věcí. Toto právo může obsahovat jak právo postavit na cizím pozemku stavbu, tak právo mít na cizím pozemku stavbu již postavenou.
Poskytnutí přepravy osob (§ 10a zákona o DPH)
Místem plnění při poskytnutí služby přepravy osob je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje, bez ohledu na skutečnost, kdo je příjemcem služby a jaký dopravní prostředek byl k přepravě osob použit (vlak, autobus, letadlo apod.). Registrace, zdanění přepravy osob či uplatňování osvobození při přepravě osob tak podléhá pravidlům stanoveným v jednotlivých členských státech, popř. ve třetích zemích. Předmětem tuzemské DPH je pouze ta část přepravy osob, která probíhá na území České republiky.
Přeprava osob mezi členskými státy a třetími zeměmi
Přeprava osob mezi členskými státy se nerozlišuje na pravidelnou a nepravidelnou. Právní úprava je ponechána jednotlivým členským státům. V některých členských státech EU je osobní přeprava i v případě, že se jedná o přepravu mezi členskými státy nebo členskými státy a třetími zeměmi, zdaňována, a to podle počtu ujetých km v příslušné zemi. Některé země (obdobně jako Česká republika) osobní přepravu mezi jednotlivými členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi osvobozují. Dopravce, který přepravuje osoby přes území několika členských států (popř. přes území třetích zemí), proto musí zjistit "daňové zatížení" v jednotlivých zemích.
Dle ustanovení § 70 zákona o DPH je od daně s nárokem na odpočet daně osvobozena přeprava osob a jejich zavazadel mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně služeb přímo souvisejících s touto přepravou (služby zajištění přepravy osob jménem a na účet jiné osoby, prodej přepravních dokladů, vytvoření rezervace a její změna a výměna přepravních dokladů). Osvobození dle tohoto ustanovení se vztahuje na tuzemský úsek přepravy. Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně se týká jak pravidelné, tak nepravidelné přepravy osob, přičemž nezáleží na tom, jestli je přeprava prováděna tuzemským přepravcem či osobou neusazenou v tuzemsku.
Na internetových stránkách finanční správy lze nalézt informaci, která se týká uplatňování DPH u přepravy (osob i zboží) a u služeb přímo souvisejících po 1. 5. 2004. Tato informace je platná, její znění je však třeba přizpůsobit aktuálnímu znění zákona o DPH. Dle této informace mají obdobně jako v České republice osvobozenou přepravu osob Dánsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Portugalsko, Finsko, Švédsko, Velká Británie, Estonsko, Kypr, Slovinsko, Litva a Malta, Polsko, Maďarsko a Slovensko. Obdobně i Lotyšsko, při splnění určité podmínky. Osvobozenou přepravu osob leteckou, námořní a vodní uplatňují Německo, Belgie, Španělsko, Holandsko, Rakousko a Řecko. Silniční a železniční přeprava však podléhá v těchto státech zdanění. Osvobozenou přepravu osob leteckou a námořní uplatňuje Francie.
(více na Chyba! Odkaz není platný.http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/dane/dan-z-pridane-hodnoty/informace-stanoviska-a-sdeleni/preprava-zbozi-a-osob/uplatnovani-dph-u-prepravy-a-sluzeb-2038)
Příklad
Tuzemský plátce (OSVČ) – přepravce – poskytne službu (autobusovou přepravu osob), která se uskuteční výhradně na území Německa. Místo plnění se u této služby nachází v Německu. Při uplatnění DPH je třeba vycházet z právních předpisů platných v této zemi. Tuzemský plátce plnění vykáže na ř. 26 daňového přiznání, do souhrnného hlášení toto plnění neuvádí.
Příklad
Česká firma, plátce DPH, přepraví klienty cestovní kanceláře (společnosti s. r. o.) z letiště v Mnichově do hotelu, který se nachází v Praze. Turisté v hotelu stráví 7 dní. V průběhu jejich pobytu odveze přepravce turisty na výlet do Brna (Praha–Brno a zpět). Na konec přepravce turisty odveze zpět na letiště do Mnichova. Přeprava je uskutečněna v rámci jednoho smluvního ujednání s cestovní kanceláří, přepravce vystaví jeden souhrnný daňový doklad. Přepravce musí na dokladu rozdělit základ daně. Osvobození uplatní u tuzemského úseku přepravy Mnichov–Praha a Praha–Mnichov. Základní sazbu daně uplatní u vnitrostátní přepravy turistů Praha–Brno a zpět. Přepravu uskutečněnou na území Německa plátce na dokladu vykáže jako plnění s místem plnění mimo tuzemsko, DPH bude uplatněno u této části přepravy v souladu s německými právními předpisy.
Služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy (§ 10b zákona o DPH)
Místem plnění při poskytnutí uvedených služeb (např. pořádání koncertů, divadelních představení, sportovních utkání, jazykových kurzů, cirkusových vystoupení, seminářů apod.) je místo, kde se tyto služby (akce) konají, pokud se jedná o službu spočívající v oprávnění ke vstupu na takovou akci, včetně služby přímo související s tímto oprávněním. V takovém případě není třeba zkoumat, pro koho jsou služby poskytnuty.
Příklad
Mateřská společnost sídlící na Slovensku pořádá školení pro zaměstnance dceřiných společností sídlících v České republice. Školení se koná na Slovensku. Jedná se o službu spočívající v oprávnění ke vstupu na uvedenou akci. Místo plnění se v souladu s § 10b odst. 1 nachází na Slovensku. Při aplikaci DPH se vychází z právních předpisů platných na Slovensku (mateřská společnost vystaví doklad se slovenskou DPH).
Příklad
Tuzemský plátce pořádá seminář v České republice pro osoby registrované k dani v jiných členských státech. Cena je na pozvánce uvedena jako poplatek za seminář. Seminářem se v daném případě rozumí služba vymezená ust. § 10b a poplatkem za seminář se rozumí oprávnění ke vstupu na akci (seminář). Místo plnění se stanoví dle ust. § 10b písm. a) zákona o DPH. Místo plnění se nachází v tuzemsku. Tuzemský plátce je v souladu s ust. § 108 zákona o DPH povinen přiznat daň na výstupu.
U služeb, které se vztahují ke kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací či zábavní akci, a zároveň u služeb, které spočívají v poskytnutí služeb organizátora takové akce (jedná se např. o služby maskérů, kostymérů, zvukařů na kulturních akcích, služby elektrikářů, tesařů, aranžérů, překladatelů aj.), je třeba rozlišit, pro koho jsou tyto služby poskytnuty. Pokud je příjemcem služby osoba nepovinná k dani, postup při stanovení místa plnění je shodný jako v předchozím případě. Místo plnění se nachází se tam, kde se akce koná. Při stanovení místa plnění je však třeba postupovat odlišně, pokud je příjemcem služby osoba povinná k dani. U služeb vztahujících se k předmětné akci a u služeb organizátora akce poskytnutých pro osobu povinnou k dani se místo plnění stanoví dle základního pravidla vymezeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH, kterému se budeme věnovat dále.
Stravovací služby (§ 10c zákona o DPH)
Místem plnění při poskytnutí stravovací služby je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta, bez ohledu na skutečnost, kdo je příjemcem služby.
Příklad
Tuzemský plátce daně poskytne stravovací službu v restauraci v Praze, místo plnění se stanoví podle místa skutečného poskytnutí služby, bez ohledu na osobu zákazníka, tedy v tuzemsku. Poskytovatel služby je povinen dle § 108 odst. 1 písm. a) zákona o DPH z tohoto plnění přiznat daň na výstupu.
Příklad
Tuzemský plátce daně nakupuje od cateringového dodavatele jídlo do své firmy, která je umístěna v Plzni. Toto jídlo v prostorách firmy ohřívá a prodává svým zaměstnancům. V daném případě se jedná o poskytnutí stravovací služby, u které se místo plnění stanoví v souladu s § 10c zákona o DPH; tuzemský plátce má povinnost dle § 108 odst. 1 písm. a) zákona o DPH přiznat daň na výstupu.
Pokud je služba poskytnuta na palubě lodi nebo letadla, případně ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území Evropské unie, je místem plnění místo zahájení přepravy osob. Zpáteční cesta se považuje za samostatnou přepravu. Úsekem přepravy osob uskutečněným na území Evropské unie se pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí stravovací služby rozumí úsek přepravy uskutečněný bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a místem ukončení přepravy osob. Místem zahájení přepravy osob se rozumí místo prvního plánovaného nastoupení osob na území Evropské unie po případném přerušení cesty ve třetí zemi. Místem ukončení přepravy osob se rozumí místo posledního plánovaného vystoupení osob na území Evropské unie, které nastoupily na území Evropské unie před případným přerušením cesty ve třetí zemi.
Příklad
Společnost ČD při přepravě osob v mezinárodním rychlíku, který jede z Prahy do Bratislavy, poskytla pasažérům stravovací služby v jídelním voze. Místo plnění se u těchto služeb nachází v tuzemsku, protože v tuzemsku byla přeprava zahájena. Konzumace jídel a nápojů na území tuzemska i Slovenska podléhá tuzemské DPH.
Poskytnutí nájmu dopravního prostředku (§ 10d zákona o DPH)
Krátkodobý nájem
Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá. Po novele zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2013 došlo ke zpřesnění formulace vymezení místa, kde je dopravní prostředek skutečně zákazníkovi dán k dispozici, a to v návaznosti na článek 40 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Beze změny zůstalo vymezení pojmu "krátkodobý nájem dopravního prostředku", kterým se pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní. U lodí je tato lhůta prodloužena na 90 dní.
Dlouhodobý nájem
Dlouhodobý nájem dopravního prostředku je takový nájem, který nesplňuje definici krátkodobého nájmu dopravního prostředku. S účinností od 1. 1. 2015 došlo ke zpřesnění formulace specifického pravidla pro stanovení místa plnění u dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani, a to v návaznosti na přímo použitelné prováděcí nařízení č. 282/2011. Ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 zákona o DPH je místem plnění při poskytnutí dlouhodobého nájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani místo příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty.
Pokud je dlouhodobý nájem dopravního prostředku poskytnut fyzické osobě nepovinné k dani, pak platí, že má-li tato osoba bydliště v jedné zemi a obvykle se zdržuje v jiné zemi, pro účely stanovení místa plnění má přednost místo, kde se obvykle zdržuje. Pokud by však byla poskytnutá služba prokazatelně využívána v místě bydliště této fyzické osoby nepovinné k dani, místem plnění by bylo místo jejího bydliště. U právnických osob nepovinných k dani, kterým je poskytnuta služba dlouhodobého nájmu dopravního prostředku, se místo plnění řídí jak umístěním jejího sídla, tak případně také umístěním jiné organizační složky, která službu přijímá.
V případě, že je dlouhodobý nájem dopravního prostředku poskytnut osobě povinné k dani, místo plnění se stanoví v souladu se základním pravidlem vymezeným v § 9 odst. 1 zákona o DPH tam, kde má příjemce plnění (osoba, které je služba poskytnuta) sídlo.
Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá, za podmínky, že osoba, která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny.
Pokud je místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku stanoveno ve smyslu § 10d odst. 1 až 3 zákona o DPH v tuzemsku a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí zemi, za místo plnění se považuje třetí země. Pokud je místo plnění stanoveno ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dojde v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko.
Příklad
Tuzemský plátce pronajal zákazníkovi loď na jeden týden; loď mu byla předána v Praze. Jedná se o krátkodobý nájem dopravního prostředku. S lodí zákazník jezdil pouze na území tuzemska a Německa. Místo plnění se nachází v tuzemsku. Tuzemský plátce je povinen dle § 108 odst. 1 písm. a) přiznat z tohoto plnění daň.
Následující ustanovení (§ 10e–§ 10i) jsou charakteristická tím, že se podle nich stanoví místo plnění pouze v případě, že jsou dané služby poskytnuty osobě nepovinné k dani. Pokud jsou tyto služby poskytnuty osobě povinné k dani, při stanovení místa plnění je nutno postupovat ve smyslu základního ustanovení § 9 odst. 1 zákona o DPH.
Poskytnutí služby zprostředkovatelem osobě nepovinné k dani (§ 10e ZDPH)
Zprostředkovatel je osoba, která jedná jménem a na účet jiné osoby, a to na základě mandátní smlouvy, případně smlouvy o obchodním zastoupení s tím, že za zajištění určité služby si účtuje provizi. Charakter konkrétního smluvního ujednání je v daném případě klíčový, jelikož pokud by zprostředkovatel jednal vlastním jménem, místo plnění by se stanovilo v souladu se základním pravidlem vymezeným v ustanovení § 9 zákona o DPH. Stejně tak v případě, pokud by byla služba zprostředkovatele poskytnuta osobě povinné k dani, při stanovení místa plnění by se vycházelo ze základního pravidla, kterému se budeme věnovat dále.
Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, je místo, kde je místo plnění zajišťovaného plnění.
Příklad
Tuzemský plátce zajistí pro občana z Polska opravu nemovitosti, která se nachází v České republice. Místo plnění zajišťovaného plnění je v tuzemsku, proto místo plnění u služby poskytnuté zprostředkovatelem (tuzemským plátcem) se taktéž nachází v tuzemsku. Tuzemský plátce přizná z předmětného plnění (zajištění opravy nemovitosti) v souladu s § 108 zákona o DPH daň, plnění vykáže na ř. 1 daňového přiznání.
Příklad
Český plátce zajistí pro osobu registrovanou k dani na Slovensku, která je osobou neusazenou v tuzemsku, prodej vstupenek na představení, které se koná v Praze. Místo plnění nelze v daném případě stanovit v souladu s § 10e zákona o DPH, jelikož příjemcem služby je osoba povinná k dani. Při stanovení místa plnění je nutno vycházet ze základního pravidla vymezeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH (viz dále).
Poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani (§ 10f ZDPH)
Při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné dani se místo plnění nachází tam, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje.
Přeprava zboží mezi členskými státy
Pokud je služba přepravy zboží mezi členskými státy poskytnuta osobě nepovinné k dani, místem plnění je místo zahájení přepravy. Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani se přepravou zboží mezi členskými státy rozumí taková přeprava zboží, kdy se místo zahájení přepravy a místo ukončení přepravy nachází na území dvou různých členských států. Místem zahájení přepravy zboží je místo, kde přeprava zboží skutečně začíná, bez ohledu na vzdálenost překonanou na místo, kde se zboží nachází. Místem ukončení přepravy zboží je místo, kde přeprava zboží skutečně končí.
Příklad
Tuzemský plátce (přepravce) uskutečňuje pro německého občana přepravu zboží z tuzemska do Německa. Automobil, kterým je zboží přepravováno, vyjel prázdný ze Slovenska, zboží naložil až v tuzemsku a odvezl jej do Německa. Místo plnění se nachází v tuzemsku.
Služba přepravy zboží, která je poskytnuta osobě povinné k dani, patří do působnosti základního pravidla vymezeného v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o DPH. Místo plnění se tak nachází tam, kde má příjemce služby sídlo, přičemž není podstatné, ve kterém státě je přeprava zahájena či ukončena.
Příklad
Tuzemský plátce (přepravce) uskutečnil přepravu zboží z Brna do Ústí nad Labem pro osobu registrovanou k dani na Slovensku. Místo plnění se nachází v souladu s § 9 odst. 1 zákona o DPH na Slovensku. Tuzemský plátce vystaví slovenskému zákazníkovi fakturu bez daně a uvede plnění do souhrnného hlášení.
Služba přímo související s přepravou zboží, služba oceňování movité hmotné věci a práce na movité hmotné věci osobě nepovinné k dani (§ 10g)
Službou přímo související s přepravou je dle ustanovení § 10g zákona o DPH nakládka či vykládka zboží, manipulace se zbožím či jiná obdobná služba. Službou oceňování movité hmotné věci je např. oceňování movitého majetku znalcem při prodeji movitého majetku nebo likvidátorem při škodní události. Prací na movité hmotné věci může být například oprava movitého majetku, restaurování movitého majetku či jeho čištění, šití oděvů z připraveného materiálu, balení, leštění, třídění, lakování, broušení, pokovování movitého majetku, montáž a demontáž různých součástí a podobně. Do této kategorie prací však nespadají odborné analýzy, revize či testování movitého majetku, služby inspekce či různé práce na strojích, které jsou součástí nemovité věci.
Místem plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží, služby oceňování movité hmotné věci a práce na movité hmotné věci je místo, kde je tato služba skutečně fyzicky poskytnuta za podmínky, že příjemcem služby je osoba nepovinná k dani. Pokud by tyto služby byly poskytnuty osobě povinné k dani, místo plnění by se stanovilo ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj., nacházelo by se tam, kde má příjemce služby sídlo.
Příklad
Tuzemský plátce má svoje sídlo na hranicích s Polskem. Předmětem jeho podnikání je opravování praček; pračky opravuje jak tuzemským, tak polským zákazníkům (osobám nepovinným k dani), přičemž za zákazníky dojíždí do místa jejich bydliště. V případě, že tuzemský plátce opravu pračky uskuteční na území tuzemska, místo plnění se nachází v České republice a plátce zatíží plnění tuzemskou DPH. Pokud je oprava uskutečněna na území Polska, místo plnění se nachází v Polsku. Při uplatnění DPH je třeba postupovat v souladu s právními předpisy platnými v tomto členském státě. Tuzemský plátce by se měl u polského správce daně informovat, zda mu nevznikla povinnost registrovat se k DPH v Polsku.
Příklad
Osoba registrovaná k dani v Německu posílá tuzemskému plátci do České republiky materiál k opracování; tuzemský plátce pro německou firmu uskutečňuje službu práce na movité věci. Po dokončení jsou výrobky jednak odesílány zpět do Německa, jednak jsou distribuovány přímo odběratelům (do České republiky nebo do jiných členských států EU). Místo plnění se v daném případě stanoví podle základního pravidla vymezeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH, dle kterého se služba zdaní ve státě příjemce služby
Poskytnutí služeb osobě nepovinné k dani do třetí země (§ 10h zákona o DPH)
V ustanovení § 10h zákona o DPH je vymezen postup při stanovení místa plnění u níže vyjmenovaných služeb, pokud tyto služby jsou poskytnuty osobě nepovinné k dani do třetí země, tj. nepodnikající osobě, jejíž místo pobytu se nachází mimo území Evropské unie. Zpravidla se jedná o občany ze třetích zemí.
Jedná se o služby převodu a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky apod., dále o reklamní služby, poradenské, inženýrské, konzultační, právní, účetní a jiné podobné služby, stejně jako služby zpracování dat a poskytnutí informací. Dále sem spadají bankovní, finanční a pojišťovací služby, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek, služby poskytování pracovníků, dále nájem movitého hmotného majetku (s výjimkou dopravních prostředků), poskytnutí přístupu do přepravní nebo distribuční soustavy pro plyn a dále také služby zavázání se k povinnosti zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedených v ustanovení § 10h písm. a) až g) zákona o DPH.
U výše vyjmenovaných služeb poskytnutých osobě nepovinné k dani je místem plnění místo příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud je toto místo ve třetí zemi. Při stanovení místa plnění se uplatní stejný postup, jako byl popsán u § 10d zákona o DPH – viz výše.
Z výčtu služeb, na které se stanovuje zvláštní pravidlo pro stanovení místa plnění podle ustanovení § 10h zákona o DPH, byly telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby s účinností od 1. 1. 2015 vyjmuty.
Příklad
Tuzemský plátce DPH (notář) poskytne právní službu občanovi Ruska, který je osobou nepovinnou k dani, která má bydliště v Rusku a obvykle se v této zemi zdržuje. Místo plnění se nachází v Rusku, a to bez ohledu na skutečnost, kde byla služba fyzicky uskutečněna.
V ostatních případech, tj., pokud jsou uvedené služby poskytnuty osobě povinné k dani, popř. pokud jsou poskytnuty osobě nepovinné k dani z jiného členského státu, při stanovení místa plnění se bude postupovat podle obecného ustanovení § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o DPH.
Telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby osobě nepovinné k dani (§ 10i zákona o DPH)
S účinností od 1. 1. 2015 bylo zavedeno nové zvláštní pravidlo pro stanovení místa plnění u telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb osobě nepovinné k dani, které je vymezené v ustanovení § 10i zákona o DPH. Dochází ke sjednocení pravidel s tím, že veškeré služby telekomunikační, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby poskytované osobě nepovinné k dani se zdaňují ve státě příjemce služby, bez ohledu na skutečnost, zda příjemcem služby je osoba nepovinná k dani z EU nebo ze třetí země.
Zvláštní režim jednoho správního místa
Zvláštní režim platný pro osoby povinné k dani ze třetích zemí, které poskytují elektronicky poskytované služby osobám nepovinným k dani v EU, se s účinností od 1. 1. 2015 rozšířil o okruh telekomunikačních a vysílacích služeb – jedná se o tzv. zvláštní režim mimo EU. Obdobný…
