Spojené osoby

Spojené osoby

Ing. Roman Landgráf

 Nahoru1. Právní úprava, obecné podmínky

 NahoruÚvod

V této kapitole se budeme zabývat problematikou daňové uznatelnosti (především co do výše) nákladů v případech, kdy se jedná o nákup (např. zboží nebo služeb) od osob, které jsou kapitálově nebo jinak spojenou osobou ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP. Uvedené ustanovení je v ZDP především proto, aby sloužilo k usměrňování výše daňových nákladů při transakcích mezi osobami, které se vůči sobě (vzhledem ke svému propojení) nemusí chovat tržně a mohou si tedy stanovovat dle principu smluvní volnosti i takové ceny, které nejsou na daném trhu, v daném místě a čase obvyklé. Aby v důsledku toho nedocházelo k neodůvodněnému (často účelovému) přelévání daňového základu mezi takto spojenými daňovými subjekty, stanoví uvedené ustanovení pro správce daně zákonnou možnost úpravy daňového základu (např. při daňové kontrole), pokud shledá, že sjednaná cena použitá do daňových nákladů není "obvyklá“ a tento rozdíl k ceně obvyklé není ze strany daňového subjektu uspokojivě doložen.

K výše zmíněnému principu smluvní volnosti je vhodné upřesnit, že z obecné právní úpravy vyplývá, že sjednání ceny při nákupu a prodeji je obecně věcí smluvní volnosti, přičemž ve většině obchodně závazkových vztahů je její sjednání nutnou podmínkou pro vznik konkrétní závazkové smlouvy. Smluvní volnost při sjednávání ceny je pak omezena pouze existencí obecně závazného předpisu, konkrétně zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Toto omezení spočívá v tom, že:

• při sjednávání ceny nelze účinně sjednat takovou (obecně vyšší) cenu, která by byla v rozporu s cenovou regulací v uvedeném zákoně specifikovanou,

• cenu dále nelze dle § 2 odst. 3 zákona o cenách sjednat při zneužití hospodářského postavení jednoho z účastníků obchodně závazkového vztahu s cílem získání nepřiměřeného hospodářského prospěchu.

 NahoruPrávní úprava

• ZDP, zejména ustanovení

• § 23 odst. 7, kde je stanoveno, na která propojení se vztahuje a jak stanovit "obvyklou“ cenu

• § 38nc ZDP, kde je upraven postup pro posouzení správcem daně, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami.

• zákon č. 526/1990 Sb., o cenách
  V tomto zákoně je cena definována jako peněžní částka:

  1. sjednaná při nákupu a prodeji zboží (výrobků, výkonů, prací a služeb) nebo

  2. zjištěná podle ZOM pro oceňování zboží, dalšího majetku a majetkových práv k jiným účelům než k prodeji.

• zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (ZOM)
  Ceny zjištěné podle tohoto předpisu se uplatňují ve vztazích, při nichž nejde o dohodu o výši ceny pro kupní smlouvu nebo jiný obchodní vztah. Jde zejména o:

  1. platby částek, které mají spíše charakter poplatků než nákladů (výkony meteorologické, státního zkušebnictví, povinné prohlídky technického stavu vozidel apod.),

  2. ocenění základu daně pro daň dědickou, darovací, z převodu nemovitostí a daně z nemovitostí,

  3. ocenění nepeněžního příjmu pro účely daně z příjmu,

  4. ocenění základu DPH u plnění poskytnutých určitým spojeným osobám za úplatu jinou než ve výši ceny obvyklé (viz Cena obvyklá),

  5. ocenění nemovitostí v případech stanovených pro účely restitucí, privatizace, vyvlastnění či řízení před soudem.

• ObchZ, zejména § 758, který omezuje smluvní volnost při sjednávání ceny tak, že pokud bude v souladu s § 3 zákona o cenách provedena cenová regulace, je ujednání o cenách v rozporu se zákonem o cenách neplatné.

• Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy (Transfer Pricing Guidelines for Multinational Enterprises and Tax Administrations) s novelizací k 22. 7. 2010, vydaná Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Český překlad této směrnice (ve stavu před novelizací) byl publikován ve Finančním zpravodaji číslo 10/1997 a 6/1999.

  Tato směrnice pojednává o principu tržního odstupu. Tento princip je mezinárodní norma, na níž se shodly členské státy OECD. Měla by být používána pro stanovení převodních cen pro daňové účely. Princip je definován následovně: "jsou-li mezi dvěma podniky v jejich obchodních nebo finančních vztazích stanoveny podmínky, nebo jim jsou uloženy, které se liší od těch, které by existovaly mezi nezávislými podniky, pak jakékoliv zisky, kterých by dosáhl jeden z podniků, kdyby nebylo těchto podmínek, avšak z důvodu těchto podmínek jich nedosáhl, mohou být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny“.

• Pokyn Ministerstva financí D-258 k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky - převodní ceny (uveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 1/2004).
  Účelem vydání tohoto metodického pokynu bylo zajištění jednotného postupu při zdaňování transferů zboží, nehmotného majetku a služeb uvnitř nadnárodních společností, a to jak ze strany daňové správy, tak ze strany daňových subjektů.

• Pokyn Ministerstva financí D-292: Sdělení Ministerstva financí k § 38nc zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů - Závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami.

• Pokyn Ministerstva financí D-293: Sdělení Ministerstva financí k rozsahu dokumentace způsobu tvorby cen mezi spojenými osobami (uveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 1/2006).
  Toto sdělení zejména uvádí standardy při dokumentování správnosti nastavení převodních cen tak, aby byly v souladu s § 23 odst. 7 ZDP a článkem 9 většiny dvoustranných smluv o zamezení dvojího zdanění, tedy v souladu s principem tržního odstupu.

 NahoruObecné podmínky uplatnění

Jak bylo naznačeno již v úvodu, ustanovení § 23 odst. 7 ZDP stanoví podmínky, za kterých je správce daně oprávněn (a zároveň i povinen) upravit základ daně z příjmů poplatníka o určitou částku. Toto ustanovení je třeba v praxi chápat tak, že při daňové kontrole správce daně zkoumá, zda byly, či nebyly naplněny podmínky pro využití tohoto ustanovení. Pokud ano, pak správce daně stanoví výši, o kterou dodatečně poplatníkovi upraví základ daně. Z tohoto výkladu je zřejmé, že zde kromě rizika doměření daně hrozí především riziko vyměření daňového penále a úroku z prodlení, neboť daňová kontrola obvykle probíhá několik (2 - 3 roky) let po termínu pro podání daňového přiznání k dani z příjmů, který je též datem splatnosti daně. Je však třeba pro doplnění říci, že správce daně by měl dle tohoto ustanovení na základě uvedeného šetření provést i úpravu základu daně směrem dolů, tj. v případě, že zjistí, že poplatník daně uplatnil do nákladů vůči spojené osobě cenu neobvykle nízkou. V praxi ovšem bývá dosti obtížné dostát tohoto oboustranného výkladu daného ustanovení.

Pro uplatnění ustanovení § 23 odst. 7 ZDP musí být splněny zároveň tyto podmínky:

• musí se jednat o kapitálové nebo jinak spojené osoby,

• sjednaná cena, uplatněná do nákladů, se musí lišit od ceny na trhu "obvyklé“,

• případný rozdíl od ceny "obvyklé“ není poplatníkem uspokojivě doložen.

Jednotlivým podmínkám se budeme dále věnovat podrobněji.

 Nahoru2. Spojené osoby, hierarchické rozlišení

 NahoruSpojené osoby

Nejprve si tedy odpovíme na otázku, které osoby (fyzické i právnické) považuje § 23 odst. 7 ZDP za osoby spojené:

• kapitálově spojené osoby, tj. jestliže:

  • jedna osoba se přímo podílí na kapitálu (alespoň 25 % základního kapitálu) nebo hlasovacích právech (alespoň 25 % hlasovacích práv) druhé osoby,

  • jedna osoba se přímo podílí na kapitálu (alespoň 25 % základního kapitálu) nebo hlasovacích právech (alespoň 25 % hlasovacích práv) více osob – v tomto případě jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami přímo kapitálově spojenými,

  • jedna osoba se nepřímo podílí na kapitálu (alespoň 25 % základního kapitálu) nebo hlasovacích právech (alespoň 25 % hlasovacích práv) druhé osoby,

  • jedna osoba se přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu (alespoň 25 % základního kapitálu) nebo hlasovacích právech (alespoň 25 % hlasovacích práv) více osob – v tomto případě jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami kapitálově spojenými;

• jinak spojené osoby, kterými jsou osoby:

  • kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby,

  • kdy se shodné osoby podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob – tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými,

  • kdy se osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob – tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými,

  • ovládající a ovládaná osoba – tyto osoby jsou definovány v § 66a ObchZ,

  • osoby ovládané stejnou ovládající osobou,

  • blízké osoby – ve smyslu § 116 a násl. ObčZ,

  • které vytvořily obchodní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení ztráty.

 NahoruRozlišení z hlediska hierarchie

Zabývejme se nyní tím, co se za jednotlivými definicemi spojených osob skrývá. Dle znění zákona vyloučíme též úplatné poskytnutí místnosti s nezbytným vybavením zaměstnavatelem odborové organizaci pro nezbytnou provozní činnost.

1. Označíme-li symbolem "A→B“ to, že A se podílí přímo nebo nepřímo na kapitálu nebo hlasovacích právech B, pak platí:

   • Jestliže FO₁ →PO₁, pak FO₁ a PO₁ jsou kapitálově spojené osoby.
     (Příklad 1: Podnikatel Novák vlastní 100 % akcií společnosti Alfa-holding, a.s.)
     (Příklad 2: Podnikatel Malý, který má pouze 15 % podílu na základním kapitálu společnosti Gama s.r.o., disponuje 30 % hlasovacích práv v této společnosti na základě dohody uzavřené s jiným společníkem společnosti Gama s.r.o.)

   • Jestliže PO₁ →PO₂, pak PO₁ a PO₂ jsou kapitálově spojené osoby.
     (Příklad: Společnost Alfa-holding, a.s., je matkou společnosti Alfa, s.r.o.)

   • Jestliže O→PO₁ a zároveň O→PO₂, pak PO₁ a PO₂ jsou kapitálově spojené osoby (O je libovolná právnická nebo fyzická osoba).
     (Příklad: Společnost Alfa - holding, s.r.o., je zároveň matkou společnosti Alfa, s.r.o., a zároveň matkou společnosti Beta, s.r.o.)

2. Označíme-li symbolem "A→B“ to, že A se podílí na vedení nebo kontrole B, pak platí:

   • Jestliže FO₁ →FO₂, pak FO₁ a FO₂ jsou jinak spojené osoby.
     (Příklad: Podnikatel Novák je zároveň ředitelem firmy podnikatele Černého – k otázce nejednoznačnosti v případě ředitele viz níže.)

   • Jestliže O→FO₁ a zároveň O→FO₂, pak FO₁ a FO₂ jsou jinak spojené osoby (O je libovolná právnická nebo fyzická osoba).
     (Příklad: Podnikatel Novák je zároveň ředitelem firmy podnikatele Černého a ředitelem firmy podnikatele Bílého – k otázce nejednoznačnosti v případě ředitele viz níže.)

   • Jestliže O→FO₁ a zároveň O→PO₁, pak FO₁ a PO₁ jsou jinak spojené osoby (O je libovolná právnická nebo fyzická osoba).
     (Příklad: Podnikatel Novák je zároveň ředitelem firmy podnikatele Černého a společnosti Alfa, s.r.o. – k otázce nejednoznačnosti v případě ředitele viz níže.)

 NahoruPodíl na kapitálu nebo hlasovacích právech

Pro vznik kapitálově spojených osob je určující:

• podíl na základním kapitálu alespoň 25 % nebo

• podíl na hlasovacích právech alespoň 25 %

V praxi může jít zejména o:

• společníky s.r.o.,

• akcionáře a.s.,

• komanditisty komanditních společností

při jejich podílu na základním kapitálu nebo hlasovacích právech, který dosahuje alespoň stanoveného limitu (25 %).

Určit kapitálově spojené osoby z hlediska podílu na základním kapitálu nebo podílu na hlasovacích právech proto nebývá složité.

Z předchozích příkladů stojí za upozornění zejména fakt, že při prověřování, zda se jedná o kapitálově spojené osoby, je třeba zkoumat poměry podílů na základním kapitálu (u s. r. o. nejlépe dle výpisu z obchodního rejstříku), a to nejen navzájem mezi obchodujícími subjekty, ale i s ohledem na skutečnost, zda neexistuje další (třetí) osoba, která má podíl na základním kapitálu obou subjektů.

 NahoruPodíl na vedení nebo kontrole

Tento případ tzv. jiného spojení už je složitější a ne vždy je zcela jasné, zdali o spojení jde. Jako zřejmý příklad podílu na vedení druhé osoby, a to bez ohledu na výši podílu na obchodním jmění, lze uvést statutární orgány a členy statutárních orgánů, kterými jsou zejména:

• členové představenstva a.s.,

• jednatelé s.r.o.,

• společníci v.o.s.,

• komplementáři k.s.,

• členové představenstva družstva.

Obtížnější je rozhodování v případě podílu na vedení u osob v "klasickém“ zaměstnaneckém poměru, jako je:

• ředitel (generální) společnosti, závodu či provozovny u PO i FO,

• vedoucí provozovny u PO i FO.

 NahoruOsoby blízké

Jak bylo výše uvedeno, za jinak spojené osoby považuje § 23 odst. 7 ZDP též osoby blízké (dle § 116 ObčZ), tj. především příbuzný v řadě přímé (tj. rodiče a děti), sourozenec a manžel. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

 NahoruPrávní vztah převážně za účelem snížení základu

Ustanovení § 23 odst. 7 ZDP stroze konstatuje, že za jinak spojené osoby se rozumí také osoby, které vytvořily obchodní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.

Dle názorů publikovaných pracovníky MF má zavedení osob "jinak spojených“ napomoci zamezení daňovým únikům při obchodech, kde jsou sjednávány ceny výrazně odlišné od cen obvyklých, sjednaných při obdobných obchodech, a rozdíl není uspokojivě doložen. Jedná se např. o případy prodeje za velmi nízké ceny poplatníka ziskového poplatníkovi, který má ztrátu nebo naopak.

Dle našeho názoru je při aplikaci tohoto ustanovení nutno vycházet především z jeho doslovného znění, které stanoví, že se musí jednat o obchodní vztah vytvořený převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Problém tkví především v tom, že z širšího pohledu je snížení daňového základu samozřejmým důsledkem každého nákupu, přičemž tento důsledek může být též vykládán jako účel takové transakce. Proto je nutné uvedené ustanovení aplikovat pouze v případě, že snížení daňového základu je zřetelně převažujícím (ne-li jediným) účelem takové transakce, a nikoli v případě, kdy snížení daňového základu je pouze druhotným důvodem. Poplatníkovi lze proto při transakcích prováděných v neobvyklých cenách doporučit, aby si vždy zajistil uspokojivé doložení skutečnosti, že převažujícím důvodem dané transakce nebylo snížení daňového základu, ale zcela jiný (konkrétní a prokazatelný) důvod.

 NahoruTypické příklady transakcí spojených osob

V průběhu běžné podnikatelské činnosti mohou z hlediska aplikace uvedeného ustanovení § 23 odst. 7 ZDP nastat tyto typické transakce:

• poskytnutí (přijetí) úvěru či půjčky spojené osobě (od spojené osoby):

  • půjčka (nebo úvěr) poskytnutá společníkem s alespoň 25% podílem na základním kapitálu nebo hlasovacích právech do obchodní společnosti

  • půjčka (nebo úvěr) poskytnutá obchodní společností společníkovi, který má více než 25% podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech společnosti

  • půjčka mezi jednatelem a s.r.o.

  • půjčka mezi členem představenstva a a.s.

  • půjčka mezi mateřskou a dceřinou společností

  • půjčka mezi dvěma dceřinými společnostmi, které mají stejnou mateřskou společnost

• dodávka či nákup výrobků, zboží či služeb mezi spojenými osobami:

  • dodávka materiálu či zboží mezi mateřskou a dceřinou společností

  • poskytování služeb členem představenstva ve prospěch a.s.

  • výkon práce v pracovněprávním poměru členem představenstva ve prospěch a.s.

  • výkon práce v režimu závislé činnosti společníka či jednatele ve prospěch s.r.o.

  • poskytování služeb v režimu příjmů z podnikání společníkem či jednatelem ve prospěch s.r.o.

 Nahoru3. Cena obvyklá, daňový dopad

 NahoruRozdíl do obvyklé ceny

Pro uplatnění § 23 odst. 7 ZDP je nutným předpokladem existence rozdílu mezi sjednanou cenou mezi kapitálově nebo jinak spojenými osobami a cenou, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a fakt, že tento rozdíl nebyl uspokojivě doložen.

Při vědomí toho, že se nejedná o pojem zcela srovnatelný s pojmem ceny obvyklé použitým v zákoně o cenách, budeme používat dále pojem "obvyklá“ a "neobvyklá“ cena podle toho, jak může být správcem daně chápána z hlediska § 23 odst. 7 ZDP.

 NahoruPodpůrná aplikace cenových předpisů

Vzhledem k výše uvedené velmi stručné legislativní úpravě je v praxi samozřejmě velmi obtížné stanovit jednoznačná pravidla pro stanovení obvyklé ceny. Podpůrně lze proto použít např. ustanovení o ceně obvyklé, použité v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhlášce č. 450/2009 Sb., kterou se tento zákon provádí. Nutno mít při tom na paměti, že aktuální znění § 23 odst. 7 ZDP výslovně uvádí, že pokud nelze určit cenu, která by byla sjednávána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena zjištěná podle ZOM.

 NahoruProtikladné daňové důsledky

Z hlediska daňové optimalizace daňových povinností je třeba mít na paměti dvě, spíše navzájem protikladná, doporučení:

• při nákupu či prodeji zboží či služeb je cena zásadní veličinou přímo ovlivňující účetní výnosy a náklady, a bylo by proto výhodné nakupovat či prodávat za takové ceny, které by mezi oběma spřízněnými subjekty vedly k optimálnímu rozložení zisku a ztrát za účelem minimalizace celkové daňové povinnosti

• při obchodování se spojenou osobou je však třeba vždy mít na zřeteli případnou odchylku od ceny "obvyklé“ (ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP) a vždy uvažovat nad tím, zda jsme schopni doložit, že dohodnutá cena se neliší od ceny obvyklé, či alespoň "uspokojivě“ doložit rozdíl od této ceny. Je třeba též připomenout, že osoba "spojená jinak“ může vzniknout i z osob do té doby evidentně nezávislých až právě v důsledku obchodního vztahu vytvořeného převážně za účelem snížení základu daně či ztráty (tak by tomu bylo bez dalšího v předchozím příkladu)

 NahoruZákladní daňová rizika

Z uvedeného plyne, že tedy existují tato základní rizika:

• riziko doměření daně a daňového penále na základě toho, že mezi spojenými osobami je smluvena cena nikoli "obvyklá“, aniž bychom byli schopni uspokojivě doložit rozdíl

• riziko nejednoznačné interpretace"obvyklé“ ceny z důvodu velmi nedostatečné právní úpravy

Pro snížení tohoto rizika stojí za úvahu zvážit možnost požádat správce daně o závazné posouzení za podmínek, které uvádíme dále v tomto hesle.

• riziko je i v tom, pokud bychom takto "optimalizovali“ daňovou povinnost, že zatímco na jedné straně může dojít k doměření, tak na druhé straně se daňový základ nesníží

Pokud ovšem dojde k daňové kontrole u této druhé strany, domníváme se, že správce daně je povinen se stejným zdůvodněním výše ceny "obvyklé“ provést opravu daně směrem dolů, neboť jak již bylo uvedeno, ustanovení § 23 odst. 7 ZDP hovoří o tom, že správce daně upraví základ o zjištěný rozdíl, a to nelze vykládat jinak, než že se toto upravení základu daně provádí jak směrem nahoru (např. snížením daňově uznatelného nákladu u kupujícího), tak směrem dolů (např. snížením zdanitelného výnosu). Je třeba ovšem podotknout, že s prosazením této oboustranné interpretace tohoto ustanovení bývají v praxi nemalé potíže, a to i z důvodu, že kontrola druhého subjektu nemusí být provedena vůbec, nebo ji provádí jiný pracovník správce daně mající odlišný názor na výši ceny "obvyklé“.

 NahoruÚroky u půjček a úvěrů

Až do 31. 12. 2007 platilo, že v případě půjček a úvěrů se za cenu, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích při stanovení výše úroků u půjček, považuje úrok ve výši 140% diskontní úrokové sazby ČNB platné v době uzavření smlouvy.

Novelou ZDP se ovšem ustanovení § 23 odst. 7 ZDP s účinností od 1. 1. 2008 změnilo tak, že i v případě úroků z půjček a úvěrů nyní platí pouze obecně platná zásada, že se ceny (zde tedy výše úroků) porovnávají s cenou (úroky), které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Od roku 2008 se tedy musí výše úroků z půjček a úvěrů mezi spojenými osobami porovnávat s výší úroků, které by byly bývaly sjednány, pokud by druhou smluvní stranou (věřitel nebo dlužník) byla osoba, která není spojenou osobou, tj. s na trhu obvyklou ("tržní“) výší úroků za stejných nebo obdobných podmínek.

Uvedená restrikce se však nevztahuje na případy, kdy:

• věřitelem půjčky či úvěru je osoba se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí nebo

• je věřitelem společník (člen družstva), který má na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržuje (v případě fyzických osob) nebo který má na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení (v případě právnických osob)

a sjednaná výše úroku u půjčky (nebo úvěru) je nižší než obvyklý úrok z půjčky (nebo úvěru) mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek.

 NahoruPraktická řešení

Z daňového hlediska je stanovení výše ceny zajímavé především u spojených osob, kdy má nevhodné určení ceny přímý vliv na riziko doměření daně a penále. Proti tomu se dá bránit v podstatě těmito způsoby:

• již při sjednávání ceny sjednat cenu, která podle všech dostupných informací je cenou obvyklou ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP, a minimalizovat tím riziko doměření daně a penále,

• pokud je již "neobvyklá“ cena sjednána a smlouva uzavřena, pokusit se docílit změny ujednání o ceně změnou této smlouvy například formou dodatku k této smlouvě, čímž dojde ke stavu popsanému v předchozím bodě,

• pokud již není z různých důvodů možná změna smluvního ujednání o ceně, je nutné především na straně kupujícího zvlášť pečlivě zvažovat, zda je takto založené riziko únosné či zda by nebylo lepší pro účely výpočtu DPPO u kupujícího použít do daňových nákladů cenu bližší ceně"obvyklé“, a tedy jinou (zpravidla nižší) od ceny smluvní účtované do účetních nákladů.

 NahoruVyužití obvyklé ceny dle zákona o cenách

Při zjištění obvyklé ceny (dle účelů zákona o cenách) téhož nebo srovnatelného tuzemského zboží lze vycházet ze srovnání parametrů užitných vlastností a ceny daného zboží s vlastnostmi a cenami téhož nebo srovnatelného zboží prodávaného na soutěžních trzích v době uzavření dohody o ceně. Srovnatelným zbožím se rozumí zboží schopné nejlépe zastoupit dané zboží v jeho základních užitných vlastnostech z hlediska…