Prodloužení lhůty pro stanovení daně kvůli mezinárodnímu dožádání

2023.0700.1

Prodloužení lhůty pro stanovení daně kvůli mezinárodnímu dožádání

Mgr. Ing. Alena Wágner Dugová

 NahoruÚvod

Lhůta pro stanovení daně zejména určuje, jak dlouho může správce daně kontrolovat příslušné zdaňovací období. Tato lhůta může být z různých zákonem taxativně vymezených důvodů prodloužena. Jedním z těchto důvodů pro prodloužení lhůty pro stanovení daně je i mezinárodní spolupráce v oblasti daní. Judikatura správních soudů za dobu platnosti daného zákonného ustanovení již poměrně vyjasnila, že existují situace, kdy k prodloužení lhůty pro stanovení daně nedochází. Tento článek se zabývá situací prodloužení lhůty pro stanovení daně kvůli mezinárodní spolupráci v oblasti daní a upozorňuje na vybrané judikáty relevantní pro tuto oblast.

 Nahoru1. Co je mezinárodní dožádání v daňovém řízení?

Výměna informací na mezinárodní úrovni probíhá v rámci mezinárodní spolupráce formou výměny informací na dožádání, poskytování informací z vlastního podnětu (tzv. spontánní výměna informací) a automatická (pravidelná) výměna informací. V rámci mezinárodní spolupráce pak správce daně získává různé informace či důkazní prostředky, které si opatřuje přes správce daně v jiných zemích. Dále může formou mezinárodního dožádání správce daně požádat o provedení svědecké výpovědi svědka nacházejícího se v zahraničí. Judikaturní závěry správních soudů k žádosti o mezinárodní spolupráci uvádí, že " jeho cílem je získat informace, odstranit nejasnosti nebo pořídit důkazy, které správce daně nemůže získat vlastní činností v rámci výkonu svých pravomocí, ale pouze za pomoci správce daně jiného státu". O tom, zda se realizuje mezinárodní dožádání, se daňový subjekt obvykle dozví přímo prostřednictvím vyrozumění od správce daně anebo je možné danou informaci získat ze správního spisu.

Právním základem pro mezinárodní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") s členskými státy EU je zejména nařízení Rady EU 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti DPH a prováděcího nařízení Komise EU 79/2012, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v DPH a nařízení Komise EU 815/2012, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EU) č. 904/2010, pokud jde o zvláštní režimy pro neusazené osoby povinné k dani, které poskytují telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronické služby osobám nepovinným k dani. Se zeměmi, které nejsou členy EU, je mezinárodní spolupráce v oblasti DPH realizována na základě mezinárodních smluv. Mezinárodní spolupráce v oblasti daní přímých je pak právně zakotvena zejména v zákoně č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní, a případně také v mezinárodních smlouvách (dále jen "ZMS").

Z dokumentu "Informace o činnosti Finanční správy ČR za rok 2021" vyplývá, že "ČR v roce 2021 obdržela celkem 372 žádostí o výměnu informací a spontánních výměn a odeslala celkem 299 žádostí o výměnu informací a spontánních výměn. Mezi nejčastěji dožádanými státy bylo Německo, Slovensko, Polsko, Litva, Kypr a Rakousko. Z nečlenských zemí EU byly např. dožádány Velká Británie, Švýcarsko, Ukrajina, Ruská federace a Britské Panenské ostrovy."

 Nahoru2. Jaký má vliv realizace mezinárodního dožádání na lhůtu pro stanovení daně?

Lhůta pro stanovení daně je pro všechny daně stanovena v ustanovení § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen "DŘ"). Na základě tohoto ustanovení platí, že daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky, přičemž lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení. Jednotlivé zákony pak můžou mít speciální ustanovení pro výjimku z obecného pravidla, jako je například ustanovení § 38r zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen "ZDP"), kde je lhůta pro stanovení daně stanovena jinak pro vybrané situace, jako je například situace daňové ztráty u daně z příjmů, kdy je pak lhůta pro stanovení daně významně delší (de facto jde o tři roky plus 5 let pro uplatnění daňové ztráty).

Důvodů pro prodloužení lhůty pro stanovení daně je v ustanovení § 148 DŘ hned několik. V případě mezinárodního dožádání pak platí na základě ustanovení § 148 odst. 4 písm. f) DŘ, že ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci lhůta pro stanovení daně neběží. Dále pak podle ustanovení § 148 odst. 4 DŘ lhůta pro stanovení daně neběží po dobu řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem, řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud a která je nezbytná pro správné stanovení daně, trestního stíhání pro daňový trestný čin související s touto daní, od zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav, od marného uplynutí úložní doby až do dne doručení rozhodnutí, kterým je prohlášena neúčinnost doručení rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení.

Další důvody pro prodloužení lhůty pro stanovení daně jsou následující:

• Lhůta pro stanovení daně se podle ustanovení § 148 odst. 2 DŘ prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně, nebo k oznámení rozhodnutí o stanovení daně, nebo k zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku, nebo k oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo k oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.

• Lhůta pro stanovení daně podle ustanovení § 148 odst. 3 DŘ běží znovu ode dne zahájení daňové kontroly, ode dne podání řádného daňového tvrzení, nebo ode dne oznámení výzvy k podání řádného daňového tvrzení.

• V důsledku jednání, které bylo předmětem pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání daňového trestného činu, lze daň stanovit do konce druhého roku následujícího po roce, v němž nabylo rozhodnutí soudu právní moci, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně (§ 148 odst. 6 DŘ).

• V případě, že daňový subjekt podá daňové tvrzení a současně tvrzenou daň včetně jejího příslušenství uhradí, pokud je to třeba pro zánik trestnosti daňového trestného činu z důvodu účinné lítosti, lze daň stanovit bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně (§ 148 odst. 7 DŘ).

V ustanovení § 148 odst. 5 DŘ je pak stanoveno maximum pro lhůtu pro stanovení daně, kdy platí, že lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku. Pro úplnost lze dodat, že speciální pravidlo platí pro prodloužení lhůty v případě spáchání trestného činu.

Ustanovení o prodloužení lhůty pro stanovení daně je obsaženo také v ustanovení § 9 odst. 2 ZMS, který stanoví, že ode dne odeslání žádosti kontaktního místa do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce v dané věci lhůta pro stanovení daně podle DŘ neběží. Dříve bylo toto pravidlo upraveno zákonem č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní.