Příslušenství DHM

Příslušenství DHM

RNDr. Ivan Brychta

Popis operace:

Do roku 2003 bylo příslušenství vymezeno účetními předpisy, speciálně postupy účtování pro podnikatele. V nich se uvádělo, že "Příslušenstvím DHM jsou předměty, které tvoří s hlavní věcí jeden majetkový celek a jsou součástí jeho ocenění a evidence. Příslušenství je součástí dodávky hlavní věci nebo se k ní přiřadí dodatečně, tj. technickým zhodnocením. Pokud příslušné předměty netvoří s hlavní věcí jeden majetkový celek, jde o samostatné movité věci."

V současné úpravě (ať se jedná o ČÚS nebo o PVZÚ) však již výklad pojmu příslušenství dlouhodobého majetku nenalezneme. Máme-li si tak vymezit tento pojem, musíme se podívat do občansko-právní úpravy, resp. do občanského zákoníku, kde je součástí ustanovení o věcech a jejich rozdělení též pasáž věnovaná vymezení příslušenství a součásti věci.

Přes tyto poměrně čitelné definice je třeba si uvědomit, že občanský zákoník nelze v účetní a daňové oblasti zcela použít, neboť právě ve zmíněné pasáži se hovoří o tom, že součástí pozemku jsou i stavby na pozemku (věci vedlejší u takové stavby jsou pak příslušenstvím pozemku), což ale odporuje základním účetním a daňovým principům (podle nichž se pozemky neodpisují, ale stavby na nich umístěné ano).

Podíváme-li se na danou problematiku pohledem daní z příjmů, pak se zde hovoří pouze o tom:

• kdy chápat stroje a zařízení, které jsou pevně spojené se stavbou jako samostatné movité věci (jde-li o výrobní zařízení, zařízení a předměty sloužící k provozování služeb či výkonů a účelová zařízení a předměty, která s budovou nebo se stavbou netvoří jeden funkční celek, i když jsou s ní pevně spojeny), a

• kdy taková zařízení a předměty chápat jako nedílnou součást stavebních děl (pokud umožňují funkci a účel daného stavebního díla, jsou se stavebním dílem pevně spojena a nelze je demontovat, aniž by došlo ke znehodnocení funkce a účelu stavebního díla),

a pochopitelně platí i další základní principy, podle nichž v případě stavebních děl je nutné majetek zařazovat podle jednotlivých stavebních děl (nelze tedy tvořit soubory) a naopak v případě hmotných movitých věcí soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením tvořit lze (rozumí se jimi dílčí část výrobního či jiného celku, přičemž § 26 odst. 2 ZDP stanoví pro evidenci souborů movitých věcí speciální pravidla).

GFŘ dále rozebírá příslušenství budov a staveb (i když to tak přímo neoznačuje) v pokynu GFŘ D-22, kde se

• na jedné straně uvádí příklady předmětů (technických vybavení), které jsou nedílnou součástí vybavení stavebních děl (výměna těchto předmětů za nové je pak opravou nebo technickým zhodnocením věci hlavní – tedy budovy či stavby), a

• na druhé straně uvádí příklady výrobních zařízení, zařízení a předmětů k provozování služeb (výkonů), účelových zařízení a předmětů, které jsou samostatnými movitými věcmi i přesto, že jsou pevně spojeny s budovou nebo se stavbou.

Od účetního období započatého v roce 2010 přináší MF další pohled na příslušenství skrze rozdělení majetku, který je stavbou, bytem, nebytovým prostorem, samostatnou movitou věcí či souborem movitých věcí na komponenty. Vše pro účely aplikace komponentní metody odpisování majetku. Toto rozdělení jednoho majetku na komponenty (s různou účetní dobou odpisování) je však výhradně účetní záležitostí, neboť z pohledu daní z příjmů půjde i nadále o jediný majetek. Součástí zásob se stávají náhradní díly určené k výměně komponent.

Z uvedeného plyne, že pojetí příslušenství může být dosti volné a závisí vždy na posouzení konkrétní situace, zda:

• příslušenství budeme evidovat odděleně (např. oplocení zvlášť od domu), nebo

• příslušenství bude nedílnou součástí daného majetku (např. sklepní kóje patřící k bytové jednotce bude součástí této jednotky), nebo

• v případě movitých věcí se může jednat o součást souboru movitých věcí, anebo

• v případě komponentního odpisování bude vedeno coby náhradní díl k výměně komponenty jako zásoba.

V následujícím rozebíráme situaci, kdy je příslušenství evidováno jako součást majetku (součást souboru majetku).

Analytické účty:

Konkrétní analytické členění účtů 04x, příp. 02x v tomto případě neuvažujeme, protože vše by mělo být řešeno v evidenci majetku na kartách majetku.

Účetní doklady:

Účetní doklad musí jasně určovat jednu ze zvolených variant zařazení daného předmětu. Jeho součástí je protokol o zařazení předmětu do užívání a faktura určující jeho pořizovací cenu – může to být i faktura obsahující více předmětů, v níž je však samostatně určena cena jednotlivě zařazovaného předmětu. Inventární karta (evidence dlouhodobého hmotného majetku, drobného hmotného majetku nebo operativní evidence) pak musí svými údaji navazovat na účetní doklad o zařazení.