Přehled judikatury trochu jinak - Srovnatelné pracovní a mzdové podmínky

Jedním z principů spojených s agenturním zaměstnáváním je dle ustanovení § 309 odst. 5 ZP princip srovnatelných pracovních a mzdových podmínek. Dle výše uvedeného ustanovení zákoníku práce platí, že agentura práce a uživatel jsou povinni zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance uživatele. Tím je zaměstnanec uživatele, který vykonává nebo by vykonával stejnou práci jako dočasně přidělený zaměstnanec, s přihlédnutím ke kvalifikaci a délce odborné praxe. Informace o pracovních a mzdových podmínkách srovnatelného zaměstnance je proto povinnou náležitostí dohody o dočasném přidělení mezi agenturou práce a uživatelem (viz ustanovení § 308 odst. 1 písm. f) ZP).

Vedly se, vedou a budou vést diskuse o tom, co všechno spadá pod srovnatelné pracovní a mzdové podmínky a co konkrétně je povinen uživatel dočasně přiděleným zaměstnancům agentury práce poskytovat. Zákoník práce výslovně ničeho nestanoví. Orientačně lze vycházet z Metodického pokynu generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce č. 2/2016 ze dne 2. 3. 2016 (dohledatelného na internetových stránkách  www.suip.cz ), jehož přílohou jsou "Zásady pro hodnocení srovnatelných pracovních a mzdových podmínek agenturního zaměstnance a zaměstnance uživatele". Svojí troškou do mlýna už ale přispěl též Nejvyšší správní soud. To když řešil oprávněnost uložení pokuty orgánem inspekce práce jedné agentuře práce za přestupek na úseku agenturního zaměstnávání spočívající údajně právě v tom, že nezabezpečila, aby mzdové podmínky jí dočasně přidělených zaměstnanců nebyly horší než mzdové podmínky srovnatelných zaměstnanců uživatele, u kterého tito zaměstnanci práci konali. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu lze vysledovat zejména tyto důležité závěry:

• Při posouzení splnění výše popsané povinnosti je třeba se zaměřit na to, zda u pracovníků na…