5.1.5
Povinnosti členů představenstva akciové společnosti
Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová, JUDr. Lucie Kolářová
NahoruPéče řádného hospodáře
Členové představenstva jsou povinni starat se v zásadě o všechny záležitosti společnosti, což vychází z ustanovení § 163 NOZ, který statutárním orgánům přiznává veškerou působnost, která není svěřena stanovami, zákonem či rozhodnutím orgánu veřejné moci orgánu jinému. Při plnění svých povinností si musí počínat na úrovni určitého standardu, který je charakterizován v ustanovení § 159 odst. 1 NOZ. To stanoví, že kdo přijme funkci člena voleného orgánu, tedy i funkci člena představenstva, musí ji vykonávat s nezbytnou loajalitou a potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Zákon vychází z toho, že člen představenstva, který zjistí, či musel zjistit, při náležité péči, že své povinnosti nebude schopen plnit, musí zareagovat následně tím, že ze své funkce odstoupí.
Jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře je rovněž výkon statutárního orgánu "naoko" (tzv. bílý kůň), když řádný výkon funkce není předpokládán.
Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře se nevztahuje na akcionáře, kteří jsou nicméně povinni dodržovat povinnost loajality vůči společnosti, jak je rozvedena níže.
Řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Taková péče tedy nepochybně zahrnuje péči o majetek akciové společnosti nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná. Jde tedy nejen o povinnost opatrovat, ale také spravovat majetek společnosti.
NahoruJudikatura k péči řádného hospodáře
K povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře existuje bohatá judikatura. Nejvyšší soud ČR (v usnesení ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 433/2007) například dovodil, že člen představenstva nemusí disponovat veškerými odbornými znalostmi, ale postačí základní znalosti, které mu umožní zjistit hrozící škodu a zabránit jejímu vzniku. Člen představenstva by měl rozpoznat, že je nutná pomoc odborníka v určité oblasti a takovou pomoc zajistit.
V rozsudku ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 134/2011, Nejvyšší soud ČR uvedl, že "pověří-li statutární orgán vedením účetnictví jinou osobu, je jeho povinností nejen prověřit, zda jde o osobu kvalifikovanou a vytvořit jí podmínky pro výkon funkce, ale také výkon svěřené působnosti efektivně kontrolovat."
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2005, 5 Tdo 1143/2005, je uvedeno, že "představenstvo akciové společnosti, stejně jako jiné obdobné orgány, při svém rozhodování musí též zohlednit celou řadu různých okolností. Za běžného stavu věcí tedy nelze požadovat stoprocentní správnost a bezchybnost jakéhokoli rozhodnutí. Z tohoto pohledu je tedy zapotřebí chápat i pojem péče řádného hospodáře, kdy v rámci podnikatelské činnosti v zájmu dosažení zisku je zapotřebí činit i rozhodnutí, která sebou nesou i jistou míru podnikatelského rizika."
NahoruPovinnost loajality
Povinnost loajality se vztahuje na všechny členy korporace a vzniká přijetím členství v korporaci (§ 212 NOZ). Člen korporace se zavazuje chovat čestně a zachovávat vnitřní řád korporace, ta pak nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat či znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva a oprávněné zájmy. Povinností loajality jsou postiženi i členové orgánů korporací, včetně členů představenstva, zejména ve vztahu na zastoupení a správu majetku, když sledovaným zájmem je zejména zájem korporace a jejích společníků, akcionářů. Konkrétní míra loajality bude zkoumána vždy ad hoc v reakci na okolnosti případu, když označení loajality jako nezbytné znamená, že se nejedná o loajalitu za každých okolností absolutní.
Nejvyšší soud ČR vyvodil povinnost loajality ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 387/2006 takto: "K tomu je ještě třeba uvést, že teorie již dříve dovodila, že jednou ze zásad, kterými se řídí obchodní zákoník, je princip loajality společníka vůči společnosti, který je základním východiskem všech jeho povinností. Princip loajality je výkladovým pravidlem, v jehož rámci je třeba interpretovat jednotlivé dílčí povinnosti společníka vůči společnosti (viz Černá, S.: Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, ASPI, Praha 2006, str. 185 a násl.). Za použití principu loajality pak lze nepochybně dovodit, že jednou z povinností společníka při převodu obchodního podílu je, aby převodem obchodního podílu neúměrně a neodůvodněně neohrozil další činnost a existenci společnosti, resp. aby právo převést obchodní podíl nezneužil k obejití povinností, jež by mu jinak plynuly z případné likvidace či prohlášení konkurzu na majetek společnosti."
Výše uvedené lze vztáhnout stejně na člena představenstva a jeho povinnost loajality k akciové společnosti.
Člen představenstva je povinen jednat v nejlepším zájmu společnosti a k jejímu prospěchu. Prospěchu a zájmu společnosti musí dát vždy přednost před zájmem svým, či zájmem jiných osob, byť by jimi byli akcionáři společnosti. V této souvislosti má člen představenstva zejména povinnost se s takovými zájmy společnosti seznamovat, neboť nelze jednoduše říci, že tyto zájmy jsou prezentovány rozhodnutími valné hromady. Po seznámení se s těmito zájmy musí člen představenstva jednat vždy v dobré víře, že činí v zájmu společnosti.
Povinnost jednat v zájmu společnosti platí bezvýjimečně. Člen představenstva, který porušuje povinnost mlčenlivosti nebo se dopouští konkurenčního jednání, není ke společnosti loajální, a nevykonává tak svou působnost s péčí řádného hospodáře. Porušení povinnosti loajality, resp. porušení povinnosti péče řádného hospodáře, může mít význam i pro nástup trestněprávní odpovědnosti členů představenstva.
Péči řádného hospodáře je třeba chápat jako kvalitu péče, se kterou musí loajální člen představenstva vykonávat svou činnost.
Není-li člen představenstva ke společnosti loajální, nejedná-li tedy v zájmu společnosti, nemůže být považován ani za řádného hospodáře.
NahoruPečlivost a potřebné znalosti
Péče řádného hospodáře zahrnuje povinnost uplatnění potřebných znalostí, pečlivost a loajalitu. Stejně jako v případě loajality, není vyžadována pečlivost absolutní, ale její objektivní míra. Z uvedeného vyplývá, že je požadována taková pečlivost a znalosti, které lze rozumně od člena orgánu ve vazbě na jeho osobu očekávat s tím, že další zpřísnění může být založeno např. stanovami. Znalosti člena orgánu jistě nemusí být přímo odborné, postačí znalosti očekávané, ledaže by to tak bylo sjednáno např. ve smlouvě o výkonu funkce.
NahoruPravidlo podnikatelského úsudku
Pravidlo podnikatelského úsudku je odchylkou, resp. zmírněním tvrdých pravidel v rámci péče řádného hospodáře. Podstatou však není povinnost péče řádného hospodáře modifikovat, ale dát členům statutárního orgánu jakési vodítko, kdy pokud jednali v rámci pravidla podnikatelského úsudku, tedy pečlivě a s potřebnými znalostmi, neměli být postiženi za způsobený následek v případě, kdy proces jejich rozhodování byl řádný. Uvedené by nemohlo nastat v případě, kdyby jednali v rozporu s povinností loajality, kterou šlo vzhledem k okolnostem předpokládat.
Jedná-li někdo náležitě, informovaně a v zájmu společnosti, nemůže nést veškerá rizika, která mohou v rámci podnikatelské činnosti nastat. Jedná-li někdo v rámci plnění své povinnosti obhajitelně rozumně a v zájmu korporace, jedná s pečlivostí řádného hospodáře, i kdyby toto jednání přineslo negativní efekt. Zájem korporace je přitom preferován před zájmem společníků. Naproti tomu porušil-li člen korporace povinnost loajality, nemůže se žádným způsobem důsledků svého jednání zprostit. Neloajální jednání je vždy neobhajitelné a je jím vždy porušena povinnost péče řádného hospodáře.
NahoruPorušení péče řádného hospodáře
Osoba, která porušila povinnost péče řádného hospodáře, vydá obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým jednáním získala (§ 53 odst. 1 ZOK). Přednost je dána zásadně vydání prospěchu před jeho náhradou v penězích. Vznikla-li porušením péče řádného hospodáře obchodní korporaci újma, může ji obchodní korporace vypořádat podle smlouvy uzavřené s povinnou osobou. Nad rámec vrácení získaného prospěchu tedy musí ten, kdo péči řádného hospodáře porušil, vypořádat případně vzniklou újmu z takového porušení podle úpravy majetkové a nemajetkové újmy obsažené v § 2894 a násl. NOZ. Náhrady vzniklé újmy způsobené porušením péče řádného hospodáře členem představenstva se mohou domáhat tzv. společnickou žalobou akcionáři akciové společnosti. Je-li k náhradě škody zavázáno více členů představenstva, nahradí ji společně a nerozdílně. Nenahradí-li člen představenstva akciové společnosti újmu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu své funkce, ačkoliv byl povinen ji nahradit, ručí jejím věřitelům za její dluhy v rozsahu, v jakém újmu nenahradil, pokud se věřitel plnění na akciové společnosti nemůže domoci (§ 159 odst. 3 NOZ).
V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 1152/2006 se potom uvádí, že předseda představenstva "nepodal návrh na zahájení konkurzního řízení, ačkoliv k tomu byl povinen bez zbytečného odkladu poté, co se o předlužení či insolvenci společnosti dozvěděl." V tomto jednání Nejvyšší soud ČR spatřuje jednání v rozporu se zájmem společnosti.
K právním jednáním obchodní korporace omezujícím odpovědnost člena orgánu se nepřihlíží (§ 53 odst. 2 ZOK). Uvedené se vztahuje nejen na ustanovení ve stanovách, ale i na různé smlouvy uzavřené za účelem omezení odpovědnosti člena orgánu, včetně příslušných ustanovení ve smlouvách o výkonu funkce.
Smlouva o vypořádání újmy dle ustanovení § 53 odst. 3 ZOK umožňuje vypořádat vztahy mezi korporací a jejím členem dohodou, což má význam zejména pro společnost v případě uzavření takové dohody a neplnění závazků z ní ze strany člena orgánu. Bude-li uvedená smlouva sepsána např. formou notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, bude moci společnost na základě takové smlouvy podat návrh na výkon rozhodnutí či návrh na nařízení exekuce. Byť jde o dohodu stran, nelze se uvedenou smlouvou svého nároku zcela vzdát, když zábranou snah v tomto smyslu je nutné schválení dohody nejvyšším orgánem společnosti, tedy valnou hromadou akciové společnosti. Souhlas může udělit valná hromada před i po uzavření takové smlouvy, neboť ta se stane účinnou až udělením souhlasu. Uděluje-li valná hromada souhlas předem, musí jí být znám přesný obsah dohody, který nesmí být následně změněn, neboť jinak by se na ni uvedený souhlas nevztahoval.
Dalšími důsledky porušení péče řádného hospodáře může být:
-
případná trestněprávní odpovědnost z důvodu porušování povinností při správě cizího majetku,
-
povinnost nahradit reflexní škodu dle § 213 NOZ: "Poškodí-li korporaci její člen nebo člen jejího orgánu způsobem, který zakládá jeho povinnost k náhradě a kterým byl poškozen i jiný člen korporace na hodnotě své účasti, a domáhá-li se náhrady jen tento člen, může soud škůdci i bez zvláštního návrhu uložit povinnost nahradit způsobenou škodu jen korporaci, pokud to odůvodňují okolnosti případu, zejména pokud je dostatečně zřejmé, že se takovým opatřením vyrovná i škoda na znehodnocené účasti."
-
diskvalifikace člena představenstva z výkonu funkce dle § 63 a násl. ZOK, dle kterého "soud může i bez návrhu rozhodnout, že člen statutárního orgánu obchodní korporace, který v posledních 3 letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nesmí až po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace."
-
povinnost vydat prospěch získaný od společnosti při úpadku společnosti (dle § 66 ZOK), kdy přispěl-li člen představenstva porušením svých povinností k úpadku společnosti, může insolvenční soud rozhodnout o povinnosti tohoto člena vydat do majetkové podstaty prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, který od společnosti obdržel, a to až za období 2 let zpět před zahájením insolvenčního řízení.
NahoruPovinnosti člena představenstva vůči společnosti
Jednotlivé povinnosti člena představenstva vůči společnosti:
1) povinnost řídit činnost společnosti (§ 163 NOZ),
2) povinnost zastupovat společnost (§ 164 odst. 1 NOZ ve spojení s § 435 ZOK),
3) povinnost zabezpečit obchodní vedení společnosti (§ 435 odst. 2 ZOK),
4) povinnost zabezpečit řádné vedení účetnictví (§ 435 odst. 4 ZOK)
Představenstvo zajišťuje řádné vedení účetnictví, předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou, konsolidovanou, případně mezitímní účetní závěrku a v souladu se stanovami také návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty. Povinnost vedení účetnictví trvá po celou dobu existence společnosti, tedy od jejího zápisu do obchodního rejstříku až do jejího výmazu. Akciová společnost jako podnikatelský subjekt zapsaný v obchodním rejstříku je povinna vést účetnictví v podvojné soustavě. Účetnictví musí být vedeno úplně, přehledně, průkazným a trvalým způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem.
Člen představenstva nemusí vést účetnictví osobně, povětšinou k tomu ani nemá potřebné znalosti, ale může vedením účetnictví pověřit jinou osobu, která potřebnou odbornou kvalifikací disponuje. Může se jednat o zaměstnance společnosti nebo externího spolupracovníka (např. účetní poradenská firma). Člen představenstva je povinen vytvořit takové osobě pro výkon uvedené činnosti potřebné podmínky, zejména jí poskytnout součinnost potřebnou k řádnému plnění uvedené povinnosti (tj. potřebné informace, podklady, vysvětlení atd.). Delegováním vedení účetnictví na jinou osobu se člen představenstva nezbavuje odpovědnosti za řádné plnění této povinnosti, je nadále povinen provádět průběžnou kontrolu a v případě zjištění nedostatků zajistit neprodleně nápravu.
Součástí povinnosti řádného vedení účetnictví je též zpracování řádné, mimořádné a konsolidované, popř. i mezitímní účetní závěrky. Rovněž tuto povinnost může člen představenstva delegovat na jinou osobu, a to se stejným důsledkem odpovědnosti jak je výše uvedeno. Odrazem této odpovědnosti člena představenstva je povinnost připojení jeho podpisu k účetní závěrce.
NahoruÚčetní závěrky
Řádná účetní závěrka se sestavuje v momentě uzávěrky účetních knih, a to k poslednímu dni účetního období. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem. Mimořádnou účetní závěrku je společnost povinna vyhotovit tehdy, když nastane určitá mimořádná situace, při níž společnosti ukládá povinnost sestavit účetní závěrku zákon, a to bez ohledu na to, v jaké fázi účetního období se společnost momentálně nachází. Sestavení řádné i mimořádné účetní závěrky je také spojeno vždy s povinností akciové společnosti podat daňové přiznání. Oproti výše uvedeným, mezitímní účetní závěrka ve své podstatě slouží ke zjištění momentálního majetkového stavu společnosti, existujícího k určitému specifickému datu. Konečně pak existují specifické případy, v nichž je společnost povinna sestavit tzv. konsolidovanou účetní závěrku, která slouží k informování akcionářů společnosti kontrolující nebo ovládající jinou společnost, o stavu majetku a závazků společnosti, resp. skupiny společností.
V určitých případech stanovených zákonem o účetnictví musí mít akciová společnost řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku ověřenu auditorem zapsaným v seznamu auditorů vedeném Komorou auditorů ČR, případně auditorskou společností, a to rovněž za předpokladu jejího zápisu ve zmíněném seznamu auditorů. Společnosti, kterým vznikla povinnost auditované účetní závěrky, jsou dále povinny vyhotovit tzv. výroční zprávu, jejímž účelem je uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji výkonnosti společnosti, její činnosti a stávajícím hospodářském postavení.
Představenstvo akciové společnosti je povinno předložit účetní závěrku ke schválení valné hromadě. Dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2021 musí představenstvo uveřejnit účetní závěrku na internetových stránkách společnosti alespoň po dobu 30 dnů přede dnem konání valné hromady a po dobu 30 dnů od schválení nebo neschválení účetní závěrky (§ 436 odst. 1 ZOK). Společně s účetní závěrkou uveřejní představenstvo výroční zprávu. Pokud se výroční zpráva nezpracovává, uveřejní představenstvo společně s účetní závěrkou zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku. Stanovy společnosti však mohou určit jiný způsob, jakým představenstvo…
