2019.12.2
Pořízení zboží z jiného členského státu – změny od 1. 4. 2019
Ing. Jiří Vychopeň
Novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDPH"), obsaženou v části třetí zákona č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, došlo s účinností od 1. 4. 2019 ke změnám také v některých ustanoveních upravujících pro účely ZDPH pořízení zboží z jiného členského státu.
Podle nového znění § 16 odst. 1 ZDPH se pro účely tohoto zákona pořízením zboží z jiného členského státu rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo od osoby, které vznikla nejpozději dnem dodání tohoto zboží registrační povinnost v jiném členském státě, které nejsou osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do členského státu od něj odlišného
a) osobou, která uskutečňuje dodání zboží,
b) pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo
c) zmocněnou třetí osobou.
Do 31. 3. 2019 se za pořízení zboží z jiného členského státu považovalo pouze pořízení zboží od osoby registrované k DPH v jiném členském státě Evropské unie. Od 1. 4. 2019 se za pořízení zboží z jiného členského státu nově považuje i pořízení zboží od dodavatele z jiného členského státu, který sice v daném případě neposkytl pořizovateli zboží své DIČ, ale pořizovateli zboží by mělo být známo, že dodavateli zboží vznikla nejpozději dnem dodání tohoto zboží do tuzemska registrační povinnost k DPH v členském státě, odkud je zboží do tuzemska odesláno nebo přepraveno.
Nadále platí podle § 16 odst. 4 ZDPH, že za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se pro účely tohoto zákona považuje také přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která není plátcem, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku pořizovatelem (v praxi jsou pro uvedený účel pořizovateli zboží obvykle zřizovány tzv. "konsignační sklady").
V § 16 odst. 5 písm. d) ZDPH je nově upřesněno, že za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje také přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám jiného státu, který je členem Severoatlantické smlouvy, nebo státu zúčastněného v Partnerství pro mír, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě, který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od daně (v původním znění nebyly některé použité pojmy zcela v souladu s mezinárodní dohodou mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod č. 297/1996 Sb.).
Nadále a beze změny platí podle § 16 odst. 2 ZDPH, že pro účely tohoto zákona se za pořízení zboží z jiného členského státu nepovažuje:
a) dodání zboží s instalací nebo montáží,
b) dodání zboží soustavami nebo sítěmi,
c) zasílání zboží,
d) přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7 ZDPH,
e) nabytí vratného obalu za úplatu.
Podle nového znění § 2 odst. 1 písm. c) bodu 1. ZDPH je pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně, pokud je uskutečněno za úplatu s místem plnění v tuzemsku osobou
povinnou k dani, která jedná jako taková, nebo právnickou osobou nepovinnou k dani.
Oproti původnímu znění je zde pouze ve vztahu k osobě povinné k dani doplněno vymezení "která jedná jako taková" (tím se rozumí, že příjemce zboží jedná v daném případě jako osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti podle § 5 odst. 3 ZDPH), což by mělo zamezit výkladovým problémům při uplatňování daně z přidané hodnoty v případech, kdy osoba povinná k dani jedná při použití zboží pořízeného z jiného členského státu v postavení osoby nepovinné k dani (např. při pořízení zboží pro osobní spotřebu nebo pro jiné účely nesouvisející s ekonomickou činností).
Příklad 1.
Český podnikatel, který je plátcem DPH, si ze Slovenské republiky pořídí fotoaparát, který bude v tuzemsku používat výhradně pro svoji osobní spotřebu. Z toho důvodu podnikatel nebude při pořízení fotoaparátu jednat jako osoba povinná k dani a nesdělí slovenskému dodavateli svoje DIČ. Pořízení zboží z jiného členského státu v tomto případě nebude předmětem daně z přidané hodnoty v tuzemsku, ale DPH bude uplatněna slovenským dodavatelem na Slovensku.
Podle § 2 odst. 1 písm. c) bodu 2. ZDPH je nadále předmětem daně pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani. To znamená, že pokud si nový dopravní prostředek z jiného členského státu (např. osobní automobil, který má najeto méně než 6 000 kilometrů) pořídí např. občan, který není osobou povinnou k dani, je toto pořízení nového dopravního prostředku předmětem daně z přidané hodnoty a občan je podle § 19 odst. 6 ZDPH v takovém případě povinen předložit daňové přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, a hlášení o pořízení nového dopravního prostředku do 10 dnů ode dne pořízení; tuto lhůtu nelze prodloužit. Příslušný správce daně na základě tohoto daňového přiznání občanovi vyměří částku daně, kterou je občan povinen zaplatit místně příslušnému správci daně do 25 dnů ode dne, kdy mu daň byla vyměřena.
V § 2a ZDPH jsou nadále a beze změny vymezeny případy, kdy pořízení zboží z jiného členského státu není předmětem daně (např. podle § 2a odst. 2 ZDPH není předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, pokud celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku 326 000 Kč).
Nadále platí podle § 2b ZDPH, že osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle § 2a odst. 2 ZDPH, se může rozhodnout, že toto pořízení je předmětem daně. Nadále též platí, že v případě využití této možnosti se na pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné danou osobou nevztahuje vynětí z předmětu daně podle § 2a odst. 2 ZDPH až do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se daná osoba takto rozhodla.
NahoruMísto plnění při pořízení zboží z jiného členského státu
Pro stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu platí nadále základní pravidlo obsažené v § 11 odst. 1 ZDPH, podle kterého se za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli.
Podle nového znění § 11 odst. 2 ZDPH se za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, pod nímž pořizovatel zboží pořídil, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v členském státě odlišném od členského státu, který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že u tohoto pořízení, které bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, splnil v tomto členském státě povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění; obdobně se postupuje v případě, že nevznikla povinnost přiznat plnění.
Nejde o věcnou změnu, ale o zpřesnění a doplnění původního znění. Z nového znění jednoznačněji vyplývá povinnost pořizovatele prokázat nejen to, že pořízení zboží bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, ale i to, že pořizovatel v tomto členském státě, který je jiný než ten, který vydal daňové identifikační číslo, skutečně splnil povinnost přiznat daň nebo v případě osvobození splnil povinnost přiznat plnění. Podle nového znění se obdobně postupuje i v případě, kdy při pořízení zboží z jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně, nevzniká pořizovateli povinnost uvést toto plnění v daňovém přiznání (toto ustanovení reflektuje skutečnost, že v některých členských státech se plnění osvobozená od daně nevykazují v daňovém přiznání).
Nadále platí, že je-li místo plnění stanoveno podle § 11 odst. 2 ZDPH v tuzemsku, pořizovatel nemá nárok na odpočet daně uplatněné při tomto pořízení zboží z jiného členského státu; tím není dotčeno ustanovení § 11 odst. 1 ZDPH.
Příklad 2.
Český plátce pořizuje zboží z Rakouska od osoby registrované k dani v tomto jiném členském státě, přičemž poskytl rakouskému dodavateli své české DIČ, avšak požaduje zboží odeslat na Slovensko, kde bude odeslání tohoto zboží ukončeno. Jestliže plátci vznikne povinnost přiznat z pořízeného zboží daň na Slovensku, ale plátce tuto povinnost nesplní, bude místo plnění v České republice, kde bylo plátci vydáno DIČ uvedené dodavateli. Plátce bude v tomto případě povinen přiznat daň z pořízeného zboží v tuzemsku, avšak nebude mít u tohoto pořízeného zboží nárok na odpočet daně.
Podle nového znění § 11 odst. 3 ZDPH platí, že pokud je pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co byla z tohoto pořízení v tuzemsku přiznána daň nebo přiznáno plnění podle odstavce 2, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, z kterého byla zaplacena daň, nebo o hodnotu přiznaného plnění v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží; obdobně se postupuje v případě, že nevznikla povinnost přiznat plnění. Pokud plátce uvedenou možnost snížení základu daně uplatní, postupuje obdobně jako při opravě základu daně podle § 42 ZDPH.
Také v tomto případě jde jen o zpřesnění a drobné doplnění původního znění. Z nového znění jednoznačněji vyplývá, že při pořízení zboží z jiného členského státu, které je podle základního pravidla předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, je pořizovatel oprávněn snížit…
