dnes je 26.12.2024

Input:

Obchodování v EU a ve třetích zemích v roce 2016 - 1. Část

12.5.2016, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 24 minut

2016.09.1
Obchodování v EU a ve třetích zemích v roce 2016 – 1. Část

Ing. Martina Matějková

Tento článek je věnován zejména problematice obchodování se zbožím v rámci EU i mimo EU se zaměřením na složitější případy, se kterými se může tuzemský plátce při uskutečňování svých ekonomických činností setkat. Částečně je článek věnován také problematice poskytování služeb, zejména pak službám přímo vázaným na dovoz a vývoz zboží.

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty

  • § 16

  • § 4

  • § 11

  • § 72

  • § 25

  • § 13

  • § 2

  • § 64

  • § 108

  • § 82

  • § 22

  • § 102

  • § 17

  • § 9

  • § 6c

Pořízení zboží z jiného členského státu

Podle § 16 zákona o DPH se pro účely tohoto zákona pořízením zboží z jiného členského státu rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto členského státu do členského státu od něj odlišného osobou, která uskutečňuje dodání zboží, pořizovatelem, kterým se pro účely zákona o DPH rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo zmocněnou třetí osobou. Osvobozenou osobou je podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. n) zákona o DPH osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem.

Místo plnění

Místem plnění při pořízení zboží z jiného členského státu je ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o DPH místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli. Toto ustanovení zpravidla nepřináší v praxi větší problémy. Pokud tuzemský plátce pořídí zboží z jiného členského státu od osoby registrované k dani v tomto členském státě, přičemž je toto zboží fyzicky přepraveno z předmětného členského státu do tuzemska a nejedná se o tzv. třístranný obchod, místo plnění se vždy nachází v České republice. V obchodních vztazích však často dochází k situacím, kdy tuzemský plátce pořídí zboží z jiného členského státu od osoby registrované k dani v tomto členském státě, ale zboží není přepraveno do České republiky, ale do jiného (dalšího) členského státu. Ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o DPH platí, že pokud je ukončení odeslání nebo přepravy zboží v členském státě odlišném od členského státu, který vydal DIČ, které pořizovatel zboží poskytl osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu zboží dodává, za místo plnění se považuje členský stát, který vydal DIČ poskytnuté pořizovatelem zboží, pokud pořizovatel zboží neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Uvedeným ustanovením nicméně není dotčeno ustanovení § 11 odst. 1 zákona o DPH. V případě, že tuzemský plátce uhradí daňovou povinnost související s pořízením zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co byla předmětem daně v tuzemsku, je oprávněn ve smyslu § 11 odst. 3 zákona o DPH si snížit základ daně v České republice o základ daně, z kterého byla odvedena daň v tomto jiném členském státě. Pro snížení základu daně platí obdobně ustanovení § 42 zákona o DPH. Tuzemský plátce však nemá nárok na odpočet daně v České republice (viz rozsudek ESD ve spojených věcech C-536/08 a C-539/08).

Povinnost přiznat daň

Plátce, který pořizuje v tuzemsku zboží z jiného členského státu, má ve smyslu § 108 odst. 1 písm. b) zákona o DPH povinnost z tohoto plnění přiznat daň. Tato povinnost mu podle § 25 zákona o DPH vzniká k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl před tímto dnem vystaven daňový doklad, vzniká povinnost přiznat daň ke dni vystavení daňového dokladu. Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21 zákona o DPH. Jedná se tedy o okamžik, ke kterému dochází k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník z osoby, která zboží dodává, na příjemce plnění (pořizovatele zboží). Pořízení zboží plátce vykáže na ř. 3, popř. 4 daňového přiznání. Při splnění podmínek vymezených v § 72 a násl. zákona o DPH je plátce zároveň oprávněn k odpočtu daně na vstupu, který vykáže na ř. 43, popř. 44 daňového přiznání.

Kontrolní a souhrnné hlášení

Plátce, který pořizuje zboží v tuzemsku z jiného členského státu, je povinen vyplnit údaje o základu daně a dani na výstupu podle sazby daně do části A.2. kontrolního hlášení. Do souhrnného hlášení ve smyslu § 102 zákona o DPH však plátce pořízení zboží z jiného členského státu neuvádí.

Dodání zboží do jiného členského státu

Podle § 13 odst. 2 zákona o DPH se dodáním zboží do jiného členského státu pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu.

Místo plnění

Pokud je dodání zboží uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, je ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona o DPH místem plnění místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje. V rámci obchodování s obchodními partnery z EU však častěji dochází k tomu, že při dodání zboží je toto zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou. V takovém případě je místem plnění ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o DPH místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Obecně platí, že aby se jednalo o plnění zdanitelné, popř. osvobozené ve smyslu tuzemského zákona o DPH, musí se jednat o plnění, které je předmětem české DPH ve smyslu ustanovení § 2 zákona o DPH, tedy musí se jednat mj. o plnění s místem plnění v tuzemsku. Pokud zboží putuje po území EU, ovšem mimo území České republiky, místo plnění se nikdy nenachází v tuzemsku, nýbrž v některém ze členských států EU. Při uplatnění daně (popř. osvobození od daně) je v takovém případě třeba vycházet z právních předpisů platných v daném členském státě. Tuzemský plátce vykáže v daňovém přiznání dodání zboží s místem plnění mimo tuzemsko na ř. 26.

Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu

Při dodání zboží do jiného členského státu je povinen český plátce přiznat daň na výstupu, pokud se na dodání zboží nevztahuje osvobození ve smyslu § 64 zákona o DPH. Od daně s nárokem na odpočet daně je ve smyslu § 64 zákona o DPH osvobozeno dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, s výjimkou dodání zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem daně. Aby bylo možné osvobození ve smyslu § 64 zákona o DPH uplatnit, musí být zboží do příslušného jiného členského státu skutečně přepraveno. Tuto skutečnost by měl plátce správci daně prokázat důkazními prostředky, a to např. přepravními doklady, dodacími listy apod.

Plátce, který uplatňuje osvobození od daně, by si měl ověřit splnění i druhé podmínky pro osvobození od daně, a to, že skutečně dodává zboží osobě registrované k dani v jiném členském státě. Ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) zákona o DPH se osobou registrovanou k dani v jiném členském státě rozumí osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy. Ve smyslu znění zákona o DPH je pro uplatnění osvobození při dodání zboží do jiného členského státu v daném případě nutné zkoumat, zda je/byl odběratel z jiného členského státu v době uskutečnění plnění (dodání zboží) osobou registrovanou k dani ve smyslu zákona o DPH (tj., zda má/měl přidělené DIČ pro účely obchodování mezi členskými státy). Pokud není k datu uskutečnění předmětného plnění zákazník v jiném členském státě zaregistrovaný pro intrakomunitární plnění, má tuzemský plátce (dodavatel) povinnost přiznat daň ve smyslu § 108 odst. 1 písm. a) zákona o DPH standardním způsobem. Zákazník v jiném členském státě má posléze právo na vrácení této daně podle § 82 zákona o DPH, čímž je zachována neutralita. Dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně, plátce vykáže v daňovém přiznání na ř. 20. Pokud nejsou splněny podmínky pro osvobození od daně, plátce vykáže plnění na ř. 1, popř. 2 daňového přiznání.

Pozn. Olgy Holubové:

Podle judikatury SDEU však nemůže členský stát odmítnout osvobození výhradně jen z důvodu, že pořizovatel není k dani registrován, pokud je jeho povinností daň přiznat (např. C-492/13 Traum EOOD).

Tuzemští plátci daně z přidané hodnoty si mohou ověřit, zda je určité DIČ registrováno v daném členském státě EU pro intrakomunitární plnění, na internetových stránkách Evropské komise ( http://ec.europa.eu/taxation_customs/vies/vieshome.do?selectedLanguage=EN ) či na příslušném útvaru Generálního finančního ředitelství ČR telefonicky nebo e-mailem (více na internetových stránkách Finanční správy: http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/dane/dan-z-pridane-hodnoty/informace-stanoviska-a-sdeleni/ruzne/2011/overovani-dic-osob-registrovanych-2127 ).

Povinnost přiznat uskutečnění dodání

Dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, má plátce povinnost přiznat podle § 22 odst. 3 zákona o DPH k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Opět je však nutno přihlédnout k datu vystavení daňového dokladu s tím, že pokud byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto plnění (dodání zboží) ke dni vystavení daňového dokladu. Dodání zboží do jiného členského státu, na které se nevztahuje osvobození od daně, má plátce povinnost přiznat ve smyslu § 21 odst. 1 zákona o DPH ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plátce uvádí daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem dodání podle § 13 odst. 1 zákona o DPH při prodeji podle kupní smlouvy (dnem převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník) nebo dnem převzetí v ostatních případech.

Kontrolní a souhrnné hlášení

Pokud tuzemský plátce uskuteční dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je osvobozené od daně podle § 64 zákona o DPH, je povinen podle § 102 odst. 1 písm. a) zákona o DPH podat souhrnné hlášení. Dodání zboží do jiného členského státu plátce vykáže v souhrnném hlášení pod kódem "0", a to ke stejnému dni, kdy mu vzniká povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 22 odst. 3 zákona o DPH. Přestože zákon o DPH nestanoví přesný den vykázání tohoto plnění v souhrnném hlášení, lze se domnívat, že by mělo být vykázáno ve stejnou dobu, jako je vykázáno v přiznání. Plátce do kontrolního hlášení údaje týkající se dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu § 64 zákona o DPH neuvádí. Nicméně pokud by nebylo možné uplatnit osvobození od daně (viz výše), jednalo by se o tuzemské zdanitelné plnění, které by plátce vykázal v části A.4., popř. A.5. kontrolního hlášení, a to s ohledem na hodnotu plnění a status odběratele.

Do souhrnného hlášení plátce dále uvádí dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu. Plátce, který je prostřední osobou, údaje týkající se tohoto obchodu neuvádí do kontrolního hlášení.

1) Tuzemský plátce pořizuje zboží z jiného členského státu a následně ho dodává do dalšího členského státu – přeprava zboží se uskutečňuje mimo území ČR

Příklad

Tuzemský plátce DPH nakoupil zboží od osoby registrované k dani v Polsku. Na faktuře je uvedeno české DIČ kupujícího a polské DIČ prodávajícího. Zboží bylo přepraveno z Polska na Slovensko. Následně tuzemský plátce dodá zboží španělské osobě registrované k dani. Zboží je přepraveno ze Slovenska do Španělska (nejedná se o třístranný obchod).

Tuto obchodní transakci je třeba posoudit ve dvou krocích. Nejprve jako pořízení zboží z jiného členského státu a poté jako dodání zboží do dalšího členského státu. Při pořízení zboží z Polska je ukončení odeslání nebo přepravy zboží v členském státě odlišném od členského státu, který vydal DIČ použité pořizovatelem pro tuto transakci. Místo plnění při pořízení zboží se tedy nachází v tom členském státě, který vydal toto DIČ, tj. v České republice, jestliže tuzemský plátce není schopen prokázat, že daná transakce byla předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, tedy na Slovensku. Jinak řečeno, pokud tuzemský plátce neprokáže, že tato transakce byla předmětem DPH na Slovensku, je povinen tuto transakci zdanit i v České republice standardně jako pořízení zboží. Plnění tuzemský plátce vykáže na ř. 3, popř. 4 daňového přiznání. Okamžik vzniku daňové povinnosti stanoví ustanovení § 25 zákona o DPH. Jak již bylo výše uvedeno, přiznání daně v České republice tuzemského plátce nezbavuje povinnosti přiznat daň z této transakce také na Slovensku. Případné daňové či registrační povinnosti tuzemského plátce na Slovensku stanoví právní předpisy platné v tomto členském státě. V případě, že český plátce následně uhradí daňovou povinnost související s touto transakcí na Slovensku, je oprávněn ve smyslu § 11 odst. 3 zákona o DPH si snížit základ daně v České republice o základ daně, z kterého byla odvedena daň na Slovensku. Pro snížení základu daně platí obdobně ustanovení § 42 zákona o DPH. Český plátce nemá nárok na odpočet daně v České republice (viz rozsudek ESD ve spojených věcech C-536/08 a C-539/08).

Při dodání zboží ze Slovenska do Španělska, které zajišťuje tuzemský plátce, se místo plnění nachází v souladu s § 7 odst. 2 zákona o DPH na Slovensku. Při uplatnění daně je třeba vycházet z právních předpisů platných na Slovensku.

2) Zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu

V praxi činí často problémy také aplikace zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství, což je specifický případ tzv. třístranného obchodu. Zákon o DPH tento obchod vymezuje v ustanovení § 17. Třístranný obchod mohou uzavřít výhradně tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech, přičemž předmětem obchodu je vždy dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami. Obchodované zboží v rámci třístranného obchodu musí vždy být odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. Při splnění zákonem daných podmínek dochází k minimalizování administrativní zátěže na straně pořizovatele zboží, jelikož pořizovatel je osvobozen od povinnosti přiznat daň v členském státě konečného odběratele. Tato povinnost se přenáší přímo na konečného odběratele.

Účastníky třístranného obchodu je vždy prodávající, kterým se pro účely tohoto obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která není osvobozenou osobou. Dále pak kupující, což vždy musí být osoba registrovaná k dani v členském státě, v němž dochází k ukončení odeslání nebo přepravy zboží, jež kupuje zboží od prostřední osoby. Třetím účastníkem je prostřední osoba, která vždy musí být osobou registrovanou k dani v členském státě odlišném od členského státu prodávajícího a členského státu kupujícího. Prostřední osoba pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání tohoto zboží kupujícímu v tomto členském státě. Prostřední osoba není osvobozenou osobou ve smyslu § 4 odst. 1 písm. o) zákona o DPH. Při použití třístranného obchodu se prostřední osoba nesmí

Nahrávám...
Nahrávám...