Nález 91/2003 SbNU, sv.30, K oprávnění orgánů veřejné moci posuzovat dopad konfiskačních výměrů vydaných v tzv. rozhodném období z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 91
IV. ÚS 738/01
K oprávnění orgánů veřejné moci posuzovat dopad konfiskačních výměrů vydaných v tzv. rozhodném období z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů
V restitučním řízení nejsou sice orgány veřejné moci věc posuzující oprávněny k rušení pravomocných rozhodnutí z minulého období, pokud však jde o správní akty přijaté v tzv. „rozhodném období“, jsou oprávněny posuzovat jejich dopad z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů - v předmětné věci tedy z hlediska § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 16. června 2003 sp. zn. IV. ÚS 738/01 ve věci ústavní stížnosti F. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 9. 2001 sp. zn. 38 Ca 320/2000, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, z 20. 6. 2000 sp. zn. PÚ 4959/92, že stěžovatel není vlastníkem nemovitostí.
Výrok
Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2001 č. j. 38 Ca 320/2000-28, jakož i rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 20. června 2000 sp. zn. PÚ 4959/92 se zrušují.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, stěžovatel brojil proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno taktéž jím napadené rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 20. 6. 2000 sp. zn. PÚ 4959/92, jímž bylo podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, rozhodnuto, že není vlastníkem blíže označených a popsaných nemovitostí v obci hl. m. Praha, k. ú. M., neboť podle odůvodnění těchto rozhodnutí nesplňuje jednu z podmínek předpokládaných v § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., v tehdy platném znění, (dále jen „zákon č. 243/1992 Sb.“), tj. neprovinění se proti československému státu. V rámci ústavněprávní argumentace konstatoval, že se těmito rozhodnutími cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Co do odůvodnění svého tvrzení o porušení označených základních práv stěžovatel uvedl, že jak správní orgán, tak posléze i obecný soud při posuzování důvodnosti jeho restitučního nároku jednak vyšly z toho, že konfiskační výměr, jímž byly předmětné nemovitosti, jejichž vydání se domáhal, konfiskovány, byl vydán v souladu s § 1 odst. 3 dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel byl - na což je v něm coby důvodu konfiskace výslovně poukázáno - uznán vinným proviněním proti národní cti ve smyslu dekretu č. 138/1945 Sb., o trestání některých…
