dnes je 23.11.2024

Input:

Nález 85/2004 SbNU, sv.33, K osvobození vkladu vloženého do obchodní společnosti od daně z převodu nemovitostí

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 85

II. ÚS 644/02

K osvobození vkladu vloženého do obchodní společnosti od daně z převodu nemovitostí

Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pro oblast daní a poplatků je toto ústavní pravidlo konkretizováno čl. 11 odst. 5 Listiny, podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Význam tohoto ustanovení spočívá zejména v deklaraci toho, že ukládání daní a poplatků je v principu v souladu s ústavním pořádkem, a není tedy neústavním zásahem do jiných základních práv včetně práva vlastnického (pokud tím ovšem není popřena jejich podstata či smysl; čl. 4 odst. 4 Listiny). Aby však zdanění bylo ústavně konformní, musí se především opírat o zákon. Jiné hmotněprávní podmínky ústavní právo nepředepisuje. Tím je také relativně úzce vymezen rozsah, v jakém Ústavní soud může přezkoumávat ukládání konkrétních daní a poplatků. Plnohodnotný soudní přezkum rozhodnutí daňových orgánů z hlediska jejich souladu se zákony je ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny svěřen správnímu soudnictví, nikoli soudu Ústavnímu.

Podmínky, za nichž může Ústavní soud nahrazovat výklad jednoduchého práva obecných soudů výkladem svým, tento soud opakovaně v řadě svých rozhodnutí omezil stručně řečeno na případy konkurence norem jednoduchého práva, konkurence interpretačních alternativ a konečně na případy svévolné aplikace jednoduchého práva.

Nikoli však každý případ konkurence interpretačních alternativ volá po zásahu Ústavního soudu. Pokud by tomu tak bylo, popřel by Ústavní soud svou proklamaci a stal se pravidelnou odvolací instancí běžně přezkoumávající rozhodnutí obecných soudů, neboť nepochybně každá norma, i ta nejjednodušší, může mít řadu vzájemně si konkurujících interpretací. Prostor pro ingerenci Ústavního soudu není i při konkurenci různých interpretačních alternativ dán například tehdy, když je právní úprava včetně relevantní judikatury adresátům dostupná a v zásadě nerozporná, a z tohoto důvodu je i aplikace práva pro adresáty alespoň rámcově předvídatelná. Za této situace je namístě zdrženlivost; postavení a role Ústavního soudu velí, aby ustálenou interpretaci zastávanou správními soudy, pokud nepřesahuje do roviny zásahu do práv a svobod zaručených ústavním pořádkem, nenarušoval. Ústavní soud může naopak zasáhnout, pokud zjistí, že orgány veřejné moci neodůvodněně nebo dokonce svévolně vybočily z ustálené interpretační praxe.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 23. června 2004 sp. zn. II. ÚS 644/02 ve věci ústavní stížnosti A.-B, spol. s r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 17. 7. 2002 sp. zn. 10 Ca 126/2002, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, kterým bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Jindřichově Hradci, jímž bylo stěžovatelce uloženo zaplatit daň z převodu nemovitostí vložených do akciové společnosti.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Nahrávám...
Nahrávám...