Nález 45/2003 SbNU, sv.29, K nečinnosti orgánu veřejné moci
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 45
IV. ÚS 690/01
K nečinnosti orgánu veřejné moci
Ministerstvo jako orgán veřejné moci je vázáno obecně vymezeným ústavním limitem činnosti těchto orgánů, jímž je v principu především postulát, dle něhož může a současně je povinno činit pouze to, co stanoví zákon (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky). Ke znakům právního státu a mezi jeho základní hodnoty patří neoddělitelně princip právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky), jehož nepominutelným komponentem je nejen předvídatelnost práva, nýbrž i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 27. března 2003 sp. zn. IV. ÚS 690/01 ve věci ústavní stížnosti O. o. a. proti nečinnosti Ministerstva kultury.
Výrok
Ministerstvo kultury ČR svým postupem porušilo základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností, splňující formální předpoklady stanovené zákonem a doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 12. 2001 (dalším podáním doplněnou dne 25. 3. 2002), brojí stěžovatel proti nečinnosti Ministerstva kultury (dále též „ministerstvo“), kterou spatřuje v absenci postupu, jímž by označený orgán veřejné moci, v souladu s ustanovením § 106 odst. 7 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), (dále jen „zákon č. 121/2000 Sb.“) uvedl obsah a rozsah oprávnění stěžovatele k výkonu hromadné správy dle dosavadních právních předpisů, považovaného ex lege za oprávnění dle uvedeného zákona, do souladu s tímto zákonem, když k tomuto postupu je stanovena v citovaném ustanovení lhůta 90 dnů od nabytí účinnosti zákona k vydání oprávnění nových. V této nečinnosti ministerstva potom spatřuje stěžovatel dotčení svého ústavně zaručeného práva na stanovené postupy ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
K vlastnímu odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvedl, že vykonává coby subjekt práva ve spolkové formě podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, hromadnou, resp. kolektivní správu práv autorů pro obor výtvarný včetně obrazové složky audiovizuálních děl a obor architektonický v rozsahu oblastí uvedených v § 2 odst. 1 písm. c), e), f), g) a i) zákona č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, a to na základě rozhodnutí ministerstva ze dne 9. 7. 1997. Poznamenává, že v souvislosti se zrušením zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), zákonem č. 121/2000 Sb. byl v části první hlavě čtvrté upraven institut kolektivní správy (§ 95-104). S ohledem na tuto novou právní úpravu a její koncepci v oblasti autorských práv pak bylo nutné její promítnutí i do dříve udělených oprávnění k výkonu hromadné správy a její transformace na správu kolektivní. Z tohoto důvodu, jak…
