Nález 3/2002 SbNU, sv.25, Ke vztahu restituce a privatizace
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 3
II. ÚS 6/01
Ke vztahu restituce a privatizace
Podle Ústavním soudem bezvýhradně zastávaného právního názoru v případě restitučních sporů je uplatněné restituční nároky oprávněných osob nutno považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů. Týká se to především tzv. blokačních paragrafů. Proto je nutno přistupovat k posuzování restitučního nároku oprávněných osob jako celku, bez ohledu na skutečnost, že vinou nedokonalé legislativy byly zákonodárcem nejprve upraveny převody státu na jiné subjekty v procesu tzv. „velké privatizace“ podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, který nabyl účinnosti dne 1. 4. 1991, a teprve poté byl vydán předpis restituční, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jenž nabyl účinnosti dnem 24. 6. 1991.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 9. ledna 2002 sp. zn. II. ÚS 6/01 ve věci ústavní stížnosti K. S. a spol. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 9. 2000 sp. zn. 38 Ca 359/99 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, z 29. 12. 1998 č. j. PÚ 1970/97, že stěžovatelky nejsou vlastnicemi nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 9. 2000 sp. zn. 38 Ca 359/99 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 29. 12. 1998 č. j. PÚ 1970/97 se zrušují.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti napadají stěžovatelky rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 9. 2000, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 29. 12. 1998, jímž bylo podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“) rozhodnuto, že stěžovatelky (dříve navrhovatelky) nejsou vlastnicemi ideální 1/2 nemovitostí, pozemků parc. č. 740/8, 741/24, 741/26, dle PK část poz. parc. č. 740 - role, vedených u Katastrálního úřadu Praha-město na LV č. 583 pro katastrální území M.
Stěžovatelky v odůvodnění návrhu uvádějí, že ve věci rozhodoval místně příslušný pozemkový úřad opakovaně, když v prvém případě rozhodl, že předmětné pozemky se stěžovatelkám jako oprávněným osobám vydávají. Na základě odvolání M. Praha, a. s., který odmítl nemovitosti vydat z důvodu jejich privatizace, bylo rozhodnutí správního orgánu zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze a věc byla vrácena pozemkovému úřadu k dalšímu řízení se závazným právním názorem Městského soudu v Praze.
Podle tvrzení stěžovatelek je nesporné, že jejich restituční nárok jako oprávněných osob podle zákona o půdě byl uplatněn řádně a včas, neboť příslušnému pozemkovému úřadu byla výzva zaslána dne 29. 12. 1992 (posledním dnem lhůty podle § 13 odst. 1 zákona o půdě byl 31. leden 1993).
Městský soud v Praze však podle názoru navrhovatelek v rozporu se zákonem o půdě nadřadil zájmy privatizovaného subjektu nad zákonnými zájmy restituentů, neboť vztahy vyplývající ze zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, považoval ve vztahu k nárokům…
