Nález 29/2004 SbNU, sv.32, K přezkoumávání rozhodnutí o stanovení daně podle pomůcek
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 29
II. ÚS 242/02
K přezkoumávání rozhodnutí o stanovení daně podle pomůcek
K porušení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod v řízení před správním soudem o správní žalobě proti rozhodnutí daňových orgánů o stanovení daňové povinnosti podle pomůcek dojde v případě, když stěžovatel v řízení uplatní námitku porušení § 46 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, avšak správní soud se s ní v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nevypořádá. Ze zásad spravedlivého procesu mimo jiné vyplývá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí odůvodnit, reagovat na uplatněné námitky a vysvětlit jejich případné odmítnutí.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 24. února 2004 sp. zn. II. ÚS 242/02 ve věci ústavní stížnosti T. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 30. 1. 2002 sp. zn. 30 Ca 107/2001, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové z 16. 3. 2001 č. j. FŘ/5613/110/2000-Ve, č. j. FŘ/5614/110/2000-Ve a č. j. FŘ/5615/110/2000-Ve o zamítnutí stěžovatelových odvolání proti dodatečnému vyměření daně z příjmů fyzických osob.
Výrok
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2002 sp. zn. 30 Ca 107/2001 se zrušuje.
II. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností, která po odstranění vady v plné moci i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud zrušil výše uvedená rozhodnutí.
Napadenými rozhodnutími finančního ředitelství byla zamítnuta jeho odvolání proti dodatečnému vyměření daně z příjmů fyzických osob správcem daně prvního stupně, Finančním úřadem v Hradci Králové, za zdaňovací období let 1996, 1997 a 1998. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel správní žaloby, které Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem zamítl.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 a 95 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a právo na rovnost mezi účastníky řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 Ústavy.
Zásah do svých základních práv spatřuje stěžovatel v tom, že příslušné správní orgány (Finanční úřad v Hradci Králové a Finanční ředitelství v Hradci Králové) porušily postup předepsaný zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, (dále jen „daňový řád“), přičemž pochybení Krajského soudu v Hradci Králové spočívá v tom, že postup daňových orgánů neshledal nezákonným, respektive že se s námitkami uplatněnými ve správních žalobách nevypořádal.
Správní orgány za prvé podle tvrzení stěžovatele pochybily v tom, že správce daně vyměřil stěžovateli daň podle pomůcek, ačkoli podle stěžovatele mohl a měl daň vyměřit dokazováním. Zjištěné porušení zákonných povinností stěžovatele nebylo podle něj důvodem, pro který by nebylo možné vyměřit daň…
