Nález 26/2004 SbNU, sv.32, K dokazování v trestním řízeníK tzv. opomenutým důkazům
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 26
I. ÚS 733/01
K dokazování v trestním řízení
K tzv. opomenutým důkazům
Ústavní soud v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 - a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu)* ze dne 24. února 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01 ve věci ústavní stížnosti P. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 17. 10. 2001 sp. zn. 3 To 159/2001 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 7. 8. 2001 sp. zn. 32 T 4/2001, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a odsouzen k trestu odnětí svobody.
Výrok
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. října 2001 č. j. 3 To 159/2001-455 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. srpna 2001 č. j. 32 T 4/2001-417 se zrušují.
Odůvodnění
I.
Vymezení věci dle ústavní stížnosti
Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Rovněž má za to, že v konečném důsledku došlo postupem označených orgánů veřejné moci vyúsťujícím ve vydání těchto rozhodnutí i k porušení jeho práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny.
II.
Rekapitulace věci v řízení před obecnými soudy
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 32 T 4/2001, jejž si vyžádal, obsahu napadených rozhodnutí, jakož i odůvodnění ústavní stížnosti zjistil Ústavní soud následující:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. srpna 2001 č. j. 32 T 4/2001-417 uznal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 a 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když po provedeném řízení dospěl k závěru, že stěžovatel dne 20. října 2000 kolem 21.25 hod. v H.-P., v B. ulici, poblíže křižovatky se S. ulicí, ve stavu těžké opilosti, při delší dobu trvajících…