Nález 23/2007 SbNU, sv.44, K návrhu na zrušení § 31 odst. 4 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 234/2002 Sb.

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 23

III. ÚS 534/06

K návrhu na zrušení § 31 odst. 4 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 234/2002 Sb.

1. Vycházeje ze smyslu a účelu § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/01 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 24, nález č. 164, vyhlášen pod č. 424/2001 Sb.] konstatoval, že změna ke zrušení navrhovaného zákonného ustanovení zakládá důvod zastavení řízení o kontrole norem toliko tehdy, je-li pro posouzení ústavnosti tohoto ustanovení rozhodná. Uvedený právní názor byl následně potvrzen řadou dalších nálezů Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 38/04, sp. zn. Pl. ÚS 43/04, sp. zn. Pl. ÚS 5/05 - Sbírka rozhodnutí, svazek 41, nález č. 125, svazek 38, nález č. 139, svazek 41, nález č. 77, vyhlášeny pod č. 409/2006 Sb., pod č. 354/2005 Sb. a pod č. 303/2006 Sb.).

Od uvedené je ale odlišná situace, v níž nedochází ke změně, nýbrž ke zrušení napadeného ustanovení a jeho nahrazení ustanovením (příp. právním předpisem) novým, a to i v případě jejich identického znění. Jelikož normativní existence právního předpisu (platnost) je utvářena jednotou normotvůrcovy vůle a jejího projevu (publikací předpisu), není u dvou obsahově identických a v čase po sobě následujících právních předpisů dána i jejich identita normativní (identita platnosti). Vycházeje z tohoto právního názoru, Ústavní soud ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. v obdobných případech i aplikoval (viz např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 39/04 - nepublikováno).

2. V případě absence explicitních intertemporálních ustanovení, tj.za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je dle Ústavního soudu třeba přijmout takový výklad (sp. zn. II. ÚS 444/03, sp. zn. II. ÚS 37/04, sp. zn. I. ÚS 287/04, sp. zn. I. ÚS 344/04, sp. zn. IV.ÚS 178/04 - Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nálezy č. 134 a č. 135; svazek 35, nálezy č. 174 a č. 191; svazek 36, nález č. 18), který „šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny“, je proto „ve svém důsledku výkladem retroaktivním“.

3. Aplikace postupu založeného interpretací čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) obsaženou v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 (Sbírka rozhodnutí, svazek 21, nález č. 5, vyhlášen pod č.78/2001 Sb.), potvrzeném nálezem sp. zn. Pl. ÚS 42/03 (Sbírka rozhodnutí, svazek 40, nález č. 72, vyhlášen pod č. 280/2006 Sb.), otevírá prostor pro posuzování dřívějších…