Nález 195/2004 SbNU, sv.35, K nesprávnosti ztotožnění správce konkursní podstaty s fyzickou osobou, která tuto funkci vykonávala
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 195
II. ÚS 199/04
K nesprávnosti ztotožnění správce konkursní podstaty s fyzickou osobou, která tuto funkci vykonávala
V řízení, kterým je nařizován výkon rozhodnutí pro nezaplacený soudní poplatek, je nutné dodržet základní zásady exekučního řízení, vyplývající z ustanovení občanského soudního řádu a zákona o správě daní a poplatků, mezi něž nesporně patří, že výkon rozhodnutí lze na základě exekučního titulu nařídit jen proti tomu, kdo má povinnost plnění.
Správce konkursní podstaty nelze automaticky ztotožňovat s fyzickou osobou tuto funkci vykonávající a dovozovat, že se po zproštění této funkce stává v případě exekučního řízení právním nástupcem správce konkursní podstaty. Pro záměnu či právní nástupnictví povinné osoby v právním postavení veřejnoprávního orgánu s fyzickou osobou, která má v době vedení exekuce jiné právní postavení, není v zákoně opora.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma - ze dne 21. prosince 2004 sp. zn. II. ÚS 199/04 ve věci ústavní stížnosti JUDr. R. K. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu z 23. 1. 2004 sp. zn. 7 A 66/2002, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti z 19. 3. 2002 č. j. 72/2002-Doh, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze z 18. 9. 2001 č. j. SOP 1446/00 - exekučnímu příkazu na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníků na účtech vedených u bank pro peněžitou částku s příslušenstvím.
Výrok
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2004 č. j. 7 A 66/2002-30, rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR č. j. 72/2002-Doh ze dne 19. 3. 2002 a exekuční příkaz Městského soudu v Praze č. j. SOP 1446/00 ze dne 18. 9. 2001 se zrušují.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze - exekučnímu příkazu na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníků na účtech vedených u bank pro 2 050 Kč s příslušenstvím (jejichž zrušení rovněž požaduje).
V ústavní stížnosti uvádí, že jako správce konkursní podstaty úpadce firmy H., spol. s r. o., zapsal do konkursní podstaty movité věci, které byly z majetku úpadce za podivných okolností zcizeny. V incidenčním sporu, vyvolaném na základě výzvy soudu podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy platném znění, (dále též „ZKV“), bylo rozhodnutím soudu určeno, že tyto věci tvoří součást konkursní podstaty. Za těchto okolností požádal o vydání předběžného opatření, kterým by bylo zakázáno s nimi nakládat. Návrhu vyhověno nebylo, a stěžovatel proto podal odvolání. Proti výzvě ze dne 2. 12. 1999, kterou byl jako správce…
