Nález 171/2004 SbNU, sv.35, Ke sjednocování judikatury Nejvyšším soudemK rozhodování o odvolání, o dovolání a o obnově řízení v souvislosti s novelou občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 171

I. ÚS 31/04

Ke sjednocování judikatury Nejvyšším soudem
K rozhodování o odvolání, o dovolání a o obnově řízení v souvislosti s novelou občanského soudního řádu

Jakkoli je obecně úkolem Nejvyššího soudu stanovení toho, co je otázkou zásadního právního významu, nemůže Ústavní soud tolerovat praxi obecných soudů spojenou s ignorováním ústavněprávních principů a jejich promítání do jednoduchého práva a jeho interpretace, neboť v takovém případě jde o flagrantní porušování principu zákazu libovůle ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž je způsoben zásah do základního práva jednotlivce na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k postavení Nejvyššího soudu jako „sjednotitele judikatury“ je těžko tolerovatelné, že by právě Nejvyšší soud svojí nekonzistentní judikaturou přispíval k nepředvídatelnosti rozhodování. K tomu dále Ústavní soud dodává, že nejde o pouhý obsah procesních předpisů stanovených zákonodárcem, ale i o soudní interpretaci zákonných ustanovení, která má být jednotná, a tak zajišťovat rovný přístup k soudům.

Obsahovalo-li rozhodnutí odvolacího soudu odkazy na ustanovení zakotvená až novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., navíc i poučení o lhůtě k podání dovolání bylo dle novelizovaného znění občanského soudního řádu, nelze po účastníku řízení požadovat, aby je nebral vážně a aby sám rozhodnutí interpretoval co do skutečného obsahu.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu* složeného z předsedy senátu JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické - ze dne 16. listopadu 2004 sp. zn. I. ÚS 31/04 ve věci ústavní stížnosti T. S. proti usnesení Nejvyššího soudu z 23. 10. 2003 sp. zn. 20 Cdo 2313/2002, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 4. 2002 sp. zn. 18 Co 139/2002, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 4. 10. 2001 sp. zn. 18 C 197/99, jímž byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 224/98.