Nález 162/2001 SbNU, sv.24, K povaze výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 162

II. ÚS 444/2000

K povaze výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem

Samotné prohlášení ručitele v záruční listině, byť bylo jeho přijetí celním orgánem potvrzeno formou rozhodnutí, povahu rozhodnutí, jímž se ukládá povinnost podle § 32 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nemůže mít, neboť ručitelova povinnost splnit dluh za dlužníka - čemuž svědčí samotná podstata institutu ručení - se aktualizuje teprve tehdy, když sám dlužník svůj dluh včas a řádně nesplní; přitom až výzvou určenou ručiteli se ten dovídá o tom, že dlužník, za splnění jehož povinnosti clo zaplatit převzal ručení, svůj dluh v konkrétní výši nesplnil. Teprve touto výzvou je tak určenému ručiteli - jak tomu ostatně nasvědčuje i obsah výzvy - ukládána povinnost k zaplacení nedoplatku ve stanovené lhůtě, v konkrétní výši za dlužníka, který jej sám v určené lhůtě nezaplatil. Tuto výzvu, i přes její označení, je proto možno považovat za rozhodnutí vydané podle § 32 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., a výzva se tak stává v poměru k ručiteli při vymáhání nedoplatku exekučním titulem. Již z tohoto důvodu je třeba ji hodnotit jako rozhodnutí materiální povahy.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 30. října 2001 sp. zn. II. ÚS 444/2000 ve věci ústavní stížnosti OWS S., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 3. 2000 sp. zn. 30 Ca 91/2000, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě, jíž se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství v Plzni z 20. 1. 2000 č. j. 11004/1-2069/12/99, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Folmava z 30. 8. 1999 č. j. 7434/99, jímž byla stěžovatelce jako ručiteli uložena povinnost uhradit celní dluh.