Nález 147/2002 SbNU, sv.28, K uložení věci důležité pro trestní řízení do úschovy
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 147
I. ÚS 178/01
K uložení věci důležité pro trestní řízení do úschovy
Podle § 80 odst. 1 trestního řádu není-li věci, která byla podle § 78 trestního řádu vydána nebo podle § 79 trestního řádu odňata, k dalšímu řízení třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na ni činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
V soudní praxi pochybnosti o právu k věci ve smyslu citovaného ustanovení bývají zpravidla tehdy, když právo k věci uplatňuje další osoba, popř. více osob. Je-li tomu tak, potom nezbývá, než učinit opatření podle již citované věty třetí ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu o uložení věci do úschovy. Ze znění této věty citovaného ustanovení vyplývá, že orgán činný v trestním řízení vyvstalé pochybnosti o právu k věci neodstraňuje prováděním samostatného dokazování zaměřeného jen na tuto otázku.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 27. listopadu 2002 sp. zn. I. ÚS 178/01 ve věci ústavní stížnosti M. M. proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze z 1. 2. 2001 sp. zn. Kzv 334/97 a proti usnesení Policie České republiky, bývalého Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy, ze 4. 12. 2000 č. j. ČVS:ÚVP-2014/99, jímž bylo podle § 80 trestního řádu rozhodnuto o vrácení věci.
I. Výrok
Ústavní stížnosti se vyhovuje a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze č. j. Kzv 334/97-355 ze dne 1. 2. 2001 a usnesení Policie ČR, bývalého Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy, č. j. ČVS:ÚVP-2014/99 ze dne 4. 12. 2000 se zrušují.
II. Odůvodnění
V ústavní stížnosti podané řádně a včas se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského státního zastupitelství v Praze č. j. Kzv 334/97-355 ze dne 1. 2. 2001 a usnesení Policie České republiky, bývalého Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy, č. j. ČVS:ÚVP-2014/99 ze dne 4. 12. 2000.
Napadeným usnesením Policie České republiky bylo rozhodnuto podle § 80 odst. 1 trestního řádu (dále též „tr. ř.“) o vrácení autobusu zn. SCANIA K 112 panu J. B. Vyšetřovatel rozhodl o vydání tohoto vozidla s odůvodněním, že uvedeného autobusu již není třeba pro účely trestního řízení, nepřichází v úvahu jeho propadnutí ani zabrání a o jeho vrácení původnímu majiteli rozhodl proto, že o jeho právu k zajištěnému autobusu není pochyb. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost, v níž namítal, že vlastníkem předmětného autobusu je on, a to na základě uzavřené smlouvy mezi ním a panem M. Poukázal na skutečnost, že kupní smlouva byla uzavřena v souladu s § 446 obchodního zákoníku, a proto je přesvědčen, že podle tohoto ustanovení nabyl vlastnického práva. Podle tohoto ustanovení kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl, že prodávající není jeho vlastníkem.
Městské státní zastupitelství v Praze po přezkoumání stížnosti rozhodlo tak, že ji zamítlo. V odůvodnění usnesení zaujalo…
