Nález 145/2006 SbNU, sv.42, K oprávnění správce daně převést daňový přeplatek na daňový nedoplatek na jiné dani
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 145
IV. ÚS 402/05
K oprávnění správce daně převést daňový přeplatek na daňový nedoplatek na jiné dani
V posuzovaném případě je při řešení vzájemného vztahu ustanovení § 40 odst. 11 a § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, třeba mít na zřeteli především ústavní úpravu základních práv tak, jak to odpovídá požadavku úcty k právům a svobodám člověka a občana, jakožto základu právního státu. Při posuzování konkrétního případu je třeba vyjít z toho, že vlastnické právo jako právo základní je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Z jeho odstavce 1 vyplývá, že každý má právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků je nadáno stejným zákonným obsahem a ochranou. Z citované právní normy nelze dovodit zvýšenou ochranu práv státu jako vlastníka, jehož v daňových věcech reprezentuje právě správce daně.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 31. července 2006 sp. zn. IV. ÚS 402/05 ve věci ústavní stížnosti Ing. P. K., správce konkursní podstaty úpadce H. K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2004 č. j. 30 Ca 125/2003-43 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005 č. j. 1 Asf 97/2004-69, vydaným ve věci rozhodnutí správce daně o převedení daňového přeplatku na úhradu daňového nedoplatku úpadce.
Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2004 č. j. 30 Ca 125/2003-43 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005 č. j. 1 Asf 97/2004-69 se zrušují.
Odůvodnění
I.
1. Ústavnímu soudu byl dne 18. 7. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2004 č. j. 30 Ca 125/2003-43 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005 č. j. 1 Asf 97/2004-69.
2. Výše uvedenými rozhodnutími obecných soudů mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatele, jež jsou mu garantována čl. 2 odst.2, čl. 4 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stejně tak mělo dojít k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.
3. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
4. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2003 č. j. 20 K 7/2003 byl prohlášen konkurs na majetek H. K. (dále jen „úpadce“). Následně byl rozhodnutím Finančního úřadu Horšovský Týn ze dne 14.5. 2003 vydán pod č. 17632/03/119970/1601 platební výměr na daň z přidané hodnoty za listopad 2002, jímž došlo k vyměření nadměrného odpočtu DPH ve výši 1 054 788 Kč.
5. Dne 16. 5. 2003 vydal vedlejší účastník rozhodnutí o přeplatku…
