Nález 141/1997 SbNU, sv.9, K pojmu „oprávněná osoba“ podle § 8 odst. 4 a 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
K minimalizaci zásahů Ústavního soudu do pravomoci obecných soudů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 141
III. ÚS 49/96
K pojmu „oprávněná osoba“ podle § 8 odst. 4 a 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
K minimalizaci zásahů Ústavního soudu do pravomoci obecných soudů
1. Specialita pojmu „oprávněná osoba“ podle § 8 odst. 4, 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je dána pouze s ohledem na definiční znak obecného pojmu „oprávněných osob“, jímž je okruh povinných osob (těmito jsou v daném případě nejen stát, právnické osoby a fyzické osoby, které nabyly věc od státu, resp. jiné povinné právnické osoby za právně nebo morálně neregulérních podmínek, nýbrž i další fyzické osoby podle § 8 odst. 4 zákona). Specialita pojmu „oprávněných osob“ podle § 8 odst. 4, 5 zákona se tudíž nevztahuje na okruh oprávněných osob, jak je vymezen v ustanovení § 4 zákona, tudíž stejně jako obecný pojem „oprávněných osob“ zahrnuje nejen původní vlastníky, nýbrž i jejich právní nástupce.
2. Ochranu ústavnosti nutno spojovat s minimalizací zásahů do pravomoci jiných orgánů, jinak řečeno, pro dosažení ochrany ústavnosti je nutné, aby Ústavní soud volil pouze taková kasační, resp. derogační (abrogační) opatření, jež v minimální míře zasahují do pravomoci jiných orgánů veřejné moci.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 13. listopadu 1997 sp. zn. III. ÚS 49/96 ve věci ústavní stížnosti V.H. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 30. 11. 1995 sp. zn. 14 Co 242/95 a proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze 29. 11. 1994 sp. zn. 9 C 1376/93 o zamítnutí návrhu na zrušení kupní smlouvy.
I. Výrok
1. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1995 č. j. 14 Co 242/95-51 se zrušuje.
2. Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. listopadu 1994 č. j. 9 C 1376/93-28 se zamítá.
II. Odůvodnění
1. Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 13. února 1996, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1995 č. j. 14 Co 242/95-51, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. listopadu 1994 č. j. 9 C 1376/93-28. Uvedla, že rozhodnutími soudů se cítí být dotčena na svých základních právech vyplývajících z čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle její ho přesvědčení soud prvního stupně, který nezpochybnil její aktivní legitimaci v řízení, v němž uplatnila nárok podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě“) nesprávně posoudil okolnosti, za nichž byly nemovitosti darovány, a návrh zamítl, Krajský soud v Praze pak v rozporu s označeným zákonem vyslovil názor, že oprávněnou osobou není, a zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
2. Ze spisu…
