Nález 134/2004 SbNU, sv.34, K aplikaci Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR (Úmluva TIR)

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 134

I. ÚS 429/01

K aplikaci Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR (Úmluva TIR)

Stěžovatel v ústavní stížnosti především dovozoval, že ručení vzniklé na základě smlouvy uzavřené podle čl. 6 Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR (Úmluva TIR) - mezi ním a Ministerstvem financí - Generálním ředitelstvím cel je ručením vzniklým na základě smlouvy soukromoprávní a nikoli ručením podle zákona. Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, upravuje obecně i zajištění dluhu (ustanovení § 254 a násl.). Z dosahu působnosti celních orgánů nelze tedy tento institut zásadně vyloučit. Podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) citovaného zákona může být zajištění celního dluhu provedeno ručením. Zákon ukládá ministerstvu, aby vyhláškou stanovilo podmínky, za nichž může být celní dluh zajištěn zárukou, a formu, obsah a náležitosti záručních listin a záručních dokladů. Pojem záruční smlouvy výslovně nezmiňuje. Podle ustanovení § 318 zákona č. 13/1993 Sb. však platí ustanovení mezinárodní smlouvy, obsahuje-li ustanovení odchylná od tohoto zákona nebo od předpisů podle něho vydaných. Takovou smlouvou je v projednávaném případě Úmluva TIR, která na rozdíl od zákona č. 13/1993 Sb. upravuje institut ručení v podobě záruční smlouvy, a obsahuje tedy ustanovení odchylná od celního zákona. (Čl. 6 Úmluvy TIR umožňuje smluvním stranám zmocnit některá sdružení za podmínek a záruk, které sama stanoví, aby přímo nebo prostřednictvím odpovídajících sdružení vydávala karnety TIR a vystupovala jako ručitel; podle čl. 8 Úmluvy TIR se záruční sdružení zavazuje zaplatit splatná dovozní nebo vývozní cla a poplatky zvýšené o případné úroky z prodlení, které by měly být zaplaceny podle celních zákonů a nařízení země, ve které byl porušen předpis týkající se operace TIR. Takové sdružení ručí za zaplacení výše uvedených částek společně a nerozdílně s osobami, které je dluží.). Na základě zákonného odkazu obsaženého v ustanovení § 318 celního zákona je tedy namístě Úmluvu TIR aplikovat.

V nálezu ze dne 28. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 254/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 31, nález č. 139), na který Ústavní soud odkazuje, se praví, že za současného právního stavu však Ústavní soud nemůže pominout ani otázku, zda Úmluva TIR splňuje další podmínky uložené ustanovením čl. 10 Ústavy České republiky po novele provedené ústavním zákonem č. 395/2001 Sb. (dále jen „Ústava“), tedy zda jde o vyhlášenou mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal Parlament České republiky souhlas a jíž je Česká republika vázána. Mezinárodní smlouva zásadně musela tyto podmínky naplňovat i před zmíněnou novelou Ústavy, ačkoli nebyly v Ústavě ani v zákonném odkazu výslovně uvedeny. Mezinárodní smlouva, která Českou republiku nezavazuje, je z jejího hlediska irelevantní a chybí mezinárodněprávní důvod k její recepci do českého práva. Publikace právní normy je jedním ze základních předpokladů její závaznosti v podmínkách právního státu (tehdejší čl. 1 Ústavy). Subjekty, které norma zavazuje, musejí k…