Nález 131/2005 SbNU, sv.37, K podmínce uplatnit restituční nárok podle restitučního zákona, který na požadovaný majetek skutečně dopadá
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 131
II. ÚS 539/02
K podmínce uplatnit restituční nárok podle restitučního zákona, který na požadovaný majetek skutečně dopadá
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“) reguluje společenské vztahy týkající se zemědělského majetku. Zákon o půdě vymezuje okruh své působnosti tak, že dopadá mimo jiné na obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků [§ 1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě], přičemž pro postup podle části druhé citovaného zákona se za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván (§ 30 zákona o půdě).
Stěžovatelé vlastním procesním postupem nesprávně uplatnili restituční nárok podle zákona upravujícího restituci zemědělského majetku. Bylo jen na nich, aby v souladu s principem dispozitivity restituční nárok uplatnili podle restitučního předpisu, který na předmětné nemovitosti dopadá, tj. podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Pokud stěžovatelé uplatnili svůj domnělý nárok pouze podle zákona o půdě a lhůta pro uplatnění tohoto nároku podle zákona o mimosoudních rehabilitacích jim zřejmě marně uplynula, nelze zákonem předpokládaný právní účinek v podobě prekluze nároku dodatečně zhojit pokusem o vyvolání kompetenčního sporu.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28.června 2005 sp. zn. II. ÚS 539/02 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu (dále též „pozemkový úřad“), ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1. Domnívali se, že jimi došlo k porušení čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ústavní stížnost splňovala i ostatní podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného s vývody jejich odvolání proti rozhodnutí pozemkového úřadu, stěžovatelé namítali, že pokud pozemkový úřad shledal, že není jeho příslušnost dána, nebyl oprávněn vydat rozhodnutí ve věci samé [rozhodnutí o tom, že oprávněné osoby nejsou vlastníky podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“)]. Stěžovatelé dále tvrdili, že…
