Nález 127/2008 SbNU, sv.50, K náhradě nákladů exekuce a k odměně soudního exekutora

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 50, nález č. 127

II. ÚS 1038/08

K náhradě nákladů exekuce a k odměně soudního exekutora

Soudní exekutor a následně obvodní soud při rozhodování o výši náhrady nákladů exekuce aplikovali ustanovení § 5 odst. 1 (ve spojení s ustanovením § 6) vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, které bylo i předmětem přezkumu Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.), přičemž nosné důvody a principy citovaného nálezu při stanovení výše odměny exekutora zjevně nerespektovali, neboť je zřejmé, že za základ z vymoženého plnění jak soudní exekutor, tak i obvodní soud považovali celkovou výši (vymáhaného) plnění, a nebrali tak vůbec v potaz tu skutečnost, že stěžovatel, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením, vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně oprávněnému uhradil. Obecný soud tak nedostál svým procesním povinnostem při přezkoumávání zákonnosti postupu exekutora, a to s ohledem na čl. 2 odst. 2 Listiny, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen na základě, v mezích a způsobem předvídaným zákonem, což v případě soudního rozhodování znamená především postup souladný s pravidly spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny).

Ústavní soud rovněž připomíná, že z jednoho ze základních principů exekučního řízení - zákonné ochrany majetku povinného (v rozsahu převyšujícím vymáhanou pohledávku s příslušenstvím) vyplývá, že také v exekuci prováděné soudním exekutorem podle exekučního řádu je kategoricky nezbytné, aby exekuční příkazy směřovaly toliko ke spolehlivému uspokojení pohledávky oprávněného a s tím spojených nákladů exekuce a aby neznamenaly pro povinného likvidační opatření. Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že soudní exekutor jako orgán veřejné moci vázaný ústavním pořádkem uvedené principy vydáním příkazu k úhradě nákladů exekučního řízení, v němž náklady exekuce včetně odměny exekutora stanovil v plné výši, rovněž nerespektoval, a v důsledku tohoto postupu tak zasáhl do stěžovatelova vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny).

K otázce dobrovolného plnění po uplynutí třídenní lhůty stanovené za tímto účelem stěžovateli soudním exekutorem považuje Ústavní soud za vhodné konstatovat, že i přes skutečnost, že exekuční řád neobsahuje žádnou úpravu o poskytování lhůt povinnému k dobrovolnému plnění a rovněž neobsahuje ani žádnou speciální úpravu počítání času pro posuzování počátku a ukončení lhůt, nelze její počátek i ukončení interpretovat jinak než v souladu s obecně platnými principy [s odkazem na přiměřené použití o. s. ř. podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů], a to tím spíše, že soudní exekutor zde vystupuje jako orgán veřejné moci.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj)…