Nález 124/2003 SbNU, sv.31, K posouzení otázky platnosti smlouvy o postoupení pohledávek z hlediska zákonných ustanovení upravujících postup likvidátora při likvidaci státního podniku
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 124
II. ÚS 410/01
K posouzení otázky platnosti smlouvy o postoupení pohledávek z hlediska zákonných ustanovení upravujících postup likvidátora při likvidaci státního podniku
Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy v napadených rozhodnutích dospěly k právním závěrům, které nelze z jimi zjištěného skutkového stavu bez provedení dalšího dokazování dovodit. Obecné soudy se nevypořádaly s primární otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávek z hlediska zákonných ustanovení upravujících postup likvidátora při likvidaci státního podniku, jíž se měly zabývat ex officio. Likvidátor státního podniku podle ustanovení § 47b zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, zpeněží při likvidaci státního podniku majetek prodejem věcí v dražbě provedené příslušnými orgány republik. Jiným způsobem může likvidátor postupovat jen se souhlasem orgánu uvedeného v ustanovení § 10 odst. 1 citovaného zákona. Ze spisového materiálu nicméně není zřejmé, že by obecné soudy vedly dokazování v tom směru, zda souhlas příslušného orgánu se zpeněžením majetku státního podniku jiným způsobem než prodejem věcí ve veřejné dražbě byl skutečně dán a zda smlouvu o postoupení pohledávek mohl z hlediska svých oprávnění likvidátor v daném případě uzavřít. Proto nemohly kvalifikovaně dospět k závěru, zda je smlouva o postoupení pohledávek platná. Posouzení této primární otázky bylo právně významné pro rozhodnutí ve věci samé.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 23. října 2003 sp. zn. II. ÚS 410/01 ve věci ústavní stížnosti M. O. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 25. 4. 2001 sp. zn. 12 Co 625/99, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně z 9. 7. 1999 sp. zn. 47 C 90/95, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci peněžitou částku.
Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2001 č. j. 12 Co 625/99-8 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 1999 č. j. 47 C 90/95-28 se zrušují.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně. Domnívá se, že jimi došlo k porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Městského soudu v Brně sp. zn. 47 C 90/95, z něhož zjistil následující:
JUDr. J. V. (v původním řízení žalobce, v řízení před Ústavním soudem měl podle § 76 odst. 2 zákona o Ústavním soudu postavení vedlejšího účastníka) se žalobou, resp. návrhem na vydání platebního rozkazu domáhal, aby soud uložil stěžovateli (v původním řízení žalovanému) povinnost zaplatit mu částku 15 800 Kč s úroky a náklady řízení. Stěžovatel uzavřel jako zaměstnanec dne 28. 8. 1990 se státním…
