Nález 122/1999 SbNU, sv.15, K právu na spravedlivý procesK povinnosti soudu rozhodnout o vznesených návrzích na provedení dokazování
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 122
I. ÚS 236/98
K právu na spravedlivý proces
K povinnosti soudu rozhodnout o vznesených návrzích na provedení dokazování
Zásadám spravedlivého procesu vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny) a k věci samé, ale také navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (§ 153 odst. 1, § 157 odst. 2 občanského soudního řádu). Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 13. září 1999 sp. zn. I. ÚS 236/98 ve věci ústavní stížnosti A. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. 2. 1998 sp. zn. 13 Co 465/97 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 7. 4. 1997 sp. zn. 13 C 142/96 o zamítnutí žaloby na zaplacení finanční náhrady za nemovitost.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 465/97 ze dne 18. 2. 1998 se zrušuje.
II. Odůvodnění
1. Včas podanou ústavní stížností doplněnou podáním ze dne 9. 4. 1999 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 465/97 ze dne 18. 2. 1998 a posléze také rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 13 C 142/96 ze dne 7. 4. 1997. V ústavní stížnosti uvedl, že postupem obou soudů došlo k porušení jeho práv stanovených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy České republiky.
Stěžovatel podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu na Českou republiku - Ministerstvo financí na zaplacení finanční náhrady ve výši 80 milionů Kč za továrnu R. B. v R. nad L. s tím, že původními vlastníky této nemovitosti byli bratři K., J. a Ing. P. B. a on sám je synem K. B. Bratři B. byli nuceni v důsledku rasových zákonů majetek, na který se pohlíželo jako na židovský, prodat trhovou smlouvou ze dne 14. 9. 1939 závodům R. T. Kupní cenu však nikdy neobdrželi. Restituční nárok podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, ve znění pozdějších předpisů, však nebyl v důsledku únorových událostí v roce 1948 uspokojen. Stěžovatel se proto obrátil na současného držitele nemovitosti s výzvou na vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních…
