Nález 118/1998 SbNU, sv.12, K zachování lhůty pro uplatnění restitučního nároku podaného u nepříslušného orgánu (soudu)
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 118
II. ÚS 372/97
K zachování lhůty pro uplatnění restitučního nároku podaného u nepříslušného orgánu (soudu)
Podáním žaloby u soudu se má za to, že došlo k uplatnění nároku oprávněnou osobou podle § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, u pozemkového úřadu, neboť nelze přehlédnout, že soudy, pro něž platí zásada iura novit curia, rozhodnou, že nejsou příslušné, a věc postoupí v době po uplynutí lhůty podle § 13 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. příslušnému pozemkovému úřadu. Byl-li návrh podán u soudu ve lhůtě podle § 13 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., tj. k 31. 1. 1993, a soudem byl postoupen pozemkovému úřadu po lhůtě, lze to stěží vykládat k tíži těch, kteří se s důvěrou v uvedenou zásadu obrátili na soud, pro který navíc platí § 1 a § 6 občanského soudního řádu, v němž se výslovně soudům ukládá postupovat tak, aby byla zajištěna spravedlivá, rychlá a účinná ochrana práv a oprávněných zájmů.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 7. října 1998 sp. zn. II. ÚS 372/97 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 6. 1997 sp. zn. 38 Ca 141/96 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, z 28. 2. 1996 sp. zn. Pu 10506/93 o nevydání pozemku.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 1997 č. j. 38 Ca 141/96-18 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 28. 2. 1996 sp. zn. Pu 10506/93 se zrušují.
II. Odůvodnění
Stěžovatel ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 6. 10. 1997, se domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 1997 č. j. 38 Ca 141/96-18 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 28. 2. 1996 sp. zn. Pu 10506/93.
Oběma rozhodnutím vytýká porušení Listiny základních práv a svobod a Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), neboť negovala výkon jeho vlastnického práva k pozemku, který měl v rámci restituce získat do svého vlastnictví. Jedná se o pozemek p. č. 230/2 v k. ú. J. o výměře 686 m2.
Rozsudku Městského soudu v Praze stěžovatel vytýká, že své rozhodnutí postavil na skutečnosti, že stěžovatel neuplatnil svůj nárok postupem podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a navíc že nárok stěžovatele byl prekludován.
Se závěry Městského soudu v Praze stěžovatel nesouhlasí. Pokud se týká použití zákona, vychází sice z toho, že podle výpisu z pozemkové knihy je předmětný pozemek označen jako zahrada, ale po prodeji čsl. socialistickému státu - Výstavba hl. města - Výstavba sídlišť - byl určen na zástavbu a nikdy jako zemědělský pozemek nebyl využíván. Výstavba sídlišť nechala pozemek ležet ladem a nakonec jej ani nepotřebovala. Stěžovatel proto dovozuje, že tedy mohl pro vydání pozemku použít zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Tento svůj názor dále opírá o výklad ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., neboť pro vyloučení věci z režimu tohoto zákona je dále zapotřebí, aby byla využívána k zemědělskému účelu, což se nestalo.
Ve věci…
