Nález 116/1998 SbNU, sv.12, K právnímu úkonu učiněnému v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 116
I. ÚS 141/98
K právnímu úkonu učiněnému v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek
Objektivní existenci tísně a nápadně nevýhodných podmínek v době právního úkonu je třeba posuzovat vždy konkrétně podle okolností daného případu.
Pro aplikaci obou uvedených pojmů je třeba respektovat restituční charakter obou zákonů (zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů) spolu se specifickými rysy perzekuce a postupu porušujícího obecně uznaná lidská práva a svobody zejména v tom, že nikdo nesmí být svévolně zbaven majetku.
Restituční zákon je třeba vzhledem k historickým i faktickým podmínkám chápat jako lex specialis, kterým stát vrací majetek fyzickým osobám - vlastníkům či jejich právním nástupcům, jimž byl majetek odňat zásahem státu, i když jen jako částečné odčinění křivd, které utrpěli; nejen ustanovení, ale i koncepci příslušných restitučních předpisů je nutno jako specifikum respektovat.
Pojem tísně je třeba interpretovat v širších souvislostech a tedy i v závislosti na politickém nátlaku let 1948-1989; tento politický nátlak nelze chápat jako jednorázový akt, ale jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 7. října 1998 sp. zn. I. ÚS 141/98 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů E. H., J. N. a V. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 17. 1. 1996 sp. zn. 15 Co 373/93 a rozsudku Nejvyššího soudu z 18. 12. 1997 sp. zn. 2 Cdon 667/96 ohledně vydání domu a přilehlých nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 1996 sp. zn. 15 Co 373/93 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997 sp. zn. 2 Cdon 667/96 se zrušují.
II. Odůvodnění
E. H. a V. H. (právní předchůdci stěžovatelů J. N. a V. H.) podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „restituční zákon“), požadovali, aby žalovanému státu, zastoupenému Okresním úřadem v Blansku, byla stanovena povinnost uzavřít s nimi dohodu o vydání domu čp. 81 se stavební parcelou č. 165 a zahradou č. 195, včetně vedlejších staveb, venkovních úprav, porostů a oplocení, se všemi součástmi a příslušenstvím, v katastrálním území B., každému v rozsahu jedné poloviny. Uváděli, že tyto nemovitosti byli nuceni státu prodat za kupní cenu 250 000 Kč, která neodpovídala jejich hodnotě, pod pohrůžkou vyvlastnění.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 21. 6. 1993 čj. 4 C 832/91-69 žalobě zcela vyhověl. Dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci § 6 odst. 1 písm. g) restitučního zákona, neboť kupní smlouva, na základě které přešly sporné nemovitosti na stát, byla dne 18. června 1974 prodávajícími uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Při úvaze, zda byl naplněn předpoklad tísně, zohlednil soud prvního stupně především „charakter převáděné nemovitosti“, který po roce 1948 neumožňoval spoluvlastníkům volně užívat jejich…
