Nález 108/2009 SbNU, sv.53, K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 53, nález č. 108
IV. ÚS 2338/08
K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení
Z ústavního hlediska je nepřípustné, aby soud na jedné straně v odůvodnění rozsudku uznal, že se stěžovatel mohl po právu zprostit závazku plněním jinému věřiteli než žalobci, a zároveň jej za toto jednání „potrestal“ uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení. Pak je totiž odůvodnění výroku vnitřně nesourodé, čímž je nastolen i zřejmý rozpor mezi rozhodnutím a důvody, o něž soud své rozhodnutí opřel. Takový postup obecného soudu činí pak jeho rozhodnutí rozporným s právem na spravedlivý proces.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného - ze dne 5. května 2009 sp. zn. IV. ÚS 2338/08 ve věci ústavní stížnosti M. G. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2008 č. j. 104 C 217/2008-21, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení a náklady řízení, za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka řízení a DT COMPACT, s. r. o., se sídlem Havlíčkova129/15, 602 00 Brno, jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
Výrok III. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2008 č. j. 104 C 217/2008-21 se ruší, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Odůvodnění
I.
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výroku III. shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu s tvrzením o porušení základního práva na spravedlivý proces, jež je mu zaručeno ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným výrokem byla stěžovateli uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi, jenž v řízení před Městským soudem v Brně vystupoval jako žalobce, náklady řízení ve výši 9 168 Kč. Tento výrok byl odůvodněn tím, že „dluh byl zaplacen až po podání žaloby a z procesního hlediska tedy žalovaný zavinil, že řízení muselo být zastaveno pro jeho chování, má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).“.
3. Stěžovatel upozorňuje na fakt, že postoupení pohledávky vedlejšímu účastníkovi mu nebylo platně oznámeno, a že tedy mohl plnit původnímu dlužníkovi; této své možnosti rovněž využil. Fakt, že svou pohledávku uhradil až po podání žaloby, je dle stěžovatele bez významu, neboť s ohledem na absenci oznámení či prokázání postoupení pohledávky nebyl vedlejší účastník k podání žaloby aktivně legitimován; nelze proto hovořit o procesním zavinění stěžovatele.
4. Stěžovatel si je vědom toho, že otázka nákladů řízení zpravidla nemá ústavněprávní rozměr. Zároveň je však přesvědčen, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v důsledku extrémního pochybení, kterým došlo k zásahu do ústavně garantovaného práva, a předmětné rozhodnuti je zatíženo prvky svévole. Právní názor soudu navíc není založen na dostatečném a logicky konzistentním odůvodnění. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na dřívější judikaturu Ústavního soudu, která právě takto vymezila…
