Nález 102/2001 SbNU, sv.23, K právu na projednání věci bez zbytečných průtahů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 102
II. ÚS 225/01
K právu na projednání věci bez zbytečných průtahů
Skutečnost, že správní orgán po dobu více než 9 měsíců neučinil v řízení žádný úkon, jednoznačně dokládá, že nepostupoval tak, aby věc byla vyřízena bez zbytečných průtahů, což zakládá porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 4. července 2001 sp. zn. II. ÚS 225/01 ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., proti nečinnosti České správy sociálního zabezpečení v Praze při rozhodování o přiznání starobního důchodu.
I. Výrok
Ústavní soud České republiky ukládá České správě sociálního zabezpečení, aby nepokračovala v průtazích ve věci vedené u ní pod č. j. 360 728 007 a neprodleně v této věci jednala.
II. Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 11. 4. 2001 ústavní stížnost JUDr. B. G., CSc., ve které se uvádí, že Krajský soud v Plzni zrušil svým rozsudkem sp. zn. 17 Ca 386/96 z 6. 3. 2000 rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze č. j. 360 728 007 ze dne 16. 10. 1996, jímž byl stěžovateli přiznán starobní důchod. Rozsudek krajského soudu potvrdil Vrchní soud v Praze svým rozsudkem sp. zn. 1 Cao 81/2000 ze dne 7. 6. 2000. Od této doby Česká správa sociálního zabezpečení v Praze nové rozhodnutí, jímž by stěžovateli přiznala starobní důchod, nevydala. Dle stěžovatelova názoru v důsledku tohoto postupu došlo k porušení čl. 30 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud uložil České správě sociálního zabezpečení vydat do 30 dnů od právní moci nálezu rozhodnutí, kterým by stěžovateli přiznala starobní důchod ve výši vyplývající z uvedených rozsudků obecných soudů.
Ústavní soud si pro účely posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření České správy sociálního zabezpečení v Praze (dále jen„ČSSZ“) a příslušný spis č. j. 360 728 007. ČSSZ k ústavní stížnosti uvedla, že vydání nového rozhodnutí je závislé na sdělení zaměstnavatele o výši a výplatě mzdy za dobu trvání pracovního poměru v době od 2. 11. 1992 do 31. 8. 1993, které současně ČSSZ opakovaně urguje.
Ze spisu ČSSZ Ústavní soud zjistil, že dne 19. 6. 1996 podal stěžovatel žádost o důchod, jenž mu byl přiznán rozhodnutím ze dne 16. 10. 1996 č. 360 728 007. V opravném prostředku se stěžovatel domáhal přezkoumání uvedeného správního rozhodnutí a žádal o zohlednění výdělků u privátní pojišťovací agentury M. S., kde pracoval ve vedlejším pracovním poměru od 2. 11. 1992 do 31. 8. 1993. Krajský soud uvedené správní rozhodnutí rozsudkem ze dne 6.3. 2000 sp. zn. 17 Ca 386/96 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že na základě provedených důkazů vzal za prokázané, že mezi stěžovatelem a privátní pojišťovací agenturou České pojišťovny, zastoupenou M. S., vznikl vedlejší pracovní poměr, přičemž ČSSZ dobu vedlejší pracovní činnosti do osobního vyměřovacího…
