2016.20.9
Náklad na ubytování, stravování aj. pro nezaměstnance – judikát
Ing. Jiří Šperl
Předmětem sporu byly náklady za ubytování, večeři a s tím spojené služby, za catering a firemní akci včetně dopravy osob, které byly vynaloženy žalobcem v rámci jím pořádané akce, které se účastnili zahraniční osoby patřící do nadnárodní skupiny, jejímž je žalobce členem. Správcem daně byly tyto náklady posouzeny jako nedaňové, neboť žalobce správci daně neprokázal právní titul, na základě kterého náklady hradil, když se nejednalo o zaměstnance žalobce.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 87/2014, ze dne 16. dubna 2015, publikovaného na www.nssoud.cz
NahoruZ řízení před Krajským soudem
Krajský soud žalobu neshledal důvodnou, a proto ji zamítl. Krajský soud dospěl k závěru, že výdaje na pohoštění ve formě zajištění ubytování a s tím spojených služeb (parkovné, telefonní hovory atd.) a dopravy zahraničních účastníků nadnárodní skupiny, kteří nebyli zaměstnanci stěžovatele a stěžovatel tak nebyl povinen nést jejich cestovní výdaje spojené s akcí, jsou výdaje, které stěžovatel nesl dobrovolně a které měly stejně jako výdaje na společnou večeři a občerstvení poskytnuté během celého setkání formou rautu, jež jsou nepochybně výdaji na reprezentaci podle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP, rovněž charakter výdajů na reprezentaci.
NahoruZ kasační stížnosti
V kasační stížnosti stěžovatel především namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť se krajský soud dle jeho názoru nevypořádal s argumentací stěžovatele ohledně otázky absence právního titulu, na jehož základě se konala akce Sales Industrial Meeting Žandov a posouzení vlivu této otázky na zákonnost správního rozhodnutí.
Stěžovatel v kasační stížnosti k této otázce namítá, že krajský soud otázku právního titulu nehodnotil v časové a logické souvislosti.
Stěžovatel závěry krajského soudu shledává vnitřně rozporné, nelogické, nesrozumitelné a v rozporu s obsahem spisu.
Krajský soud podle názoru stěžovatele pochybil také tím, že přisvědčil žalovanému, který odmítl zjištění učiněná během výpovědi Ing. Ch. jako pouhá tvrzení daňového subjektu. Správce daně Ing. Ch. předvolal jako svědka, poučil jej v tomto smyslu a provedl jeho výslech. Pro stěžovatele proto bylo překvapující, když následně správce daně těsně před uplynutím prekluzivní lhůty pro doměření daně uvedl, že se nejednalo o výslech svědka, ale o výslech daňového subjektu.
Závěr krajského soudu, že "nicméně ani tvrzení Ing. B. Ch. nevedla k závěru, že by posuzovaná akce neměla jako celek reprezentativní charakter", nemá dle stěžovatele oporu ve spise. Ing. Ch. jednoznačně uvedl, že akce měla pozitivní vliv na výnosy společnosti a že cílem bylo mj. určit "jaké typy výrobků vyrábět", "rozšíření spolupráce", a nikoliv reprezentování se před pracovníky ze skupiny Sauer.
NahoruRozhodnutí Nejvyššího správního soudu
Kasační stížnost není důvodná.
NahoruZ odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu
Nejvyšší správní soud se se závěry krajského soudu ztotožnil, neboť dospěl ke stejnému závěru, že stěžovatelem vynaložené náklady na ubytování a dopravu mají v rámci posouzení dané akce obdobnou povahu jako pohoštění (večeře, raut, občerstvení v hotelu, ubytování, doprava), občerstvení či dary, tedy jako plnění, jež jsou nikoli taxativně uvedena v ustanovení § 25 odst. 1 písm. t) ZDP jako výdaje na reprezentaci. Plnění poskytnutá stěžovatelem mají dobrovolnou povahu a byla určena k přímé spotřebě účastníků setkání, kteří nebyli zaměstnanci stěžovatele. Zákon o daních z příjmů rozlišuje výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, které lze daňově uznat (§ 24) a výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, které nelze daňově uznat (§…
