Hned na začátek článku se musím čtenářům přiznat. Mám problém se
slovem kreativita. Dře mě do uší, r v něm nepříjemně drnčí, zní mi moc tvrdě.
Raději mám slovo tvořivost, rachotivé r háček změkčil do kulatého ř a
význam obsahu slova je hned víc všem srozumitelný. Německý filosof Martin
Heidegger napsal, že jazyk je místo, ve kterém bydlíme, jeho struktura nás
ovlivňuje v tom, jak myslíme, a řeč pak odhaluje, jak nám to jde. V jazykovém
úzu se ustálilo, že se slovem kreativita spojujeme víc člověka - častěji
mluvíme o kreativním člověku či zaměstnanci. A za slovem tvořivost zase spíše
očekáváme slovo čin, spíš říkáme tvůrčí čin než kreativní čin. Jsou to
drobnosti, ale, jak už to v životě bývá, jsme obklopeni maličkostmi a ty nás
ovlivňují víc, než si myslíme.
Otázka by tedy mohla klidně znít takto: Máme odměňovat kreativní
jedince, nebo tvůrčí činy? Stačí nahlédnout do personálních inzerátů.
Většina z nich je zoufale stejná. Všichni hledají to samé a mezi tím bývá často
slovo kreativní. Podle inzerátů to vypadá, že po kreativních zaměstnancích je
obrovská poptávka, a tak by se dalo očekávat, že ve firmách je to samý
kreativec (nezaměňovat se specifickým výrazem pro lidi, kteří se zabývají
reklamou). Samozřejmě že tomu tak není, ve firmách sedíme, pracujeme, obchoduje
my - obyčejní - nekreativní v pravém slova smyslu, a těch opravdu kreativních
lidí je hodně málo. Jak to mohu dokázat? Nemám sice žádné statistiky, ale z
rozhovorů s manažery, personalisty a vedoucími pracovníky jsem si udělal malý
sumář toho, koho si pod slovem, kreativní člověk představují. Bývá to většinou
člověk:
-
pružně reagující;
-
přizpůsobující se novým věcem;
-
iniciativní;
-
aktivní;
-
rychlý;
-
dokáže se nad svou prací zamyslet;
-
sám vyhledává příležitosti;
-
pracovitý;
-
nápaditý.
To je jedna strana mince. Bohužel, nebo bohudík? Všechno souvisí se
vším, a tak aby mohly být naplněny výše zmíněné charakteristiky, musí být
většinou přítomny i jiné, které se už tak často v požadavcích neobjevují. Dá se
tedy s velkou pravděpodobností očekávat, že budeme-li v týmu mít opravdu
kreativního zaměstnance, bude také:
-
samostatný - žádný příliš týmový hráč;
-
nepřizpůsobivý pevným pravidlům;
-
tvrdohlavý;
-
individualista;
-
nepořádný - nebude mu vadit zmatek;
-
odvážný - nebude se bát jít se všemi do konfliktu;
-
hazardér - bude ochoten riskovat;
-
dost chytrý - inteligence bude nad průměrná;
-
svobodomyslný;
-
vytrvalý - když se do něčeho opravdu zakousne a něco ho
zaujme.
Znovu se tedy vracím k výše zmíněné otázce: Odměňovat kreativní
zaměstnance, nebo tvořivé činy? Pokud se rozhodneme, že upřednostníme v
odměňování kreativní jedince, hrozí nám konflikty a problémy. De facto neznám
opravdu kreativního zaměstnance, který by neměl v nějaké podobě problémy s
firemní morálkou, organizačními pravidly a jinými nařízeními. Bylo by to
odměňování za část lidského potenciálu, za to, jaký člověk je, jaké má
předpoklady. To sice do jisté míry u kreativity jde vyzkoumat, ale bylo by to
dosti nákladné a myslím, že v důsledku málo efektivní. Navíc by to přineslo
mezi zaměstnance směsici různých pocitů typu: No, jen se podívejte, takový
samorost a dostává za to ještě peníze.
Předběžné doporučení si tedy dovolím zformulovat takto: kreativní
jedince neodměňujme, spíše se zaměřme na vytváření takového prostředí, v
němž se jejich kreativita může projevit.
Co to pro manažery, tedy pro ty, kteří přímo kreativce vedou,
obnáší? Jaké nároky na jejich osobnost to klade?
-
velkorysost - netrvejte na každém detailu, přimhuřte oči nad
drobnými nepořádky, berte s nadhledem, že jste v jejich očích protivný
úřada.
-
připravenost naslouchat - kreativní člověk velmi často potřebuje
o svých nápadech a myšlenkách hovořit.
-
pevnost v důležitých zásadách - především se soustřeďte na
zásady týmové spolupráce, na to, jak chcete, aby to ve Vašem týmu, oddělení
fungovalo, jak by spolu lidé měli vycházet, jak komunikovat, zkrátka jaká by
měla být sociální atmosféra, a za její pozitivitu učiňte spoluodpovědným i
kreativce.
-
ochota se jich…