Jak ve firmě zvládnout náročnou situaci, kterou pandemie bezesporu je? Zde je několik užitečných postřehů. Mohou se hodit.
PROLOG
Celý život nás něco žene. Jednou z našich hybných sil je touha po jistotě. Má ji každý člověk, byť její míra je individuální i proměnlivá v čase. Můžeme usilovat o co nejmenší závislost na svých jistotách, stejně jako můžeme konat maximum pro své zajištění.
Covidová pandemie naše jistoty významně zasáhla. Ohrožuje nás na zdraví, bere nám předvídatelnost i té nejbližší budoucnosti. Do výsledku testu si nemůžeme nic moc plánovat, zažíváme to všichni. Omezuje nás radikálně ve vztazích, zásadním předpokladu k přežití. Libovolně se s někým stýkat není možné či je značně rizikové. A další a další ztráty jistot, jež jsou dominovým efektem vytrhávány ze svých kořenů.
První lidskou reakcí na pocit ohrožení, zvláště je-li nečekaný, je spojit se s druhými a posílit sounáležitost. Společně se bojíme méně a máme více síly. S přibývající délkou trvání našeho ohrožení narůstá nevraživost či únava. Druhý představuje riziko. Proto další a další vlny covidové pandemie nás více oslabují: na kolektivní síle, na chuti se aktivně zapojit. Na druhou stranu posilují iracionalitu. Ano, dlouhodobý pocit ohrožení vyvolává dvě přirozené a protichůdné reakce: posiluje vztek (agresi) a apatii (rezignaci). Obojí zažíváme na úrovni vztahů v rodinách, v organizacích, v České republice, ve světě. Může být firemní komunikace za časů pandemie oporou našich "jistot" a sounáležitosti?
1. AŽ 5. DĚJSTVÍ
Každá organizace má svou jedinečnou kulturu, podobně jako každá rodina, a tudíž i způsoby, jak si předává dobré zprávy i ty špatné. Zvyklosti a komunikační nástroje, jak se u nás sdělují instrukce i jak se navzájem o něčem přesvědčujeme, jsou odlišné a přece v něčem podobné. Co se osvědčilo v organizační komunikaci v covidových časech? V principu to není nic překvapivého, ale detaily dělají mistra.
Důvěra
Už Aristoteles řekl, že ten, kdo sděluje, musí u posluchačů vzbuzovat důvěru. Bez ní jsou všechny další rady promarněnou příležitostí.
V mnohých firmách si vedení získalo důvěru i tím, že otevřeně přiznalo svou zranitelnost: nevíme, bojíme se, hledáme, a proto budeme aktivní, otevření a s vámi. V jedné automobilové firmě sedí ředitel ve své kanceláři vždy s respirátorem, i když je tam sám. A ve firmě se o tom ví. V rodinné stavební firmě s několika desítkami zaměstnanců chodí majitel každý den do provozu a vysvětluje, zjišťuje nálady. Jde v dodržování opatření sám příkladem. Ví, že na rozjitřené emoce musí reagovat svou empatií a pevnými sděleními. Jen zdánlivý rozpor.
Uvědomit si a ovlivňovat kontext
Proč ve firmě děláme i opatření,…
