Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2390 - Základní ustanovení

Zápůjčka se prakticky rovná pojmu půjčka, který byl dosud používán. Dosavadní právní úprava půjčky byla uvedena v § 657 a § 658 ObčZ. NOZ však právní úpravu nepřevzal, ale došlo k její částečné modifikaci. Se změnou pojmosloví souvisí i změna označení smluvních stran – smluvní strany jsou nadále označovány jako zapůjčitel (dosud věřitel) a vydlužitel (dosud dlužník).

Zápůjčka je takzvaným reálným právním vztahem – to znamená, že smlouva o zápůjčce vzniká (je uzavřena) až okamžikem faktického poskytnutí věci, která je předmětem zápůjčky – tedy okamžikem, kdy zapůjčitel věc vydlužiteli předá a vydlužitel věc převezme. K tomuto předání může dojít i bezhotovostním převodem finančních prostředků na účet vydlužitele.

Zápůjčka x úvěr

Tato okolnost odlišuje smlouvu o zápůjčce od smlouvy o úvěru, která má povahu konsensuální – smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. NOZ) vzniká okamžikem jejího uzavření. To znamená, že na základě smlouvy o úvěru vzniká úvěrujícímu povinnost finanční prostředky poskytnout a úvěrovanému povinnost finanční prostředky přijmout a vrátit spolu s úroky v čase a výši smlouvou o úvěru sjednaném.

Smlouva o zápůjčce nemusí být uzavřena v písemné formě – k jejímu uzavření postačí i forma ústní, respektive smlouva se uzavírá až faktickým poskytnutím předmětu zápůjčky. K dokladování zápůjčky postačí i takzvaný dlužní úpis (§ 1952 NOZ) – jednostranné prohlášení vydlužitele o existenci zápůjčky a jejích podmínkách.

Zápůjčka x výpůjčka

Kromě smlouvy o zápůjčce zná občanský zákoník ještě jeden velmi podobný typ smlouvy, a sice smlouvu o výpůjčce (§ 2193 až § 2200 NOZ). Základní rozdíl mezi oběma smluvními typy spočívá:

1. v předmětu smlouvy:

   • výpůjčka se může týkat pouze individuálně určené věci, tedy věci nezastupitelné. Kromě toho se musí jednat o věci nezuživatelné. Pojem nezuživatelné a nezastupitelné věci je blíže vysvětlen v komentáři k § 499 a § 500 NOZ. Věci, které jsou předmětem výpůjčky, nepřecházejí do majetku vypůjčitele, nýbrž zůstávají ve vlastnictví půjčitele. Vypůjčitel je vždy povinován vrátit stejnou věc, která byla předmětem výpůjčky. Takovými věcmi jsou např. umělecké předměty, nábytek, knihy apod.,

   • předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být naopak pouze věci určené podle druhu – tedy věci zastupitelné (§ 499 NOZ). Tyto věci poskytnutím zápůjčky přecházejí do majetku vydlužitele. Po určité době je vydlužitel povinen vrátit zapůjčiteli věci stejného druhu – nikoliv věci fyzicky totožné s věcmi, které byly vydlužiteli zapůjčitelem předány. Takovými věcmi jsou především peníze; může se však jednat i např. o obilí, rýži, zeminu, ovoce a zeleninu, cenné papíry apod.

K výše uvedenému je ještě třeba poznamenat, že z věcí zastupitelných se mohou stát vůlí účastníků též věci nezastupitelné, a to tehdy, pokud budou u zastupitelných věcí identifikovány jejich individuální rozdíly – pak mohou být i věci, kterou jsou za obvyklých podmínek věcmi zastupitelnými, předmětem smlouvy o výpůjčce.

 NahoruPříklad

Platná poštovní známka je obvykle věcí určenou podle druhu. Pokud však bude vykazovat určitou anomálii oproti normálu…