Dohoda o hmotné odpovědnosti (dle platné terminologie nyní již "dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování" aneb "dohoda o odpovědnosti") je v rámci pracovního práva poměrně stabilním institutem, který zaměstnavatelé využívali již za starého zákoníku práce. Za takto dlouhou dobu došlo při využívání této dohody mezi zaměstnanci a zaměstnavateli k mnoha sporům, které musely nakonec rozhodnout příslušné soudy.
Tato soudní rozhodnutí tak z hlediska praxe dále rozvíjejí ustanovení zákoníku práce, a to i přesto, že některá z rozhodnutí již byla převzata přímo do textu nového zákoníku práce. I nadále se tedy vyplatí se seznámit s příslušnou judikaturou, která upozorňuje na praktické problémy s využitím dohody o odpovědnosti a může především zaměstnavatelům pomoci je předcházet.
VZNIK HMOTNÉ ODPOVĚDNOSTI
Pochopitelně základním předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách (tedy hmotné odpovědnosti dle předchozí terminologie) je uzavření platné dohody o odpovědnosti. Soudní rozhodnutí již v minulosti potvrdily, že podmínkou uzavření této dohody je samozřejmě existence pracovněprávního vztahu (NS SSR sp. zn. Cpj 50/75) s tím, že dohoda o odpovědnosti může být sjednána samostatně i v rámci pracovní smlouvy (případně v rámci dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr).
Dohoda o odpovědnosti se stává perfektní, tedy platně uzavřenou, až jejím podpisem a působí ode dne jejího podpisu. Z toho také vyplývá, že sjednání dohody se zpětnou účinností je v rozporu s účelem zákona a taková dohoda by byla neplatná (OS v Plzni sp. zn. 13 C 33/59). Dohoda dále musí obsahovat závazek zaměstnance převzít odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je povinen vyúčtovat. Podmínkou platnosti dohody o odpovědnosti naproti tomu není uvedení funkce a pracoviště zaměstnance, se kterými je jeho odpovědnost spojena, ani vymezení hodnot, za které zaměstnanec odpovědnost převzal. Na platnost dohody tedy nemá vliv ani neprovedení inventarizace svěřovaných hodnot (NS SSR sp. zn. Cpj 50/75).
HODNOTY SVĚŘENÉ K VYÚČTOVÁNÍ
Zákoník práce ve svém § 252 ZP vypočítává pouze demonstrativně, jakých hodnot se odpovědnost zaměstnance za schodek týká. Charakteristickým znakem svěřených hodnot je jejich určení pro oběh anebo obrat a osobní dispozice zaměstnance s nimi po celou dobu, po kterou jsou mu svěřeny. Nicméně v praxi se stále lze setkat s případy, kdy zaměstnavatel v režimu hmotné odpovědnosti chybně sjednává odpovědnost zaměstnance za svěřený služební automobil či vybavení kanceláře, přestože nejde o hodnoty, které jsou předmětem oběhu nebo obratu.
Vzhledem ke splnění podmínky osobní dispozice zaměstnance, mohou být hodnotami svěřenými k vyúčtování i předměty ve skladě (ložní prádlo, nádobí, návratné obaly, či jakékoliv zboží) za předpokladu, jsou-li svěřeny zaměstnanci skladu, který má k osobní dispozici s nimi vytvořeny přiměřené podmínky. Tyto předměty však po vydání ze skladu za účelem spotřeby nebo k použití třetími osobami přestávají být po uvedení do oběhu způsobilým předmětem dohody o odpovědnosti sjednanou se zaměstnancem, kterému byly vydány, neboť přestávají být ve sféře osobní dispozice zaměstnance (NS sp. zn. Cpj 154/63). Za takto vydané předměty tedy zaměstnanci odpovídají již pouze dle obecné odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem.
Jak bylo již uvedeno v předchozí kapitole, dohoda o odpovědnosti je platná i bez uvedení hodnot, které mají být zaměstnanci svěřeny (byť samozřejmě uvádění příslušných hodnot přímo v dohodě z pohledu praxe převládá). Stejně tak již uzavřená dohoda neomezuje odpovědnost zaměstnance pouze na hodnoty zde uvedené či svěřené při uzavření dohody. Shrneme-li tedy výše uvedené, dohodou o odpovědnosti zaměstnanec přejímá odpovědnost za schodek na jakýchkoliv dalších hodnotách, které mu budou zaměstnavatelem svěřeny kdykoliv po uzavření této dohody (samozřejmě pokud půjde o hodnoty, které jsou k tomu způsobilé).
VZNIK SCHODKU
Dojde-li u zaměstnavatele k rozdílu mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a mezi údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší než účetní stav, dochází ke schodku na svěřených hodnotách, a tedy i ke vzniku odpovědnosti zaměstnance za tento schodek (není-li zaměstnanec zproštěn této odpovědnosti).
Schodek bývá zjišťován inventarizací, zaměstnavatel však může prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke schodku na svěřených hodnotách, i jinými důkazními prostředky. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí (sp. zn. 21 Cdo 3574/2011) konstatoval: "Vyúčtování svěřených hodnot se zpravidla děje na základě inventarizace, jejíž postup je upraven v ustanovení § 29 a § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Zjištění schodku na základě vyúčtování svěřených hodnot ve smyslu ustanovení § 176 ZP (nyní § 254 ZP) je však možné v některých jednoduchých případech rovněž porovnáním účetního stavu vyplývajícího z dokladu, jímž zaměstnanec převzal určité "hodnoty svěřené k vyúčtování" na jedné straně, a na straně druhé z dokladů (hotovostí, cenin, výdajových dokladů), jimiž zaměstnanec dokládá "fyzický stav" v době vyúčtování."
Nejvyšší soud ČR (Cdo 2942/2000) dále posuzoval otázku, zda musí být zaměstnanec…
