č. 618/2005 Sb. NSS, Řízení před soudem: dokazování
č. 618/2005 Sb. NSS
Řízení před soudem: dokazování
k § 52 odst. 1 a k § 77 soudního řádu správního
k § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Soud rozhodne, které z navržených důkazů provede a které nikoli (§52 odst. 1 s. ř. s.); to jej však nezbavuje povinnosti takový postup odůvodnit.
II. Ustanovení § 77 s. ř. s. zakládá nejenom pravomoc soudu dokazováním upřesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel, ale také pravomoc dalšími důkazy provedenými a hodnocenými nad tento rámec zjistit nový skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné jurisdikce. Přitom soud zváží rozsah doplňování dokazování tak, aby nenahrazoval činnost správního orgánu.
III. Podle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, leží v daňovém řízení důkazní břemeno na daňovém subjektu; jestliže ten nesplnil svou zákonnou povinnost již v řízení před správním orgánem, nemůže taková skutečnost být k tíži správního orgánu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004-89)
Prejudikatura: srov. č. 94/2004 a 551/2005 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným S, v B., v likvidaci, proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 3. 7.1997 Finanční úřad Brno I žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 1995 ve výši 9 897 810 Kč. Odvolání žalobce zamítl žalovaný dne 4. 2. 2002. Žalobu, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, pak Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 31. 3. 2004.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku namítá žalobce (stěžovatel) zejména nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí soudu [ § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Na základě výzvy soudu ze dne 25. 11. 2003 stěžovatel navrhl řadu důkazů (jak čtením listinných důkazů, tak slyšením svědků), včetně zdůvodnění, k čemu mají směřovat a co mají objasnit. Při jednání dne 31. 3. 2004 však soud konstatoval, že dokazování ve věci nebude prováděno, neboť není nezbytné pro rozhodnutí soudu. Je možné přijmout závěr, že soud nebyl povinen provést všechny navrhované důkazy v souladu se zásadou vyjádřenou v § 77 s. ř. s., byl však povinen vypořádat se s tím, proč žádný navržený důkaz neprovedl. Soud naproti tomu v odůvodnění napadeného rozsudku vyslovil skutkový závěr, že žalobce ovládl společnost F. pouze formálně, neboť akcionáři, kteří společnost skutečně hospodářsky ovládli, se staly jiné osoby, a odůvodnil jej jedinou větou, a to tak, že tento skutkový děj je nepochybně doložen nákupy a prodeji akcií, realizovanými v průběhu roku 1996.
Soud neprovedl navrhované důkazy, a znemožnil tak stěžovateli prokázat, že v rozhodném zdaňovacím období r. 1995 existoval deklarovaný podnikatelský záměr (ovládnutí společnosti F. a přesun výroby mražených krémů do výrobního závodu v B., ulice M.), který byl i naplňován. Pokud by soud připustil provedení navržených důkazů, musel by dospět k závěru, že nejpozději ke dni 22. 3. 1996 došlo k naplnění podnikatelského záměru: stěžovatel tehdy ve shodě s Ing. Milošem J. jako dalším…
