č. 565/2005 Sb. NSS, Správní trestání: přezkoumání uložené sankce
č. 565/2005 Sb. NSS
Správní trestání: přezkoumání uložené sankce
k § 35 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 304/1997 Sb.*)
Námitky žalobce jako provozovatele linkové osobní dopravy bez licence podle § 10 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, které se týkají rozdílné výše jeho postihu ve srovnání s jiným subjektem porušujícím stejným způsobem totéž ustanovení, tedy odkaz na jiné správní řízení, které zahájil jiný správní orgán, v jiné věci a s jiným subjektem, nemohou být bez dalšího důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, čj. 7 A 17/2002-34)
Věc: Společnost s ručením omezeným P. v H. proti Ministerstvu dopravy o uložení pokuty podle zákona o silniční dopravě.
Magistrát hl. m. Prahy uložil rozhodnutím ze dne 5. 5. 1999 žalobci pokutu 300 000 Kč podle § 35 písm. s)**) zákona o silniční dopravě za porušení ustanovení § 3 odst. 3 písm. a), § 10 odst. 1, § 18 písm. b) zákona a ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 187/1994 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (vše ve znění tehdy účinném). Pokuta byla uložena na základě výsledků kontroly z června 1998, při níž bylo zjištěno, že žalobce provozuje autobusovou linku v Praze bez licence.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání a žalovaný jako odvolací orgán žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 5. 12. 2001 změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že pokutu vyměřil ve výši 200 000 Kč.
Žalobce v žalobě (podané u Vrchního soudu v Praze) namítl, že celou záležitost provozování organizovala společnost B., s. r. o., která pro vlastní provoz linky objednávala u různých dopravních společností potřebné dopravní prostředky. Dále uvedl, že při stanovení výše pokuty žalovaný nerespektoval právní názor Vrchního soudu v Praze vyjádřený v rozsudku ze dne 14. 9. 2001, čj. 5 A 154/99-33, nepřihlédl k závažnosti, rozsahu a době trvání jednání žalobce a společnosti B., ani k nulovému rozsahu škody způsobené žalobcem. Proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.
Nejvyšší správní soud, který věc od Vrchního soudu v Praze k 1. 1. 2003 převzal k dokončení řízení, žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že provozování linkové dopravy bez licence zákon chápe jako nejzávažnější správní delikt v oboru pravidelné veřejné dopravy provozované autobusy, protože veškerá zákonná ustanovení týkající se linkové osobní dopravy vycházejí z principu jejího provozování na základě udělené licence. Závažnost licenčního řízení Ministerstvo dopravy ve vztahu k dopravním úřadům metodicky zdůrazňuje a v této souvislosti hodnotí i provozování dopravy bez licence. V případě žalobce nebylo v průběhu správního řízení prokázáno způsobení škody dopravcem, proto byla pokuta stanovena ve spodní třetině zákonného rozpětí. Současně však není dle názoru žalovaného možné považovat za bagatelní dobu trvání, resp. rozsah provozování dopravy bez licence, a nemohla proto být stanovena výše pokuty toliko symbolická.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Ze spisů vyplývá, že pracovníci správního orgánu I. stupně…
