č. 555/2005 Sb. NSS, Právo na informace: poskytnutí metodických pomůcek; k pojmu „informace“
č. 555/2005 Sb. NSS
Právo na informace: poskytnutí metodických pomůcek; k pojmu „informace“
Azyl: Příručka procedur a kritérií
k čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
k § 1 a násl. zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákonů č. 101/2000 Sb., č. 159/2000 Sb. a č. 39/2001 Sb. (v textu též „zákon o informacích“)
Poskytnutím informací podle zákona, č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se rozumí přímé nebo zprostředkované sdělení údajů o skutečnostech, které se týkají zákonem stanovené působnosti subjektu povinného poskytovat informace a jejího výkonu. Poskytnutí Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka podle Konvence z roku 1951 a Protokolu z roku 1967 o postavení uprchlíků, kterou vydal Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky jako komentář k Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951*) a kterou žalovaný používá jako pracovní materiál, však informací ve smyslu uvedeného zákona není.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2004, čj. 2 As 55/2003-37)
Věc: Jurij Č. (Ruská federace) proti Ministerstvu vnitra o poskytnutí informace, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce (stěžovatel) se dne 27. 8. 2002 domáhal u Ministerstva vnitra zaslání Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Protokolu týkající se právního postavení uprchlíků (dále též „Konvence z r. 1951“, „Ženevská konvence“).
Svou žádost odůvodňoval poukazem na skutečnost, že žalovaný v rozhodnutí v jeho azylovém řízení na uvedenou Příručku často odkazuje a že tato Příručka není součástí spisu, a stěžovatel tak nemá možnost se s ní seznámit.
Přípisem žalovaného ze dne 6. 9. 2002 bylo stěžovateli sděleno, že jím požadovaná Příručka, která má charakter komentáře k Ženevské konvenci, byla vydána Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a žalovaný ji používá jako pracovní materiál. Proto bylo stěžovateli doporučeno, aby se obrátil se svou žádostí o zaslání Příručky na jejího zpracovatele, a byla mu také sdělena kontaktní adresa.
Podáním ze dne 26. 9. 2002 nazvaným „Odvolání ve smyslu § 16 zákona č. 106/1999 Sb.“ projevil stěžovatel nesouhlas s odpovědí. Sdělil, že odpověď samu považuje za rozhodnutí o odmítnutí své žádosti. Namítl, že žalovaný je povinen Příručku poskytnout bez ohledu na to, že není jejím zpracovatelem, a opětovně žádal o její zaslání.
Přípisem prvního náměstka ministra vnitra ze dne 30. 10. 2002 bylo stěžovateli sděleno, že přípis ze dne 6. 9. 2002, který stěžovatel považuje za rozhodnutí, není správním rozhodnutím; proto nelze na stěžovatelovo podání pohlížet jako na rozklad podle zákona o informacích. Žalovaný zdůraznil, že zmíněná Příručka je určitou pracovní či vzdělávací pomůckou, kterou žalovaný využívá v rozhodování v azylových řízeních, ale není v žádném případě informací ve smyslu zákona o informacích.
Tento přípis považoval stěžovatel za rozhodnutí žalovaného o zamítnutí svého rozkladu a podal proti němu žalobu, ve které argumentoval obdobně jako ve svých žádostech o poskytnutí informace a později v kasační stížnosti.
Městský soud posoudil přípis jako úkon,…
