dnes je 21.12.2024

Input:

č. 500/2005 Sb. NSS, Služební poměr vojáka z povolání: k pojmu reatestace

č. 500/2005 Sb. NSS
Služební poměr vojáka z povolání: k pojmu reatestace
k § 165 odst. 8 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v původním znění
Reatestace prováděné ve smyslu § 165 odst. 8 zákona, č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se vztahují pouze k rozkazu ministra obrany č. 015/90.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, čj. 7 A 143/2000-40)
Věc: RSDr. Zdeněk K. v D. proti Ministerstvu obrany o zpětné přiznání výsluhového příspěvku.

Rozhodnutím ze dne 5. 5. 2000 zamítl Vojenský úřad sociálního zabezpečení žalobcovu žádost o zpětné přiznání výsluhového příspěvku podle § 142 a § 165 odst. 8 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále též „zákon o vojácích z povolání“), a to s odůvodněním, že žalobce nebyl v době reatestací podle rozkazu ministra obrany (RMO) č. 015/90 zařazen na funkci ve vojenském obranném zpravodajství, a proto nemohl být dobrovolně reatestován ve smyslu § 165 odst. 8 zákona o vojácích z povolání; nesplnil tak stanovené podmínky pro opětovné přiznání výsluhového příspěvku.
Ministerstvo obrany svým rozhodnutím ze dne 3. 6. 2000 nevyhovělo žalobcovu odvolání a napadené rozhodnutí potvrdilo; podrobně přitom zdůvodnilo, proč se žalobce netýká ustanovení § 165 odst. 8 zákona o vojácích z povolání. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 20. 1. 1994 byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek ve výši 11 745 Kč. Následně došlo s poukazem na znění zákona č. 34/1995 Sb. k vyloučení doby 3 roků, 3 měsíců a 5 dnů ze zápočtu činné služby rozhodné pro výpočet výsluhového příspěvku a k úpravě výsluhového příspěvku na částku 5145 Kč. Toto rozhodnutí potvrdilo Ministerstvo obrany, finanční odbor, dne 7. 9. 1995. Dopisem ze dne 1. 12. 1999 požádal žalobce o zpětné přiznání výsluhového příspěvku, a to právě s poukazem na zmiňovaný § 165 odst. 8 zákona o vojácích z povolání. Podle sdělení ředitele Hlavního personálního úřadu Ministerstva obrany ze dne 17. 10. 2000 se žalobce zúčastnil pohovoru před komisí v září 1990, a to v souvislosti s rozkazem č. 11 vydaným dne 16. 2. 1990 ohledně atestačního řízení v Čs. lidové armádě, na jehož základě se prováděla mimořádná hodnocení vojáků z povolání k posouzení schopnosti k výkonu jejich další služby. Na žalobce bylo zpracováno mimořádné komplexní hodnocení, byl v závěru hodnocen jako způsobilý pro službu vojáka z povolání s tím, že má být ponechán v dosavadní funkci náčelníka skupiny výchovy a kultury pluku. Žádný rozkaz k reatestacím osob, mimo bývalé příslušníky vojenské kontrarozvědky, vydán nebyl. Šlo tak o pohovor, nikoli o reatestaci.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí, podané k Vrchnímu soudu v Praze, žalobce namítl, že poznámka pod čarou č. 48 k § 165 odst. 8 zákona o vojácích z povolání není normativní součástí zákona a žalovaný nesprávně spojuje tento pojem reatestace výhradně s reatestacemi důstojníků a praporčíků vojenského obranného zpravodajství, které byly nařízeny právě RMO č. 015/90. Takovýto význam pojmu „reatestovat“ však nelze dovozovat. K reatestacim došlo nejen na základě tohoto rozkazu, ale i na základě jiných podkladů, např. rozkazu RMNO č. 11/90; nejde
Nahrávám...
Nahrávám...