č. 4180/2021 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: nucené práce; příslušnost k sociální skupině
č. 4180/2021 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: nucené práce; příslušnost k sociální skupině
k § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 136/2006 Sb. a č. 165/2006 Sb. (v textu jen „zákon o azylu“)
Nucené práce lze podřadit pod pojem „obchodování s lidmi“, jímž se musí správní orgán v řízení o udělení mezinárodní ochrany zabývat a zjistit skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda cizinec oběť obchodování má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu politického přesvědčení či příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Odmítání výkonu nucených prací, které v daném státě představují běžnou praktiku či postup tamějších orgánů veřejné moci, může zakládat odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání politických názorů, jestliže žadateli o mezinárodní ochranu původci pronásledování v důsledku odmítání této praxe určité politické přesvědčení připisují.
Osoby, po kterých jsou nucené práce vyžadovány, mohou tvořit sociální skupinu, jsou-li charakterizovány společným znakem, který je u všech členů této skupiny objektivně přítomen a který je odlišný od rizika pronásledování.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2021, čj. 5 Azs 317/2020-28)
Prejudikatura: č. 364/2004 Sb. NSS, č. 401/2004 Sb. NSS, č. 1713/2008 Sb. NSS, č. 1749/2009 Sb. NSS, č. 1913/2009 Sb. NSS, č. 2406/2011 Sb. NSS, č. 3729/2018 Sb. NSS, č. 3924/2019 Sb. NSS; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 7. 2005, Siliadin proti Francii (č. 73316/01) rozsudek velkého senátu ze dne 7. 1. 2010, Rantsev proti Kypru a Rusku (č. 25965/04).
Věc: A. A. proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce.
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, čj. 1 Az 62/2018-47. Tímto rozsudkem městský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2018, kterým nebyla stěžovateli udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.
Stěžovatel přicestoval do České republiky na základě lotyšského víza dne 1. 6. 2017, cestoval letecky z Uzbekistánu do Běloruska, poté mikrobusem do Polska a odtud autobusem do České republiky. O mezinárodní ochranu požádal dne 2. 4. 2018 v Přijímacím středisku Zastávka. Uvedl, že je muslim, ale nevyznává žádnou konkrétní muslimskou odnož. Není členem žádné politické strany a nikdy se politicky neangažoval. Je ženatý, v Uzbekistánu žije jeho manželka a dvě dcery (nar. 2002, 2004). Na podzim roku 2016 po něm správce vesnice v Uzbekistánu požadoval, aby odjel sbírat bavlnu. V tu dobu však byla nemocná jeho dcera, sběru bavlny se tak nemohl účastnit. Správce vesnice proto na stěžovatele podal stížnost. Následně byl třikrát předvolán na policii, kde mu vyhrožovali vězením na dva až tři roky. Na konci února 2017 odjel do Taškentu, kde byl až do svého odjezdu z vlasti. Podle stěžovatele vyplácí vláda za sběr bavlny peníze, ale policie a správci vesnice si je nechávají, jde tedy o nucenou práci, které se musí účastnit vždy jeden člen rodiny, aniž by dostal za práci jakoukoli…
