č. 3000/2014 Sb. NSS, Daňové řízení: prominutí daně
č. 3000/2014 Sb. NSS
Daňové řízení: prominutí daně
Daně: odvod z elektřiny ze slunečního záření
k § 237, § 259 a § 260 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
I. Konkrétní dopady solárního odvodu na výrobce elektrické energie nelze zohlednit ani v řízení o stížnosti na postup plátce daně (§ 237 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), ani v soudním řízení, které na ně navazuje.
II. Pokyn Ústavního soudu zohledňovat likvidační účinky solárního odvodu v individuálních případech je za stávající právní úpravy proveditelný jen prostřednictvím institutu prominutí daně dle § 260 v návaznosti na § 259 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2013, čj. 1 Afs 76/2013-57)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 252/2006 Sb., č. 119/2011 Sb. a č. 220/2012 Sb.
Věc: Společnost s ručením omezeným MGP 2 proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o odvod z elektřiny ze slunečního záření, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně vlastní a provozuje fotovoltaickou elektrárnu v obci Hulín. Vyrobenou elektrickou energii dodává do distribuční sítě společnosti E.ON Distribuce, a. s. (dále jen „společnost E.ON“). Předmětem sporu se staly platby za elektřinu dodanou do distribuční sítě v měsících leden až červen 2012. Společnost E.ON uhradila žalobkyni jen část z fakturovaných částek za uvedené období. K její žádosti o vysvětlení podle § 237 odst. 1 daňového řádu svůj postup odůvodnila tím, že jako plátce daně byla povinna z platby srazit a odvést správci daně odvod z elektřiny ze slunečního záření (dále jen „solární odvod“) dle § 7a zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, ve znění účinném za posuzovaná období (dále jen „zákon o podpoře“).
Žalobkyně následně podala proti postupu společnosti E.ON stížnosti dle § 237 odst. 3 daňového řádu. Finanční úřad v Českých Budějovicích stížnosti zamítl. Poukázal na text § 7a a násl. zákona o podpoře, z něhož plyne, že provozovatel přenosové soustavy je povinen z platby za výkup elektřiny vyrobené ze slunečního záření srazit, vybrat a odvést solární odvod, neboť byly splněny všechny zákonné podmínky. Ve svých rozhodnutích poukázal rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 17/11, č. 220/2012 Sb. Odvolání proti těmto rozhodnutím Finanční ředitelství v Českých Budějovicích zamítlo a potvrdilo všechna rozhodnutí finančního úřadu.
Žalobkyně napadla rozhodnutí finančního ředitelství žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl rozhodnutím ze dne 10. 7. 2013, čj. 10 Af 617/2021-65.
Následně podala žalobkyně (stěžovatelka) i kasační stížnost, v níž zejména namítala, že solární odvod má v jejím případě likvidační dopad a vede k destrukci její majetkové podstaty, je proto v intencích shora uvedeného nálezu Ústavního soudu protiústavní a neměl být aplikován.
Tuto skutečnost stěžovatelka uváděla již ve správním řízení a dokládala v řízení před krajským soudem. V žalobě a v doplňujícím vyjádření řádně popsala a doložila svou hospodářskou situaci, uvedla, jaké náklady vynaložila na pořízení fotovoltaické elektrárny, kolik stojí provoz a další skutečnosti. S odkazem na tato data záporné saldo…
